Byla to báječná (ale drahá) podívaná. Bude nás však těšit, pokud se budeme muset bát v našich ulicích ?
Dny NATO v Ostravě-Mošnově a Dny Vzdušných sil AČR jsou největší bezpečnostní přehlídkou v Evropě, patří k nejprestižnějším evropským show tohoto typu. Jsou a dá se očekávat, že asi i budou, stále populárnější akcí. Vždyť jen letos na oba dva dny dorazilo 225 tisíc osob – což podle organizátorů odpovídá součtu návštěvnosti hned dvou let (2011 a 2014).
Do určité míry se dá tedy říct, že jde i o akci megalomanskou, finančně určitě ne zanedbatelnou. Přesto uznávám, že plní svoji úlohu. Ukazuje, jak jsme na tom po vojenské stránce – zejména z pohledu výzbroje. Je to důležité. Právě takovouto moderní armádu, včetně výzbroje, jak se nám prezentovala, potřebujeme.
Jenomže, omlouvám se, já jsem ještě navíc přesvědčený, že se v současné době potřebujeme zaměřit i na jiný typ obrany naší země. A ten, jak se tak zdá, zůstává někde na periferii zájmu.
Cítím to tak i přesto, že nejsem žádný odborník na obranu nebo bezpečnost, a řídím se tudíž v tomto ohledu hlavně selským rozumem. A ten mi říká, že mohutná letadla, stíhačky a jiné zbrojní systémy nám nebudou nic platné, pokud máme nebo budeme muset čelit, infiltrovaným spícím vlkům terorismu v současné mohutné migrační vlně.
A v těchto mých myšlenkách mě utvrzuje i právě skončený kulatý stůl k tématu obrany, který dnes proběhl v Poslanecké Sněmovně. Výdaje na obranu se budou nyní mírně zvyšovat, jen jsem tam vůbec neslyšel ujištění, že to bude i na ostrahu hranic.
Ano, už slyším námitku, že přece i na Dnech NATO v Mošnově byly k vidění ukázky boje s teroristy. To je pravda, ale byla to jen malá část celé akce. To považuji za chybu.
Nebylo by efektivnější peníze utratit jinak?
A tak přiznávám, že si myslím, že v této době by bylo mnohem užitečnější pro lidi v Sýrii postižené válkou, ale i pro nás a všechny dosud tranzitní evropské země, kdyby prostředky vynaložené na úchvatnou dvoudenní podívanou, byly použity jinak. Třeba na pomoc Syrským bojovým jednotkám YPJ a YPG. Ty bojují s dobře vyzbrojeným Islámským státem, ovšem s naprostým nedostatkem zbraní a munice, chybí jim zdravotnický materiál. Do bojů vyrážejí i přesto, že postrádají vojenský či policejní výcvik, nikdo je nenaučil odminovávat velmi tvrdě dobytá území zpět. A tak tam každý den znovu umírají lidé – většinou civilisté, kteří se snaží dostat zpět do svých domovů.
Pomoc jim by stála dost finančních prostředků, o tom ani chvíli nepochybuji. Ovšem domnívám se, že by se jednalo o velmi efektivní vydání naší armády. Pomohlo by alespoň částečně možná zastavit imigrační vlnu, ale především by mohlo pomoci ochránit i nás před silou a rozpínavostí bojovníků ISIS. Nemůžeme tušit, kolik jich třeba právě na našem území nyní je, a s jakými úkoly. Pokud by jejich role a vedení byly oslabeny, byl by to sice malý krůček, ale přece jen krok směrem k vítězství nad vším tím zvěrstvem, které páchají. A promiňte – domnívám se, že je třeba si uvědomit, že v tuto chvíli už nejde jen o nebezpečí někde daleko od nás. Tomu nebezpečí jsme se dost podstatně přiblížili (anebo ono se přiblížilo k nám?) a je na čase být připraveni mu čelit.
Je to už několik týdnů, kdy informoval například britský list Sunday Express s odvoláním na slova agenta Islámského státu (IS) o tom, že přes 4 tisíce bojovníků radikální skupiny Islámský stát zřejmě tajně pronikly do evropských zemí právě mezi uprchlíky. Citovaný agent hovořil dokonce o jakési realizované tajné operaci a potvrdil, že tisíce „vycvičených bojovníků IS se v dané chvíli nacházejí v Evropské unii". IS prý tajně převáží ozbrojené bojovníky přes hranice s Tureckem a odtud je posílá dál do evropských zemí. To není dobrý signál pro bezpečnost, zvlášť, když se nedávno objevily i v našich médiích informace o tom, že kurdské bojovnice (YPJ) během osvobozování města Kobani nalezly archivy a dokumenty Islámského státu, v nichž byly připravené nové pasy i různé identifikační průkazy pro lidi, kteří mířili podle všeho do Evropy. To vše uvádějí otevřené zdroje.
Vůdkyně kurdských ženských oddílů Nassrin Abdullah při své několikadenní návštěvě v Česku poukázala na to, že právě Kurdové již před lety varovali před nebezpečím islamizace Středního východu, i když jim nikdo tehdy nechtěl věřit. Nyní říká i za ostatní Kurdy, že je zřejmé, že IS jen na Středním východě nezůstane. „Máme skutečně důvěrné informace, že se snaží pronikat do Evropy a USA,“ řekla doslova. Připustila, že se domnívá, že evropské země dle jejího názoru stále neberou nebezpečí vážně, podceňují ho a nedělají ani žádná efektivní opatření. Přitom i výše uvedený zdroj, o který se opíral Sunday Express, měl prohlásit, že cílem infiltrace bojovníků je zřízení chalifátu na celém světě.
Bubáci, strašáci a realita
Zdůrazňuji, že nechci, aby toto někdo vzal jako strašení lidí neviditelným a neexistujícím bubákem. Vycházím z faktů, zmíněného selského rozumu a základních početních úkonů. Mohu se samozřejmě mýlit, což by bylo vítězstvím pro nás všechny. Ale pokud mám pravdu, bude nás i příště těšit pohled na burácející bojovou techniku, když se třeba najednou začneme bát v našich ulicích?
Vraťme se zpět raději ke Kurdům a naší případné pomoci jim. Na nedávné schůzce na Ministerstvu obrany jsem se dozvěděl, že naše země podporuje Kurdy, ale jen na irácké straně. Podpora Kurdů na turecké straně není prý v naší schválené zahraniční politice. Ok. Tak je sice chvályhodné, že pomáháme alespoň Kurdům na té jedné - irácké straně ...
Jen si ale říkám, jestli právě ta turecká strana (strana našich spojenců?) není na zeměpisné straně Evropy. Světadílu, na kterém žijeme, ke kterému patříme.
