Klausovo ego a tři mouchy jednou ranou

„Musím nahlas protestovat proti jednostrannému a v tomto smyslu nesprávnému interpretování situace na Kavkaze. To říkám rezolutně a jasně, ale pokud by vláda zůstala u jednostranné interpretace této situace, tak je to smutné a žalostné a já bych se na vládu velmi mračil,“ řekl svým typickým, každé slůvko silně zdůrazňujícím hlasem prezident Klaus.

Je to starý dobrý Klaus, nebo jeho alter EGO? Cert, aby se v tom vyznal.Foto: Radek Mica, MF Dnes

Na těchto slovech by nebylo nic divného ani závažného a rozumný člověk by jim rozumněl a chápal je, kdyby….

….kdyby ovšem nezazněla týden po té, co tentýž Václav Klaus pronesl, že 100% viny situace na Kavkaze nese Gruzie! Z čehož mi plyne nulová vina Ruska! Opravdu nejednostranný a vyvážený názor.

Připomeňme si kvůli přehlednosti Klausův názorový vývoj na situaci v Gruzii. Nejprve Hrad zarytě mlčí a pozorně naslouchá ostatním hlasům, po té velmi opatrně (a musím říci, že velmi rozumně) vyzývá k opatrnosti v jednoznačných a unáhlených úsudcích o kavkazské válce, aby nakonec právě takto jednoznačně, unáhleně a na zcela ruské straně celý konflikt interpretoval. A aby byl obyčejný člověk ještě více zmaten, nyní zase Klaus volá po vyváženosti a nejednostranné interpretaci.

Čert aby se v něm vyznal. Pro Boha, proč to dělá? Proč jeden den řekne „Á“ a druhý den nikoliv „Bé“, ale rovnou Zet?

Odpovědí je více a jsou mnohem prostší, než by se možná dalo očekávat.

Václav Klaus jakoby na počátku konfliktu ještě bojoval (tedy jeho lepší JÁ) se svým alter Egem. Nejprve úspěšně, aby vzápětí podlehnul a jednoduše celý konflikt zcela chladnokrevně využil ve svůj vlastní politický prospěch a to na několika frontách.

Jinými slovy jednou ranou chtěl zabít ne dvě, ale hned tři mouchy najednou. Zdá se, že to byl ale záběr, i na takového politického kabrňáka, jakým je, nad jeho síly. Proto ty úlety. Na jedné straně volání po nestrannosti, na straně druhé jednostrannost vlastní a do nebe volající. Podle toho, jak nad Klausem jeho alter EGO přebíralo vládu.

Pokusme se na ty tři pomyslné Klausovy mouchy, jež chtěl prostřednictvím konfliktu zabít, podívat blíž.

1) Klausovo EGO kontra svět

Je asi zbytečné vymýšlet vlastními slovy to, co už velmi výstižně sdělil v Hospodářských novinách Michael Romancov, cituji jej:

„Klaus moc touží přerůst význam středoevropského politika. Když se mu nepodařilo otevřít dveře do USA, kde je měl dokořán Václav Havel, tak se snaží vejít alespoň dveřmi Ruska.“ Myslím, že není třeba více dodávat.

2) Klausovo EGO kontra EU

Prezident si chytře počkal na názor Sarkozyho a Merkelové, kteří, jakožto představitelé integrující se a spojené Evropy, kterou Klaus tak upřimně nesnáší, představují pro něj nepřátelé No. 1 a tak po té, co se Francouz a Němka vyjádřili, s chutí sobě vlastní a patřičným halasem prohlásil pravý opak.

3) Klausovo EGO kontra Topolánek

Ta třetí pomyslná moucha, kterou chtěl Klaus "zabít", mu bzučí takříkajíc přímo u nosu a sice ve Strakově akademii. Je jí Topolánek a jeho vláda. Klaus ani po letech neodpustil „prázdnému“ a „falešnému“ Topolánkovi jeho úspěchy. Jejich vzájemně se zvyšující nevraživost už se nesnaží skrývat ani aktéři samotní, tedy Klaus a Topolánek.

Klaus tak tím, že se veřejně hlásí k tomu, že na Kavkaze je pánem Putin a ne Saakaschvili, jasně ukazuje, že pánem v české kotlině je zase on sám a nikoliv Topolánek.

Kdyby se nejednalo vzhledem k naší republice v kontextu s tím, že Rusko má k demokratickému a právnímu státu dále než my do Jekatěrinburgu, o postoj krajně nezodpovědný a nebezpečný, bylo by to asi jen k pousmání.

Jenomže ono to k smíchu není ani trochu, protože, jak se zdá, prezident se nehodlá na své cestě při budování svého EGA zastavit vůbec před ničím, dokonce ani před případným rozklížením vlastní strany, jež s takovou slávou kdysi zakládal. Václav Klaus se tak nestává prezidentem všech, jak sliboval, ale prezidentem jen sama sebe.

Musím na závěr s lítostí konstatovat, že ten, kdo nyní vládne Hradu, není ten usměvavý sympaťák Václav Klaus, na něhož jsme byli zvyklí, ale jeho, již zmíněné, před ničím se nezastavivší se a tvrdé alter EGO připraveno jít za svým cílem - vlastní velikostí - hlava (státu) nehlava. Bohužel mám neblahý pocit, že toto druhé Klausovo JÁ poslední dobou svého nositele přerostlo, řekl bych, přímo fatálně.