Dospěl jsem k názoru, že Čunka „omilostnili“ na objednávku vlády

„Dospěl jsem k názoru, že se skutek nestal,“ řekl dnes do médií na poslední chvíli dosazený státní zástupce Salichov ve věci obviněného ministra Jiřího Čunka. Chybělo už snad jen dodat závěrečné Amen.  „Dospěl jsem k názoru, že státní zástupce Salichov, dosazený účelově a za minutu dvanáct nejvyšší státní zástupkyni Renátou Veseckou, ministra a senátora Jiřího Čunka očistil na naléhavou politickou objednávku vlády,“ tvrdím zase na oplátku já.

Řekněme takové tvrzení proti tvrzení. Kdo z nás má pravdu? Posuďte sami. Zde jsou moje argumenty:

1)      Na Čunka je podáno trestní oznámení z trestného činu přijímání úplatku. Čunkovi obhájci upozorňují, že je divné, že se tak stalo, až když se stal Čunek vysokým politikem. No a co? Jako by to bylo u nás kdy jinak.

2)      Čunek není schopen před novináři ani před policií důvěryhodně vysvětlit, kde přišel k majetku. A nedokázal to dodnes! Už tohle stačí pro odstoupení politika z nejvyšší politické scény, alespoň v zemích na západ od našich hranic (ne tak u nás).

3)      Paradoxem nebo spíš potvrzením naší velmi nízké úrovně politické etiky je, že se v tu chvíli stává předsedou KDU-ČSL, tedy právě té strany, která donutila k odstoupení bývalého premiéra Stanislava Grosse z téhož důvodu! Jen s tím rozdílem, že na Stanislava Grosse se nikdy nenašly takové důkazy, aby mohl být obviněn. Stanislav Gross také obviněn nikdy nebyl.

4)      Přesto Čunek nasazuje hroší kůži, nebo spíš mamutí, a ve Strakovce se barikáduje, a to přestože se to pranic nelíbí ani ODS natož Zeleným a obě tyto koaliční strany svou nelibost také dávají Čunkovi hlasitě najevo. Bursík, protože zatímní politická čistota a nevinnost jeho stranu dostala až do parlamentu a následně až do vlády a Topolánek, protože mu nic jiného k zachování tváře nezbývá.

5)      Topolánek s Bursíkem se tedy rozhodnou Čunka vystrnadit ze Strakovky za každou cenu. Hrají totiž vabank, neodejde –li Čunek sám a dobrovolně a bude –li Topolánkem odvolán, hrozí lidovci odejít z vlády a tím jí srazit hlavu.

6)      Čunek s mamutí kůži a čím dál větším úsměvem na rtu v pohodě odolává. Je mezitím obviněn a vše se chystá k jeho  obžalobě. O vině má rozhodnout soud. Jeho konce, možná ani začátku, by se už ale Topolánkova vláda nedožila, lidovci by to nedovolili. A nutno dodat, že Čunek si to asi moc dobře uvědomoval a možná si řekl: „Půjdu, ale v tom případě půjdeme všichni, a teď se Mirku, ogare valašská, ukaž. Ukaž, co umíš?“

7)      Jediné řešení jak zachránit Topolánkovu vládu a zabránit tak vládní krizi se tak v této situaci paradoxně naopak stává naléhává snaha Čunkovu kůži zachránit (dobře to měl promyšleno Valach jeden tvrdohlavý).

8)      Doslova na poslední chvíli proto zasahuje do případu nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká a naprosto nestandardně, a jen zdánlivě překvapivě, odvolává dosavadního státního zástupce Radima Obsta, jež má Čunkovu obžalobu již hotovou a připravenou ve svém „nočním“ stolku, a dosazuje k případu Salichova.

9)      Salichov má pak úkol jediný – dospět k názoru, že se skutek nestal. A k tomu včera také dospěl. Úkol splněn, vyšetřování skončilo, zapomeňte!

A jaké jsou Salichovovy argumenty, alespoň tedy ty de jure? Nestandardní vyšetřovaní policie, nestandardní státní zástupce, cynik by dodal nestandardní celý náš právní aparát. Samozřejmě mu v tomto bodě dávám za pravdu, ale není ten domnělý „nestandard“ pana Salichova  v případě Čunek u nás už dávno standardem pane Salichove?

Sedět nyní s Mirkem Topolánkem u piva (kde ty dávné doby jsou?), už ho slyším zdvihat jeho už tak silný hromový hlas: „A to jsem měl jen kvůli Čunka nechat padnout tak složitě a těžce se narodivší vládu? To jsem měl všechny naše reformy odepsat a spláchnout do ha…, (záchodu), tušíš vůbec, co to stálo práce?“

„Bohužel máš asi pravdu Mirku. Možná je opravdu dobře, že to dopadlo ve stylu: justice se nažrala a vláda zůstala celá. Vyděláme na tom všichni, alespoň ekonomicky určitě, ale na druhé straně naše všeobecná, už tak dost slabá, důvěra v právní stát kvůli jednoho tvrdohlavého Valacha zase o notný kus poklesne,“ odpovím mu. A pak si ještě dovolím „filozofickou“ poznámku, že nic není zadarmo a nic víc už nebudu říkat a jen s velikou úlevou, že nejsem na jeho místě, se s chutí napiji zlatého vychlazeného moku.