Konečně bylo vyslyšeno marné volání všech slušných občanů. S paní senátorkou Liánou Janáčkovou jsme se rozhodli založit novou politickou stranu. Její pracovní název je zatím NSDAP – Národní skutečně demokratická aliance pracujících. Chceme, aby naše nová strana v nejbližší budoucnosti zabezpečila občanům, aby mohli žít v naší krásné zemi v bezpečí, neobtěžování problémem nejpalčivějším - věčnou romskou kriminalitou.
Našim cílem je především reforma na poli právním. Dnešní stav legislativy v ČR je naprosto nevyhovující. Začít hodláme především v oblasti tzv. lidských práv prosazených do většiny zemí EU pseudohumanistickými aktivisty. Není přece možné, aby jedni pracovali, vzdělávali se, vytvářeli hodnoty a druzí kradli, loupili či vraždili a přitom aby obě tyto skupiny obyvatel měli stejná práva.
Jako základ naší právní reformy chceme prosadit dva různé trestní zákoníky – jeden pro nás slušné a druhý tzv. „dvojka“ pro ty druhé nepřizpůsobivé, nepracující a na těch prvních jen parazitující.
Myslím, že všem nám je jasné, koho máme s paní senátorkou těmi druhými na mysli. Ano jsou to nepřizpůsobiví opálení spoluobčané dělající, nejen na náměstích, binec a ohně. Prosadíme, aby automaticky ihned po narození byli zařazeni do této tzv. „dvojky“ kategorie, na něž se bude vztahovat přísnější zákoník. Je to spravedlivé, měli čas se přizpůsobit stovky let a neučinili tak. Cukr nepomohl, pomůže bič, jinak to bohužel nejde, přesně podle hesla „Kdo nepracuje ať nejí!“ Co se týká společenské poptávky, nemáme strach. I z veřejných výzkumů vyplynulo, že většina slušných lidí si přeje, aby na příslušníky romského etnika platily přísnější zákony.
Tento nový zákoník bude tvrdě trestat již ty nejmenší prohřešky, přičemž trestní odpovědnost bude snížená na 14 - nikoliv let, nýbrž měsíců. Každé malé dítě přece ví, že cikán nebo, dobrá - chcete –li Rom, krade už v kolíbce.
V tomto zákoníku oprášíme taky zlaté lidovecké pravidlo třikrát a dost!
To znamená:
1. prohřešek - vysoká finanční pokuta plus sterilizace.
2. prohřešek - nápravný pracovní tábor za ostnatým drátem s elektrikou.
3. prohřešek - trest smrti. Bez milosti a bez možnosti odvolání.
STOP!!! Proboha už DOST!!!
Vše samozřejmě beru zpět, žádná strana, žádné koncentráky se nechystají! Alespoň tedy doufám.
S paní Janáčkovou se osobně neznám a abych řekl pravdu, na tom nechci ani do budoucna nic měnit. Bude si zřejmě dál v klidu starostovat a senátorovat, bohužel.
Na co jsem chtěl, touto, možná až brutální, mystifikací, co nejhlasitěji upozornit, je téměř naprostá absence občanského a společenského odporu proti slovům, která před rokem zazněla v osadě Bedřiška na veřejném občanském shromáždění a nyní se dostala i na veřejnost nejširší. Tam už se nemluvilo o lidech jen jako o vředu, tam se otevřeně hovořilo o ostnatých elektrických drátech! Pan místostarosta došel ještě dál, když mluvil o jejich ODSTŘELU! Aby nedošlo k omylu, pan místostarosta nemluvil o likvidaci drůbeže kvůli ptačí chřipky, on mluvil o odstřelu LIDÍ, byť lidí z pomyslného „bahna“ až ze samého společenského dna. Pořád ale ještě LIDÍ.
Tato slova přitom nezazněla v hospodě u piva, tato slova zazněla od městských zastupitelů, z nichž jeden nebo jedna je senátorem ve výboru pro lidská práva! Ano, všem je jasné, že to nemysleli vážně, oběma (ne)slavným protagonistům muselo ale být jasné, že těmito slovy u svých posluchačů nalijí do ohně etnické nenávisti ještě více oleje, než ho tam je, a že ho tam je. Naneštěstí, nebo možná naštěstí, se tato slova dostala na veřejnost.
A reakce veřejnosti? Po rozpačitém váhání, co z toho zas bude a následném zjištění, že NIC, pomalu veřejný potlesk.
„Podívejte, konečně politici na svém místě, kteří se nebojí o problému hovořit a řešit ho! Možná to trošku přehnali, ale ne zas tak moc, ta chamraď bez tak nic jiného nezaslouží!“ Slyšíte ten Vox populi také? A kdo se ohradil, byl ukřičen, že je přecitlivělý a pseudohumanista.
Mistr Sládek teď asi nevěřícně kouká a marně přemýšlí, kde asi udělal chybu. Vždyť proti některým dnešním politikům je hotový břídil. Za co jemu se před lety dostalo jen zloby a posměchu, jiný je dnes ministrem, starostou, senátorem!
Proboha svatého, kam jsme se to s řešením romské problematiky až dostali? A kam se to řítíme? Raději nemyslet.
Né, nejsem žádný pseudohumanista (možná ani humanista), jsem jen obyčejný člověk, který má strach. Má strach, že při hledání cest, jak vybřednout z těchto závažných společenských problémů, nacházejí někteří politici velmi pohodlnou cestu, lemovanou tleskajícím procesím. Je to však cesta, která už tu jednou byla - v Německu 30. let minulého století. Kam tato cesta vedla, všichni vědí. Do pekla.
