Nejste nepojmenovaní:) Pokud vím, tak Vaši vrstevníci se pojmenovali (alespoň v jedné skupině na facebooku) jako sametové děti:) Já jsem se narodila deset let před revolucí a také jsme nebyli pojmenovaní. Ale já to vymyslela. Jsme Husáko - Havlovy děti

Také

Táhne mi sedmdesátka. přes 40 let jsem prožil v reálném socialismu a říkám nikdy více. Přesto naše generace měla obrovské štěstí, že nezažila válku. Již 70 let je mír. Dělejte všechno pro to, aby to tak vydrželo, i pro moje vnuky.

Spokojena generace. Generace spokojena prave dnes.

Spokojenost je jistě na místě, všichni jsou mladí bohatí, mají svobodu, chodí do vybrané školy... a najednou bum:  hledám práci již řadu měsíců, nemám byt, protože nemám na splátky, žiju ze sociálních dávek a za pomoci rodičů, našel jsem výbornou partu, je na tom jako já, včera jsem se poprvé sjel, teď žijeme v parku u hlavního nádraží a včera jsme si vyprávěli o ...jak se to řekne... jo  no o svobodě a demokracii, to jsme se nasmáli.

Myslím, že to není tak hrozné. Osobně jsem tuhle fázi kdy jsem začínala pracovat a snažila se osamostatnit prožila už v době porevoluční a proběhlo to jako u většiny mých vrstevníků kterým je dnes něco mezi třiceti a čtyřiceti úplně normálně.Prostě v potu tváře chléb svůj dobýváme. On život není a nikdy nebyl procházka růžovým sadem.