Cesta ke hřbitovu a obchod se smrtí

Rok poté, co na kyjevském Majdanu umírali civilisté i policisté zasaženi do zad kulkami nezjištěných ostřelovačů, se na místo zločinu, který odstartoval nezákonné převzetí moci a následnou občanskou válku, sjeli evropští politici.

V dlouhých řadách se důstojně prošli po náměstí, dávno už vyčištěném od stromů, jejichž němé svědectví odřízly pily.

Kde jsou ty kmeny? Na prach shořely. Kde je ten prach? Voda ho vzala. Kde je ta voda? Voli ji vypili...

A tak mohli politici důstojně pochodovat a ukázat městu i světu, všem volům sedícím u televizních obrazovek a pijícím svou denní dávku, že jsou dál ochotní poskytovat krytí vrahům. Místo pochodní, které by k jejich pochodu pasovaly příhodněji, drželi v rukou přidělené svíčky z rudého vosku, které se po těch pár metrech ani nestihly pořádně rozhořet. A tak je zadlužená ukrajinská vláda může znovu použít, pokud sezve na 2. května spřátelené politiky do Oděsy k dalšímu Pochodu důstojnosti, tentokrát kolem ohořelého Domu odborů. Jestli má ukrajinská vláda ještě silnější žaludek, možná plánuje uspořádat Pochod důstojnosti i v místech, kam 17. července loňského roku padaly trosky sestřeleného malajsijského letadla a těla jeho pasažérů. Momentálně je však debalcevovský kotel ve frontové linii rozryté bojem a pokryté torzy vojenské techniky a ostatky těl, které tu zbyly po „organizovaném ústupu“ ukrajinské armády a dalších zdevastovaných bojových skupin.

S úžasem sleduji debaty televizních odborníků o příčinách porážky ukrajinské armády (a žoldáků) v Debalcevu. Dohadují se o chybách v taktice a o zastaralosti vojenské techniky a zcela vytěsňují hlavní příčiny debaklu, totiž rozdílnost motivů. Jinak přece bojuje člověk, který brání své město a své lidi a jinak branec, který byl příkazem odvelen na tzv. trestnou výpravu. Soukromé armády oligarchů a neonacistická komanda (jako je např. pluk AJDAR a AZOV), kde kromě Ukrajinců jsou i „nadlidé“ ze zahraničí, vyhrožují, že porážku chtějí zúročit k poražení stávajícího prezidenta, aby jej odsunuli ze rvačky o kořist. Krutost neonacistických „hrdinů“ dosud nasměrovaná především proti vojákům domobrany a hlavně proti bezbranným civilistům se zítra skutečně může obrátit proti Kyjevu. Zdá se, že Porošenko nemá na vybranou a jeho volání do světa o dodávky zbraní působí jako křik zoufalce. Většina evropských vlád už ale dodávání zbraní Ukrajině odmítla. Vzniklý chaos, za jehož vznik jsou spoluzodpovědní všichni účastníci, teď ohrožuje i Evropu. A tak je logičtější ponechat si zbraně na vlastním území.

Velice rád bych se mýlil, ale obávám se, že vítr, zasetý nekompetentními utajovanými loutkami loni na Majdanu, se letos změní v prudkou bouři.

Kde jsou ti voli? Páni je snědli. A kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni...

Exministr financí ČR Miroslav Kalousek a exministr zahraničí Karel Schwarzenberg, oba praktikující katolíci, pokládají českou vládu za zbabělou, když odmítá dál posílat na Ukrajinu zbraně a munici. Spíš by se ale tito mírumilovní křesťané měli usilovně modlit za zázrak. Třeba takový, že všechny zbraně na světě (včetně jaderných) se přes noc promění v klarinety. Narychlo zorganizované setkání německé kancléřky Merkelové s papežem Františkem ve Vatikánu ale dává naději, že o modlitby tohoto druhu už (evangelička) paní Anděla poprosila přímo Svatého otce.

Jinak totiž stále budou dále vítězit obchodníci se smrtí - dodavatelé zbraní, zbraňových systémů a munice do nich.