Pane Fikáčku, ten vámi zmíněný EPR paradox je experimentální test platnosti PRINCIPIÁLNÍ kvantové neurčitosti pomocí tzv. propletených stavů. Jde o test (za Einsteina ještě myšlenkový), zda Heisenbergova neurčitost je opravdu položena v základech světa, a zda se částice až v okamžiku měření "rozhoduje" pro konkrétní hodnotu měřené veličiny, nebo zda přesnou hodnotu měla veličina už předtím, jen jsme ji neznali.
EPR paradox měl kvantovou neurčitost vyvrátit, určité uspořádání experimentu totiž mělo vést - pokud by kvantová neurčitost byla opravdu principiální - k dost paradoxnímu výsledku (proto se to jmenuje paradox, že?).
Přesné statistické vyhodnocení výsledků experimentu navrhl v roce 1964 matematik John Bell.
Experiment byl následně prováděn v roce 1975 a přesná a přesvědčivá měření provedla v letech 1976–1983 skupina francouzských fyziků pod vedením Alaina Aspecta.
Výsledek? Paradoxní. To, co Einstein označil jako paradoxní výsledek, ke kterému by vedla principiální kvantová neurčitost bylo skutečně naměřeno!
http://casopis.vesmir.cz/clanek/kvantove-hlavolamy-v
Takže tady: http://fikacek.blog.idnes.cz/c/440478/existuje-kvantova-nahoda.html nemáte pravdu, že "o kvantové náhodě se prostě prohlásí, že je principiální, a to jen proto, že se nám ji zatím nepodařilo analyzovat."
O kvantová nahodilost je principiální mimo jiné proto, že byla verifikována experimentem, který navrhli její odpůrci, a který přinesl překvapivý, odpůrci nečekaný a "paradoxní" výsledek. Čili experimentální test přesně podle Popperovy metody potenciální falzifikace!
A takém proto, že už má technické aplikace.
Ne Bohr a Heisenberg, ale Vy spekulujete a o realitě podle toho, co je pro Vás ještě mentálně přijatelné a co už ne!
