Veleostuda na Pražském Hradě! Naštěstí nezůstala utajena!

Velkou ostudou skončil na Pražském Hradě slavnostní oběd našich nejvyšších ústavních činitelů s nejmocnějším mužem planety, americkým prezidentem Georgem Walkerem Bushem při jeho návštěvě v Praze. A opět ji nezpůsobil samozřejmě nikdo jiný, než náš nový, trochu svérázný, premiér Mirek Topolánek, tvrdohlavý to Valach z Ostravy. Na celé příběhu je  smutné, že měl zůstat občanům naší země utajen. Díky našim investigativním redaktorům a také díky naší národní upovídané povaze k tomu tentokrát naštěstí nedošlo.

Pan Jakl, tajemník prezidenta Klause, se nejprve snažil ze sebe dělat takříkajíc blbého, že jako o žádné ostudě neví. Když, ale viděl, že o celé události už víme, rozhodl se promluvit:

„Abych vám řekl pravdu, pan prezident jako by měl opět neblahé tušení. Už dlouho před Bushovou návštěvou se velmi obával, aby ten… , pan premiér, zase něco neztropil. Když jsme ale premiéra v den slavnostního oběda viděli, že se na Hrad dostavil v dobré náladě, střízlivý a bez své zákonité manželky, dokonce i bez té nezákonité, ehm, jak bych to řekl, řekněme třeba stínové, hluboce jsme si s panem prezidentem oddechli.

Ano, pravda, pan premiér se přiřítil dosti neurvale jako velká voda se svým typickým hurónským smíchem a ještě k tomu ruku v ruce s pány Sobotkou a Vlčkem, a je pravda, že panu prezidentovi dalo dost práce udiveným manželům Bushovým vysvětlit, že, co se týká svobod sexuálních menšin, jsme sice oproti USA bohužel velmi tolerantní země, ale že oba pánové k panu premiérovi opravdu nepatří a to dokonce ani jako partneři političtí, natož pak jako partneři takříkajíc partnerští, jak si s úlekem Bushovi v první chvíli mysleli.

To ale stále nebylo nic proti tomu, co nás teprve čekalo,“ řekl nám Jakl a pokračoval:

„To, co přišlo vzápětí, jsme nezažili ani v tom nejhorším snu. Po té, co všech těch 100 velevážených pozvaných hostů – všech těch ministrů, diplomatů, poslanců, velvyslanců a všech jejich manželek – usedlo za slavnostně prostřený stůl a obsluha chtěla začít podávat předkrm, začaly se dít věci dosud nevídané. Premiér Topolánek zničehonic vyskočil ze svého místa a začal zmateně pobíhat sem a tam. Přitom si ještě zmateněji začal prohledávat kapsy a neustále střídavě vykřikoval „I am sory“, „promiňte“, „nezlobte se“ a do toho se ozývalo také „shit“ a „ta kráva, kde mi ji jen mohla strčit“. Nakonec si premiér kleknul na kolena přímo před našeho pana prezidenta a rozplakal se. Klečíc mu pak mezi vzlyky, jestli jsem mu dobře rozumněl, povídal něco ve smyslu: ,Izvinítě továryšč prjezíděnt, ja zabyl objednyj bilet.´ Celé to přišlo zcela nenadále, jako blesk z čistého nebe. Řeknu vám, nikomu nebylo do smíchu a co se týká pana prezidenta Klause, o toho se v tu chvíli začaly pokoušet mdloby. Nezmohl se byť na jediné slovíčko. Jen se, obracejíce přitom oči v sloup, střídavě chytal za hlavu a střídavě se, s prominutím, připitoměle usmíval. To když pohledem zavadil o udiveného prezidenta Bushe a jeho o nic méně udivenou manželku Lauru. No řeknu vám, byla to hrůza všech hrůz, dosud jsem nic podobného nezažil. Prostě ostuda jako Brno!,“ řekl nám dosud stále trochu vyděšený Jakl.

Od ostatních hostů jsme se pak dozvěděli další podrobnosti: „

Americký prezident prý scénu pozoroval nejprve jen velmi udiveným pohledem, pak však s hlasitým smíchem pronesl: „Yes, I do understand that, this is czech jokes, very funny!“ - Ahá, už chápu, takové české srandičky, velmi veselé (pozn. překlad redakce). Mezitím přiběhl k premiérovi vyděšený Marek Dalík, nikdo přesně neslyšel, co mu říkal, ale nakonec to asi pomohlo, protože krátce na to se premiér uklidnil, posadil se zpátky ke stolu a nechal si nalít polévku. Tu si dal hned třikrát za sebou, zato hlavní jídlo - kachnu na kmínu s červeným zelím - zatvrzele odmítal s tím, že prý pravidla platí pro všechny stejná bez rozdílů, že reforma je výhodná pro všechny, ale černí pasažéři, kteří nemají platnou stravenku, ať s žádnými výhodami nepočítají.

Celé fópá vyvrcholilo, když si pak ještě premiér po obědě chtěl mermomocí s oběma prezidenty pomocí známé dětské hry kámen-nůžky-papír nesmyslně střihnout prý o to, kdo odnese do kuchyně špinavé nádobí, ale to už ho naštěstí velmi diskrétně odváděla jeho ochranka mimo hlavní sál, kde na něj už čekal jeho rychle povolaný osobní lékař. Po obědě se pak údajně Marek Dalík snažil všem přítomným hostům toto nezvyklé premiérovo chování vysvětlit a zlehčit.

Říkal, že premiér je velmi přepracovaný, že, jak jistě všichni vědí, poslední rok žije pod neuvěřitelným psychickým tlakem a že jej lékař už dávno varoval, že může dojít k psychickému kolapsu nebo přinejmenším nějakému psychickému zkratu. „Bohužel k takovémuto zkratu zřejmě došlo zrovna nyní, v tu nejnevhodnější chvíli. Vypadá to, že se panu premiérovi do hlavy vmíchaly vzpomínky na jeho mládí, kdy v Ostravě ještě jako normální obyčejný projektant chodíval do Domu Energetiky do tamní závodní jídelny na obědy a celé se mu to teď v hlavě nějak zřejmě pomíchalo dohromady, ale to se může stát každému a vlastně o nic nejde. Věřím, že pan premiér bude brzy zase úplně v pohodě,“ snažil se premiéra omluvit Marek Dalík.

Nakonec ještě poprosil všechny přítomné, aby si tuto nepříjemnost, ke které prý dochází u pana premiéra maximálně jednou za 10 let, nechali pro sebe.

Jak je ale patrno i z naši reportáže, ani Hrad ani ostatní hosté si s Dálikovou prosbou hlavu moc dlouho nelámali. Ostatně, jak už to s utajením tajností všeho druhu u nás bývá.

Závěrem se sluší podotknout, že pan Dalík si tentokrát vůbec nevymýšlel. Pracovníkům naši redakce Blog – iDnes se totiž podařilo vyhledat bývalé ostravské Topolánkovy kolegy a někteří z nich nám opravdu řekli, že Mirek Topolánek si často zapomínal stravenky a dával si proto jen polévku a skutečně si vždy po obědě se svými kolegy u stolu stříhal, kdo z nich odnese špinavé nádobí k okýnku.