V bojích se zocelila KSČ i dnešní bojovníci proti reformám

Stačí kdekoliv otevřít „best of“ KSČ jménem V bojích se zocelila KSČ. Namátkou vybrané citáty jasně ukazují, že rozdíly mezi dnešními bojovníky proti „asociálním reformám“ a bolševiky jsou limitně blízké nule. Račte posoudit:

„Kapitalistické třídě nestačí, že dělnické třídě byly sníženy mzdy o polovinu. Nestačí jí, že následkem krize propadly statisíce dělníků nezaměstnanosti a nevýslovné bídě. Křečovité pokusy o zachování skomírajícího kapitalistického výrobního způsobu podmiňují, aby dělníci ještě méně jedli a ještě více pracovali, jak to vyslovil v těchto dnech národohospodářský teoretik československé kapitalistické třídy, bývalý ministr profesor doktor Engliš.“ (Výkonný výbor KSČ, 20. listopadu 1924)

„Zaměstnaní a nezaměstnaní dělníci! Všichni společně připravujte projevy proti nezaměstnanosti!... jedině jednotnou frontou podaří se nám povalit vládu kapitalistických parasitů a nastolit na její místo vládu dělníků a rolníků.“ (tamtéž, viz také Rudé právo, ročník pátý, číslo 272)

„Vaše metody nemohou rozřešit velké problémy doby, a proto přesto, že máte v rukou celý státní aparát, nemáte budoucnost… my dále budeme pokračovat v rozhodném boji, budeme pro tento boj burcovat masy… povedeme boj proti dnešní drahotě a za zvýšení mezd a současně povedeme boj proti celé dnešní kapitalistické soustavě za osvobození pracujících z kapitalistického utlačování, za zlomení bank a lichvářů.“ (Bohumír Šmeral v Národním shromáždění republiky Československé, schůze 323, 12.února 1925)

„Dělnictvo Velké Prahy nechce zůstat za dělnictvem ostatním. Na úterý svolává Mezinárodní všeodborový svaz spolu s celostátním závodním výborem veliký projev na Staroměstské náměstí za požadavky čistě hospodářské, za zvýšení mezd, za ochranu pracovní doby, proti bytové mizérii, proti nezaměstnanosti. Dělnické solidarita musí zvítězit!“ (Rudé právo, večerník, řočník šestý, číslo 7, 3.  dubna 1925)

„Organizujte odpor proti hospodářskému útlaku, proti snižování mezd a hromadnému propouštění…“ (Provolání Výkonného výboru KSČ, 14. června 1925)

Zde jsem namátkou otevřel knihu jinde: „Připravujte ve všech továrnách protestní stávky proti snižování mezd, proti vyhazování a zavírání továren! Vyjděte do ulic a rozmnožte řady bojujících proti hladové smrti, zakřikněte válečné štvanice imperialistických štváčů.“ (řeč soudruha Gustava Klimenta  v Národním shromáždění republiky Československé, schůze číslo 166, 28.ledna 1932)

…a tak dále až do roku 1938, kdy best of prvorepublikové KSČ končí.

Dovoluji si učinit dva závěry:

1. Že demonstrace, jako byla ta sobotní, nejsou ničím novým pod sluncem. „Dělnická třída“ a její intelektuální hlasatelé, vyznačující se především tím, že sami nikdy nepracovali (viz. Bohuslav Sobotka a další), vznášeli stále tytéž požadavky: za míň práce víc peněz, co nejvíc svobod a co nejmíň sobní zodpovědnosti.
2. Že pokud lidé uvěřili podobným svodům, místo v ráji na zemi se ocitli v pekle strýce Orwella.

Srdečně zdravím levicové intelektuály a dělnickou třídu.