Spokojená generace

Jsme první generací narozenou po Sametové revoluci. Narodili jsme se do svobody, získané našimi rodiči. Jak se popsat? Kdo vlastně jsme? 

Není na sebereflexi trochu brzo? 

Není - je ideální čas. Mládí je nejvzpomínanějším obdobím života a zpětně se hodnotí jen těžko. Nostalgie udělá své, vytěsníme negativa a jsou pro nás stěžejní příjemné momenty. Slyšel jsem to již mnohokrát. Skepse k době a sentimentální pohledy zpět do bezstarostného mládí.  "Hlavně jsme ale tenkrát byli mladí, všechno bylo krásné, tráva byla zelenější, jablka sladší". Právě teď, když jsem mladý mohu hodnotit svou generaci a porovnat generace předchozí s tou, v níž právě prožívám své jaro života.

Po roce 1989 nastala dodnes trvající dějinná kapitola, v níž se snoubí blahobyt a svoboda. V novodobých dějinách naší země tomu tak pravděpodobně nikdy nebylo. Byla buď svoboda (První republika - neidealizujme si dobu, sociání rozdíly byly ohromné), nebo stav snažící se vypadat jako blahobyt (1948 až 1989). Dlouho nedosažitelných cílů jako míru, dostatku potravin, možnosti cestovat apod. předchozí generace dosáhla a přivedla do této doby nadějných vyhlídek své potomky.

Jsme bezejmenní. Nikdo nás nepojmenoval. "Husákovy děti" nám nedaly jméno. Nazývat nás "generací nula" či "generací svobody" by bylo klišé, nevystihující zcela náš styl života, naše postoje a možnosti. 

Pro mne je naše generace "spokojenou generací". Jako spokojenou generaci nás však může chápat pouze ten, kdo se ohlédne zpět do minulosti a zjistí jaké hojnosti se nám dostává. Ten, kdo si neuvěduje cenu možností nabytých s pádem minulého režimu naši dobu zatracuje. Hodnotí ji na základě svých životních nezdarů, každodenních maličkostí a nevýznamností. Pocit neměnnosti současného stavu vede k tomu, že svobodu, mír a dostatek potravin mnozí považují za přirozený jev. Jejich hodnota devalvuje a teprve když tyto výsady ztratíme, uvědomíme si, tak jako mnohokrát v minulosti, jejich pravou cenu.

Dlouho by se daly pět chvalozpěvy na to, proč se máme jako spokojená generace tak dobře. Prožíváme ona žírná léta. Globalizace, technologie a demokracie nám umožňují žít své životy příjemně. Pokrok je čím dál tím ráznější a zajišťuje spokojené generaci komfortní mládí. 

A jak shrnout tyto spontánní idealistické mladé myšlenky?

Doba je báječná. Každý pocit nedostatku má své východisko. Předchozí generace nám připravily skvělé prostředí k žití. Nemusíme na naši dobu nezbytně nahlížet optimisticky, buďme však vždy realisty.

Jsem ze spokojené generace, ctím hojnost, demokracii a pokrok, přijimám je jako dar, jenž je hodný zachování a za nějž neseme zodpovědnost.