Dohoda je na světě a řecká krize zažehnána, jásají eurohujeři. Lžou. Řecká krize teprve začíná. A Brusel již teď žádá po České republice, která ani nemá euro, abychom ručili za 4 miliardy dluhů Řeků.
Dohoda je na světě a řecká krize zažehnána, jásají eurohujeři. Lžou. Řecká krize teprve začíná. A Brusel již teď žádá po České republice, která ani nemá euro, abychom ručili za 4 miliardy dluhů Řeků. A ty miliardy nám už nikdy nikdo nevrátí. A v budoucnu těch miliard bude ještě víc.
Řecká krize měla jen dvě východiska. Prvním byl odchod Řecka z eurozóny a následně z EU. V takovém případě bylo možné zahájit skutečně účinné reformy. Reformy opřené o kurz vlastní měny a reformy neblokované eurobyrokraty a jejich směrnicemi. Pro Řeky by sice zdražila zahraniční cesta, nebo zboží z dovozu, ale vznikla by příležitost pro domácí podnikatele.
Do levného Řecka by se ještě více hrnuly davy turistů, aby zde utratili svoje peníze. Určitě by to bolelo, ale vznikly by pracovní příležitosti na místní úrovni a perspektiva, že se postupně podaří zbavit dluhů. Zdá se, že vyhrála druhá možnost. Natisknou se další eura ze vzduchu a dají se Řekům. Ti se budou plácat v reformách-nereformách a všichni budou vědět, že dluh nikdy nesplatí.
A to je dobře pro mezinárodní lichváře. Ti nepotřebují dobře hospodařící zemi, potřebují zadluženou zem, která žije od půjčky k půjčce. A platí úroky, nyní krvavé úroky. Hodnotu nově natištěných eur lichváři vyrovnají poptávkou země donucené vstoupit nově do eurozóny. Řekové budou trpět. Jako ovce volili a jako ovce je budou stříhat. Věřili politikům, že se dluhy neplatí. Omyl! Správně to zní, že dluhy lichvářům se nikdy nesplatí.
