Dost často mě napadá, v jakém krásném světě bychom mohli všichni vespolek žít. Krev by byla modrá, krávy fialové, peněz jako želez, mládí dlouhé, krása věčná, stáří veselé a internet, internet by byl dostupný všude.
Dovolte nejprve kratší zeměpisnou vsuvku: obec Hradiště, jedna z nejmenších v naší požehnané zemi, se rozkládá na ostrohu nad řekou Berounkou. Starosta Venca Chrz železnou rukou vládne dvaadvaceti obyvatelům. Bez obchodu se v Hradišti obejdou už dlouho, v hospodě se otáčí šenkýř Mongol, za hospodou máme nohejbalové hřiště a v obci všeobecnou pohodu včetně místní lidové knihovny, kde si i bez Open Card můžete půjčit sakumprásk sebrané dílo Klementa Gottwalda.
Potíž nastává v okamžiku, kdy někomu (jako například mně) v záplavě jisker a plamene udělá pá pá modem.
Rozhodl jsem se tedy zmodernizovat své připojení, protože rychlost, kterou poskytuje mobilní tarif stačí na poslání mailu, ale porno si nestáhnete. Specialista prodeje (nějaký mládenec na telefonu prostě) u společnosti O2 mě ubezpečil, že není nic jednoduššího. S napětím jsem očekával návštěvu dalšího specialisty.
Přiřítil se za dva dny a z jeho strhaných rysů jsem usoudil, že bloudil.
„Jak jste to našel,“ optal jsem se a dával si záležet, aby to neznělo škodolibě.
„Dvě hodiny jsem stál uprostřed lesa, protože na silnici byly krávy,“ řekl ten dobrý muž. „Ani jsem vám nemohl zavolat…“
„Neměl jste signál, co?“
Přešel to jako prostou impertinenci a s odzbrojující profesionalitou se pustil do vyměřování. Tiše jsem ho pozoroval, v duchu se modlil a snažil se vypadat důvěřivě.
Měření zabralo slabou hodinku. Potom mi specialista oznámil, že O2 samozřejmě plně stojí za svými reklamními sliby.
„Takže mi to tady připojíte vzduchem, jo?“
Specialista si odkašlal a podrbal se na neochmýřené bradě.
„No, podívejte se, v zásadě je to bez problému,“ řekl potom a já si v předtuše věcí příštích zapálil čvaňháka. „Aby se to zpřístupnilo pro signál, stačí porazit támhle ten strom.“
Ukázal na stoletou hrušeň na sousedově zahradě.
„Todlencto taky musí pryč,“ ukázal na trojici osik u potoka.
„Bezva,“ řekl jsem. „Pošlete drvoštěpa, nebo si na to mám zjednat Ukrajince?“
„Služby tohoto typu společnost O2 neposkytuje,“ usadil mě specialista.
Hned jsem se zase rozpomněl, že mluvím s na slovo vzatým odborníkem a spolknul další nevhodné poznámky.
„Pak stačí zhruba tady odsud,“ ukázal specialista na zahradu, „Vztyčit stožár pro anténu, abyste se dostal nad úroveň tady toho… no tady toho.“
Rozmáchlým gestem obkroužil okolní lesy.
„Jak by ten stožár měl asi tak být vysoký?“
„Šestadvacet metrů. Možná sedmadvacet.“
Zjistil jsem, že mi vyhaslo cigáro.
„Ten… ehm, stožár – postavíte si ho vy?“
„Samozřejmě,“ usmál se sebejistě specialista. „Technická stránka věci je záležitostí poskytovatele služeb, společnosti…“
„O2, já vím,“ přerušil jsem ho. „Hele, tak díky, já si to rozmyslím a zavolám vám.“
Kdepak. Krev je červená, mládí krátké, stáří smutné, krása pomíjí a já jsem koneckonců moc starý na to, abych si musel stahovat porno.
