Je důvod kvůli srpnu 1968 zabít Jiřího Mádla?

Ačkoli jde o pozvánku na nejnovější český film Vlny, otázka z titulku má svůj smysl. „Jsme s vámi, buďte s námi!“ Čtěte a dozvíte se víc.

Budu maximálně stručný. Asi každý, kdo se o film aspoň trochu zajímá, ví, že připomíná společenské změny v Československu, které označujeme jako Pražské jaro. Teror padesátých let vystřídalo kulturní a politické uvolnění, což na svém zasedání v prosinci 1967 vzala na vědomí i komunistická věrchuška a odstartovala proces plný nadějí změnit totalitu na „socialismus s lidskou tváří“. Experiment ukončila 21. srpna 1968 sovětská invaze.

Sice nikoli klíčovou, ale přesto významnou kapitolu na cestě ke svobodě měla studentská říjnová demonstrace, během které volali „Chceme světlo!“ Nebyl v tom žádný politický podtext, ale policejní mašinérie komunistického státu byla zvyklá vidět provokaci ve všem. Studenty zmlátila a státní tisková agentura vydala zprávu, že veřejná bezpečnost zakročila proti skupině mladých výtržníků.

Zabít Mádla nebo být hrdý národ?

Tady film Jiřího Mádla začíná. Nechci do detailů popisovat děj. Jednak se to nedělá, druhak se to dočtete jinde – třeba v recenzích Kdo byl pravým hrdinou srpna 1968? Jiří Mádl rozčeřil Vlny Mirky Spáčilové na iDnesu nebo Vlny jsou dynamický mainstreamový zářez. Girlandy národní hrdosti jsou ale zbytečné Pavla Sladkého na webu iRozhlas.

Už z titulků recenzentů se dozvíte podstatné.

Především Mádla není nutné zabíjet. On ten film zvládl skutečně brilantně a svých aktuálních 85 % na ČSFD si poctivě zaslouží. Přiznám se, že jeho jméno pro mě bylo trochu důvodem pochybností, jestli vyrazit do kina nebude ztráta času a peněz (a podobné pochyby sdíleli či sdílejí mnozí mí kamarádi). Ale jak píše Spáčilka (i když filmu dává jenom 65% rating): Vlny si zaslouží jak velký respekt, tak velké plátno.

Zabití Mádla ale není ode mě clickbaitový trik. Použily ho Hospodářské noviny v dnešním rozhovoru s ním. „Na výhrůžky smrtí jsem zvyklý,“ říká osmatřicetiletý trojnásobný režisér. (Interview jsem odemknul, stačí kliknout na pokračovat na článek.)

Podle mě se strachem pracují Hospodářky nelogicky: bát by se měl proto, že dal filmem najevo, co si myslí o Sovětském svazu, potažmo Rusku. Troufnu si říct, že o příjezdu bratrské pomoci, jak se dobově eufemisticky označovala ruská invaze, smýšlí většina národa dost stejně.

Estébácké mlátičky ve filmu jsou dnešní prezident Pavel

I když... Mádl sám zdůrazňuje, že pro strach má uděláno – a mimo jiného zmiňuje i svoji podporu prezidenta Petra Pavla. Přiznám, že o jeho osobě jsem během filmu hodně přemýšlel. Čím to, že my Češi jsme zapomněli, že náš současný prezident je komouš přesně toho nejodpornějšího typu – člověk, který nemá problém v zájmu Strany zmlátit nebo zabít úplně obyčejné lidi? Uvědomuje si vůbec Mádl, že právě Pavel patřil mezi takové bezduché mlátičky, které otevírají jeho filmový příběh?

Zkrátka, Vlny jsou dobrý biják (hodně recenzentů používá přívlastek „hollywoodský“), ale nekvalitní dokument a už vůbec nepředstavují důvod k naší národní hrdosti. Jak píše Sladký v recenzi, máme pořád mindrák z proher s nacisty a komunisty (což je i důvod, proč dneska prezidenta Pavla omlouváme, že si svoje komoušské hříchy odpracoval).

Dokument to není, a to je dobře. Koho zajímá, jak to bylo, najde na internetu spoustu zdrojů věnovaných Pražskému jaru. Pokud chcete vědět víc o lidech, o kterých Mádlův příběh vypráví, oceníte třeba i přehled Kolaboranti, reformisté i ráčkování v rádiu. Jaké byly skutečné filmové Vlny na iDnesu.

Hlavní roli smyšleného technika Tomáše Havlíka, který představuje všechny rozhlasáky (a televizáky, které film opomíjí), díky kterým i navzdory hlavním okupačních tanků dál vysílal Československý rozhlas (a televize) pravdu o dění v zemi, hraje Vojtěch Vodochodský. Podle informací médií vyšel film na nějakých 80-100 milionů korun.