Evropa se nás děsí. Proč? Protože od 1. ledna příštího roku nás čeká předsednictví v Evropské Unii. Má proč se děsit? Má. Vůbec totiž netuší, co od nás může počínaje 1. lednem 2009 čekat. Jsme méně předvídatelní než kulový blesk. Nikdo neví, jaká je naše zahraniční politika. Co vlastně platí.
Prevzato z oficiálního spotu vládní kampane
Na vině je prezident Václav Klaus, kterýž zcela oficiálně razí Evropou své názory, které jsou v přímém rozporu s názory vlády.
„Ale vždyť on má na své názory právo a vy (myšleno jeho odpůrce) mu je nedemokraticky upíráte a nejraději byste ho hezky pobolševicku umlčeli!“ křičí jeho příznivci.
Je to pravda? Je a není. Pravda je, že prezident má na své názory právo, jako každý jiný občan. A také, jako každý jiný občan, má právo je hlasitě a veřejně vyslovovat a to, i když je prezidentem. Toto právo mu, jak si sám neprávem často stěžuje, nikdo neupírá.
To, co je mu vyčítáno, je, že tyto názory veřejně sděluje na svých oficiálních prezidentských zahraničních návštěvách. Takto vyslovený názor je pak logicky považován za názor ČR. A v tom je celý kámen úrazu. Vláda prostřednictvím ministerstva zahraničí se dohodne na nějaké zahraniční politice, kterou pak vydává za názor ČR, zatímco prezident razí politiku zcela opačnou, která je ale rovněž považována za názor ČR. A není důležité, kdo z nich má zrovna pravdu. Ostatně, pojem pravda je v politice více než ošidný.
Podívejme se, jak to řeší naše Ústava. Podle ní zastupuje prezident republiku navenek. Slyšíte to? Zastupuje! To znamená, že ten musí jednat v souladu s názorem své vlády. Protože jedině Vláda je dle Ústavy vrcholným orgánem výkonné moci, tedy i jediným realizátorem oficiální zahraniční politiky státu. Samozřejmě je za ní odpovědna Parlamentu. A prezident? Ten má v tomto ohledu funkci pouze zastupitelskou, tedy jakéhosi mluvčího – „zastupuje navenek“.
Pokud prezident dělá svou vlastní zahraniční politiku, jak tak v současné době Klaus bezpochyby činí, jedná podle mého názoru v rozporu s Ústavou ČR a také v rozporu s dobrými mravy. Republice tak navenek škodí, a to i kdyby měl tisíckrát pravdu. Pokud je o své pravdě skálopevně přesvědčen, může dělat jediné – pokusit se o ní přesvědčit poslance Parlamentu, kteří pak v tomto smyslu mohou vládu usměrnit, nemůže však dělat svou vlastní zahraniční politiku!
Kdyby prezident na svých návštěvách říkal: "jako Klausovi se mi to a to moc nelíbí, ale názor naší republiky na věc je takový a makový a já jej bez výhrad respektuji," nikdo by mu nevyčetl ani vlásek na hlavě. Jenže on to neodděluje, naopak, zcela účelově to směšuje, aby tak svůj názor venku posílil. Nevnímá tak svou funkci jako pouhý úřad, sice nejvyšší a nejprestižnější, ale pořád jen jako úřad, tedy službu občanům se svými danými pravidly, ale prezidentskou funkci zneužívá k prosazování svých vlastních názorů, které jsou pak venku považovány za názor celé republiky ČR.
ČR se tak navenek proto jeví jako stát s dvojí, navzájem se vylučující, zahraniční politikou a stává se tak proto naprosto nečitelnou a nevyzpytatelnou. Není divu, že je pak Evropa díky tomu z našeho nadcházejícího předsednictví vyděšena.
