Mnozí z vás, co si přečetli nadpis, si zřejmě zabrblali
asi něco podobného jako svého času ministr zahraničí Karel Schvarzenberg, když
některé rakouské aktivisty nazval příznačně magory. Né, opravdu nejsem magor. Ani já nesahám
rád hlouběji do peněženky.
O co víc dám na másle, o to míň má moje drahá sázková kancelář. A že toho ode mne nemá zrovna málo, ví ona sama dobře více než dost. Však už jsem si u ní nastřádal přes 12 tisíc goldenů, kdo navštěvuje Chanci pravidelně, ví o čem mluvím. Pro nezasvěcené: jedná se o jakési virtuální peníze, za které si můžete koupit nějakou tu tretku. A za těch mých 12 tisíc těžce nastřádaných goldenů už mám nárok na několik stokorunových tiketů zdarma, 4 trička nebo 12 baseballových čepic s hrdým nápisem Chance – to je na každý měsíc jednu!
Ale zpět k máslu. Máslo se u nás nezdražovalo dlouhá léta. Pamatuji si, že cena kostky másla u mě byla takovým etalonem drahosti obchodu. Albert - 27 Kč, paní Šučková z večerky hned vedle Alberta - 23 KČ a Lidl, který jak známo je levný, jej prodával vždy za baťovských 19,90 Kč. A tahle cena se držela, pokud si dobře pamatuji, dobrých 10 let! Etalon fungoval perfektně – moje cesta neznámým obchodem vždy vedla nejprve k vitríně s máslem, tam jsem zjistil za kolik je a podle toho jsem se rozhodl nakupovat či z prodejny odejít k sousedům.
Tak tomu bylo až do letošního října. Šok zdražení jsem zažil přímo v naší již zmiňované večerce paní Šučkové, když jsem se začátkem října vrátil z dovolené v zahraničí a ničeho netušiv chtěl doplnit své zásoby.
„Tak mi dejte 4 rohlíky, kostku másla a kousek, řekněme 20 deka, cihly (rozumí se, že jsem neměl na mysli kus šutru, ale nejlevnější zdejší typ sýru eidamského typu). Vytahuji stokorunu se slovy, že bohužel menší nemám.
„To nevadí, menší by vám beztak byly houby platné, bude to rovných 80 korunek.“
„Tak to jste se asi spletla, kupoval jsem jen máslo a sýr,“ zasmál jsem se jako idiot, který se konečně dočkal vycházky. Paní prodavačka mně s klidem Angličana vysvětlila, že omyl je na mé straně. Pak na měudiveně pohlédla jaktože to jako o zdražení másla nic nevím, když v televizi se přeci o ničem jiném, než o másle a možná ještě tak o kaplického chobotnici, nemluví.
Když jsem překonal fázi šoku, podíval jsem se na věc racionálně. Kupodivu jsem došel k závěru, že cena másla, mléka i sýru je v pořádku a odpovídá realitě. Co realitě neodpovídalo, bylo nesmyslné držení těchto cen dole pomocí obchodních řetězců, nacož dopláceli především zemědělci. A podle čehož občas (alespoň u sýru) taky vypadala kvalita. Asi věděli o mých etalonech a proto tyto ceny drželi dole. Když si vyjedete kdekoliv na západ od našich hranic, zjistíte, že máslo je královna mezi tuky a podle toho taky vypadá jak jeho balení, tak i cena – 200g okolo 3€. A taky se díky tomu k máslu tamní obyvatelé chovají, používají jej jako delikatesu. Rozhodně si jej nepatlají v tlustých vrstvách pod úplně všechno a ještě každodenně, jak to komunisti navykli nás.
A protože každodenní konzumace másla je navíc pro naše cévy více než nezdravá, v konečném důsledku jsem zdražení másla přivítal. Díky vyšší ceny jsem se pokorně vrátil k panu Margarínovi. Zjistil jsem k mé potěše, že mi nevadí. Když mám hrozivý hlad, dá se mluvit dokonce o tom, že mi trošičku jakoby chutná – samozřejmě přitom nesmím myslet na máslo. A použijete –li jej jako základ k chutné pomazánce, tak pakt už kvalitní margarín nemá chybu žádnou.
A máslo? Nezanevřel jsem na něj a nevyřadil jej z jídelníčku zcela, ale budu si jej vážit tak, jak zaslouží. Prostě rohlíčky zvlášť vypečené s máslem a džemem budou pouze o víkendech nebo o svátku.
A také samozřejmě tam, kde je pravé máslo naprosto nepostradatelné. Jestlipak víte, kde to je?
No to je přece jasné – pod olomouckými tvarůžkami! Mňam.
