Proč jsme si nechali ukrást 17. listopad?

Pětatřicáté výročí událostí, které vedly k pádu komunistického režimu v Československu, připomíná smutnou frašku. Nejen proto, že pietního aktu na Národní třídě se zúčastnil bolševický prezident.

Čím to je, že jsme si zase nechali ukrást revoluci? Zdá se, že je to vážně česká specialita. Jako národ jsme hrdí – ale spíš na papíře, v praxi spíš papouškujeme, o čem si myslíme, že je to vhodné.

Přitom podle listopadového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění je Listopad 1989 jednoznačně nejvýznamnější událostí našich novodobých dějin – dokonce víc než vznik Československé republiky nebo vstup do NATO či Evropské unie. Komické také je, že Vítězný únor pracujícího lidu kladně hodnotí jen jedenáct, resp. čtyřiadvacet procent respondentů.

Čechy by nenapadlo, že si za prezidenta zvolí komunistického zločince

Myslím, že nikoho z nás, kdo jsme v roce 1989 v chladných listopadových dnech na ulicích požadovali konec vlády jedné strany, by ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že se o pětatřicet let později dočkáme adorace komunistického prezidenta a že bude běžné zvažovat, co přesně člověk smí říct, aby mu nehrozil postih.

Paragrafy dosud platného zákona 198 z roku 1993 jednoznačně říkají, že režim, který u nás panoval od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, byl zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, a to mimo jiného proto, že lidi popravoval a vraždil, brutálně je fyzicky a psychicky mučil, zbavoval je svévolně majetku, znemožňoval jim výkon zaměstnání a dosažení vzdělání, zabraňoval jim svobodně vycestovat...

Za spáchané zločiny jsou podle výše citovaného zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu plně spoluodpovědní ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.

Prezident Petr Pavel je tedy z pohledu práva zločinec. Místo toho se část národa snaží zbytek přesvědčit, že si svoje zločiny odpracoval. Je skvělé, že žijeme ve skutečné demokracii, a tak i když se prezident zbaběle obklopí desítkami goril, dočká se na veřejnosti jasného morálního odsudku: „Hanba! Je to zrádce!“

Není divu, že mezi lidmi vládne ze současných poměrů rozladění, jak to pro iDnes vyjádřil jeden z prezidentových odpůrců: „Vždyť je to bolševik, stejně jako Babiš, já nefandím ani jednomu. Všechno tady jde do háje, všechno je to zfalšovaný ty volby, oni jsou toho součástí.“

Hlavní viník je vláda, která lidi rozděluje

Nemůže za to samotný prezident, ten je v celém politickém systému spíš bezvýznamná figurka. Vláda a koaliční politici ale celou dobu společnost nesmyslně rozdělují: ti, kdo nesouhlasí jsou dezoláti, jediný společensky akceptovatelný postoj je, že premiér je nejlepší na světě – jak jen to připomíná atmosféru předlistopadové společnosti!

Není pak ale divu, že jen 48 % populace považuje za lepší současný režim představovaný béčkovým premiérem Petrem Fialou než ten komunistický, protože lidé vidí, že se reálně mají hůř než před pár lety, jak na SeznamZprávách připomíná sociolog Martin Buchtík z agentury STEM.

Nespokojence rozhodně není možné vyloučit z diskuze s tím, že jsou to protisystémoví dezoláti. Fialovu vládu jako špatnou hodnotí víc než tři čtvrtiny populace a čím se premiér opravdu zapíše do českých dějin, je to, že ministerský kabinet přivedl na totální dno v hodnocení důvěryhodnosti. V tempu zadlužování Fiala dokonce porazil i Babiše, který za svého vládnutí čelil kovidové pandemii.

Není tedy divu, že v příštích volbách naši politickou scénu definitivně opustí zbytečné strany jako Top09 a KDU-ČSL a současnou koalici vedenou ODS nahradí staronová vláda ANO, které má podle nejnovějšího průzkumu 34% preference.

Máme toho dost!

Že to pro Česko není nejlepší varianta, asi nemusím nikoho přesvědčovat. V horizontu několika příštích let se u nás nic nezlepší. Začít musíme tím, že si přestaneme lhát – zločiny se nedají odpracovat, nesouhlasme s kompromisy, které jsou pro někoho ekonomicky výhodné, ale z morálního hlediska absolutně nemravné.

Nejen pro mladší generace, které to nezažily, na závěr pěkné připomenutí listopadové atmosféry, které dali dohromady reportéři MF Dnes: Máme toho dost! Svobodu!