Vietnamci jsou páni podnikatelé!

Včera jsem prošvihl otevírací dobu vietnamské prodejny ovoce a zeleniny na Národní třídě a zkusil tedy štěstí v blízkém obchodním domě. Nedělal jsem to již dlouho a proto moje nervozita stoupala úměrně každou překonanou uličkou mezi nákupními košíky.

Jako první jsem si chtěl vybrat hroznové víno. Nejdříve jsem dvakrát prošel ovocný kout sem a tam, neschopen na víno narazit. Nakonec jsem zakotvil u košů s čímsi, co jsem původně považoval za žert, ale nakonec musel můj smích ustoupit kruté pravdě.

Když pominu, že bílé hrozny nevedl tento megařetězec vůbec, zbývá mi zmínit se o hroznech tmavých. I těm nejlepším obchodníkům se asi někdy může stát, že jejich ovoce najdnou vypadá, jako kdyby do něj někdo dupnul a vymočil se na něj. Ani těm nejhorším obchodníkům by se ale nemělo stát to, že něco takového dále nabízejí zákazníkům.

Při výběru jablek mi jeden prst zajel až k budoucímu ohryzku a banány vypadaly spíše jako penis mumifikovaného egyptského vládce. Nutno ocenit kout s tropickým ovocem, kde po celou dobu mého "nakupování" stála nějaká slečna a přehrabovala se v koši s čímsi, co mohlo být Mango, ale i švestka.

Není to zas tak dávno, co jsem byl ochoten požírat shnilé ovoce a když jsem se ho jednou za čas přejedl, zkusil jsem v regálech hledat nejméně shnilého dužinatého kamaráda. Po celý čas tohoto mého blouznění jsem chodil kolem obchodu s názvem "Čerstvé ovoce a zelenina." Slovo "čerstvé" ve mně evokoval jeden vymačkaný pomeranč ve skleničce za 70 Kč v nějakém cool ovocném baru, takže jsem se obchodu pro jistotu vyhýbal.

Až jednou, na jiném místě, vešel jsem do podobného obchodu na stanici Nové Butovice a prodavač se na mě usmál a pozdravil. Nejprve mne napadlo, že si ze mě střílí. Šel jsem z posilovny a možná jsem byl pořád ještě rudý jako rajče. Vytvořil jsem tedy na svém obličeji smějící se rajče, pozdravil a začal vybírat. Kvalita zboží byla jednoduše skvělá. Netřeba k tomu více dodávat.

S přísným pohledem jsem začal kontrolovat ceny a ejhle - víno o 10 Kč, nektarinky o 5 Kč na kilo levnější než ve shnilých supermarketech. Nemohl jsem najít hrušky, sebral veškerou odvahu a zeptal se. Čekal jsem urážku, ponížení a trest. Prodavač se zvedl a slušně mi ukázal směrem k regálu. Onehdá mi jeden skřet v Bille na podobně troufalý dotaz odpověděl: "Ježišmarjá, já se asi pos.ru! To už je dneska snad postý!" 

Z nadpisu článku zajisté vyplývá, že výše zmíněný ovocný ráj spravují Vietnamci. Jejich činnost je zároveň důkazem, že za stejnou cenu jako v supermarketech můžu dostat kvalitnější zboží, slušné jednání a často i dobrý pocit, který po interakci s prodavačem mám.

A proč obtěžuji na blogu povídáním o podružném tématu, jako je ovoce? Proč sem pletu hrušky s jablky? Protože tihle kluci a holky vietnamský dělají svou práci zatraceně dobře a já si jich vážím. A protože jsem srab, mající strach z konfliktu s vykutáleným obchodníkem (ať už pivo podmíru, shnilé ovoce či neschopnost odpovědět na pozdrav) , volím takovou formu boje s těmito diletanty, kdy jim pokud možno nedám vydělat ani korunu.