„Mladíku, to vás ve škole neučili, že si máte sednout, když vám starší spolucestující uvolní místo?“ „Ale, vždyť já jedu jen jednu zastávku!“ „Jo, jo, to říká každej a pak jede až na konečnou a nechá, nezdvořák jeden, sedět starší. Tak hejbni kostrou mladej a šup na mé místo.“ "Dobře, dobře, už si sedám, tou holí mi ale snad hrozit nemusíte?!“
Prototyp Antrobusu - od klasických autobusů se vnějším vzhledme tento geniální dopravní prostředek ani moc neliší.Foto: mhd-ostrava.cz
Patrně si myslíte, že jsem si dal po ránu jointa a ještě to zapil velkým panákem, nebo že mi to srpnové „aprilové“ počasí už sedlo příliš do hlavy. Kdepak, ujišťuji vás, že se cítím naprosto zdráv, tedy alespoň co se mé psyché týče.
Takových a podobných rozhovorů se ale zřejmě brzy dočkáme v prostředcích městské hromadné dopravy minimálně v Ostravě. A pokud se k Ostravě přidají i další města, tak i jinde.
Dopravní podnik Ostrava (DPO) totiž chystá uplatnit do praxe naprosto unikátní a převratnou myšlenku do způsobu městské přepravy. Nově chystané modely autobusů, které vyvíjeli konstruktéři DPO v naprostém utajení bezmála dvacet let, nebudou jezdit ani na benzín, naftu, ani na elektřinu, ba ani na dřevný plyn. Ale po pořádku.
Neúspěšný "Prdobus"
„To vše už máme za sebou,“ říká mi ředitel DPO ing. Koumal. „Zkoušeli jsme v Ostravě všechno možné. Jak víte, trolejbusy a tramvaje mají v Ostravě dlouholetou tradici. Naftu do autobusů jsme zkoušeli vyměnit za zemní plyn, nakonec jsme ale skončili u bioplynu. Převratná myšlenka u bioplynu pak bylo to, že kromě klasického bioplynu, který by nám dodávali zemědělci, jsme počítali i s podílem bioplynu od vlastních cestujících!
Pod sedačkami pod čalouněním měly být umístěny jakési malé mřížky na způsob větracích mřížek, akorát by u nich vzduch neproudil dovnitř vozidla, ale naopak. V systému by byl udržován podtlak, který by jímal veškeré plyny, které by cestující vytvořili, rovnou do zásobníků plynu. Plyn by se rovnou ve vozidle stlačil a byl přepouštěn do klasických plynových nádrží.
Už jsem měli dokonce hotový i prototyp! Zkoušeli jsme ho tajně v noci na jedné lince spojující Stodolní ulici s Dubinou či Porubou. Cestující nic netušili, kamuflovali jsme to tramvajovými výlukami. Stodolní jsme nevybrali náhodou. Víte co všechno se tam za noc sní, vypije a vykouří? A určitě si dokážete představit, co takový smrtící koktejl pak udělá se zažívacím ústrojím naší zlaté mládeže,“ usmívá se Koukal.
Do vozů jsme chtěli všude rozmístit reklamní letáky především firem produkujících a dovážejících luštěniny, kyselé zelí apod., prostě potraviny podporující nadýmání. Za reklamy by nám plynuly do pokladny peníze hned dvakrát jednak od firem, jež by platily za své letáky a ve formě zvýšené produkce lidského bioplynu. Podle studie, kterou jsme si nechali vypracovat, by jen díky reklamní kampaně stoupla produkce lidského bioplynu našich cestujících až o 20%!
Jenže to nakonec nedopadlo dobře,“ říká mi, nyní už posmutněle, Koumal. „Vše zkrachovalo v Radvanicích!“
„V Radvanicích tady u nás v Ostravě?“ ptám se nechápavě.
„Přesně tak, v Ostravě Radvanicích, jak možná víte, se už léta nachází státní Fyzikálně technický zkušební ústav, který schvaluje výrobky pracující s prostředím s nebezpečím výbuchu. Když jsme u nich žádali o schválení našeho „prdobusu“, promiňte, tak jsme tomuto autobusu na bioplyn neoficiálně tady u nás na podniku říkali, tak, když jsem žádali o to povolení, měli nehorázné požadavky. Celý autobus měl být v exovém provedení (tzv. "exové" provedení se říká takovému provedení výrobků, které umožňuje používat je v prostředích s nebezpečím výbuchu. Poznáte je podle značky Ex – od slova Exploze – pozn. autora).
To by ale znamenalo takové investiční náklady navíc, že to celý projekt rázem zabilo. S těmi byrokraty nebyla žádná kloudná řeč! A to jsme nabídli všem jejich zaměstnancům včetně rodinných příslušníků až do druhého kolena, tedy včetně bratranců, sestřenic, strýčků a tetiček, doživotní režijky zcela zdarma. Nic ale nepomohlo. Byli tvrdší než kámen.
A když ještě nakonec přišli s tím, že to není všechno, a že se budou muset přizpůsobit i cestující, kteří budou moci našimi prdobusy cestovat z bezpečnostních důvodů jen v antistatických oděvech a to včetně spodního prádla, vyhodil jsem je a s projektem tak byl definitivní konec. (Antistatické oděvy se musí nosit v provozech s nebezpečím výbuchu kvůli nebezpečí vzniku jiskry ze statické elektřiny na oděvu a následnému možnému výbuchu - pozn. autora.)
No, dovedete si představit, jak řidič při nástupu kontroluje cestující, zda mají spodní prádlo ze 100% bavlny?!? Raději ani nemyslet, jen těch facek co by řidiči schytali a žalob?! Škoda mluvit, byrokrati zatracení. Je to škoda, byli jsme už tak daleko a přitom jediní na světě!"
Od prdobusu k Antrobusu
"No nic, když jsme se z tohoto neúspěchu po čase vzpamatovali, naši inženýři začali pracovat na novém převratným projektu nízkoenergetického autobusu. Bude se jmenovat Antrobus (podle řeckého antropos = člověk, pozn. autora) a nebude na bioplyn, ale bude využívat energii, kterou užívá člověk už statisíce let. Energii lidských svalů resp. energii svalů lidských nohou!
Pod každým sedadlem bude šlapací soustrojí, jak je známe z bicyklů. Soustrojí budou spojena důmyslnými a účinnými převody až k pohonu kol. Samozřejmě to bude hybrid a pro případ malého počtu cestujících nebo na pojíždění z a do vozovny bude napomáhat normální elektromotor poháněný z baterie, jak je znáte z klasických elektrobusů. Ale ve špičce pojedeme naprosto zadarmo!“
Přerušuju pana ředitele z jeho monologu a ptám se: „Myslíte si, že budou cestující ochotni v těchto vašich, jak jste to říkal?“ „Antrobusech.“ Jo, myslíte, že budou ochotni ve vašich antrobusech šlapat?“
„Samozřejmě, ale musíte jim to vysvětlit a správně je namotivovat. Máme už natočeny reklamní spoty ve stylu: Zahoďte drahé pernamentky do fitcenter, vyhoďte svá domácí šlapací kola, která vám zabírají jen prostor a kradou váš drahocenný čas apod.
Ve vozidlech pak budou umístěny nápisy typu:
Chceš dojet do práce včas? Tak do toho šlápni!
Neulejvej se, ostatní za tebe šlapat nebudou!
Žádáme starší cestující, aby uvolnili místa mladším!
Chceš mít štíhlou a krásnou postavu? Jezdi do práce Antrobusem!
Samozřejmě, jízda v takových vozech je bude stát méně, než v klasickém autobuse či tramvaji, to už nebude problém technicky to vymyslet. Prototyp máme téměř hotov a vykazuje skvělé výsledky. Při 70% vytížení sedících cestujících dosahuje na rovině až 65 km/hod.“
„A, pane řediteli, dovolte ještě poslední otázku: Jak jste na tak geniální nápad vlastně přišli? Vypadá to, že je to tak jednoduché a velmi výhodné pro všechny strany, o obrovském přínosu směrem ke zvýšení kvality životního prostředí ani nemluvě.“
„Ano, jako většina geniálních nápadů, i tento se zrodil v podstatě náhodou a zrodil se, s prominutím, v mé hlavě,“ říká s úsměvem malinko neskromně Koumal ukazuje si přitom významně prstem na své plešaté „koleno“ na hlavě.
„Když jsme si jednou na podnikovém večírku s kolegy vzájemně promítali obrázky z dovolené, jeden kolega, který byl na dovolené v Číně, měl mezi fotkami i tuto. (viz foto pod článkem - pozn. autora). V tu chvíli mi to zapálilo! Jen jsem vykřiknul: Heuréka, ať si ti byrokrati z Radvanic strčí ty své bavlněné nevýbušné slipy třeba do pr…. !
No a zbytek už znáte.“
Tak to je ta fotka, která u pana ředitele vyvolala geniální myšlenku, z které se nakonec zrodil Antrobus:
