Jmenuje se Oliver Tate a bojuje s Harrym Potterem

Je mu patnáct, žije ve Walesu, zoufale miluje Jordanu, se kterou "o to" chce co nejdřív přijít, a trápí se nejenom tím, že rodiče už "to" spolu nedělají hezky dlouho, ale jeho mámu balí šarlatán Graham. Harry Potter je mu srdečně fuk – vám by ale neměl být, pokud máte rádi dobrý film.

Jasně, že mám na mysli filmovou novinku Jmenuji se Oliver Tate, ne poslední díl Harryho Pottera, který vtrhl do kin ve stejný den jako britský snímek, který natočil režisér Richard Ayoade.

Ole to bude mít krutopřísně těžké. Podle hlasování fanoušků na čsfd.cz aktuálně vede poslední Harry Potter o jedenáct procentních bodů (87 %). I tak je ale 76% výkon velmi slušný výsledek den po oficiálním uvedení na plátna, zvlášť za situace, kdy osmý díl sedmidílné supersérie nasadili v kinech v desítkách kopií, zatímco na Oliverův příběh narazíte jen málokde.

Každopádně u mě vyhrál Tate – dal jsem mu pět hvězdiček z pěti možných (proti Potterovi nic nemám, ale už posledních pár dílů jsem neviděl, připadá mi to "na jedno brdo").

Jmenuji se Oliver Tate je na jednu stranu film, který vlastně nepřináší nic převratného. Standardní příběh dospívajícího puberťáka obsahuje všechno, co od takového filmu můžete čekat – krásné hledání sebe sama: všichni kolem mě jsou divní, miluju ji?, miluje mě?, sex sex sex sex sex!!!, otravná škola a ještě protivnější učitelé, starosti s rodiči, kteří jsou tak staří, nemoderní, ale přece jenom je máme rádi... A jako bonus navíc, vzhledem k zemi produkce, i suchý britský humor.

Ayoadův film je romantický (jak jinak, když je o první lásce), současně i komedie s prvky dramatu (copak každý z nás v pubertě neprožíval všechno TAK STRAŠNĚ JAKO KATASTROFU?).

Četl jsem několik recenzí, podle kterých je to film divný (vzhledem k tématu je to ještě míněno spíš jako punc kvality) a hlavně profesně nezvládnutý (prý toho chce říct moc, ale nakonec neříká nic). Ani zbla nesouhlasím, je to vynikající film, u kterého rádi zavzpomínáte na vlastní mládí – a pokud máte ve věku dospívání vlastní děti (nebo je třeba náhodou učíte), uznáte, že oba hlavní představitelé perfektně sehráli role nesnesitelných puberťáků.

Vypůjčím si čtyřhvězdičkové hodnocení CheGuevary z čsfd.cz: "Tak jako v Zamilovaném Shakespearovi jsem zapochyboval, zdali film dokáže ztvárnit lásku v její celistvosti, Ayoade na toto dilema dává vcelku logickou odpověď: 'Pokud jste ji sami prožili, tak to není nemožné.' A když se i v publiku sejdou stejně naladění diváci, tak je to čtyřhra, o které by se ani Agassimu nesnilo."

A odcituju ještě uživatele Kryšpína, který filmu dal dokonce pět hvězdiček: "Dokud budou na světě teenageři, tak tu budou příběhy, z kterých budou mít pocit jedinečnosti. A dokud tady budou lidé, jako je Richard Ayoade (kteří už svou cílovou skupinu dávno přerostli), tak vždy najdeme důvod vážit si takových příběhů o madistvé trapnosti, ostrakizaci a úzkosti."

Myslím, že ve filmu se najde každý – pokud je to člověk, nemohl nemít v dospívání podobné starosti.