Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Běžel jsem Mekku všech maratonů z Maratónu do Athén

Někdy na jaře letošního roku jsem se u piva chlubil svému dlouholetému kamarádovi Mirkovi svými maratonskými úspěchy. „A v Athénách už jsi běžel?“ skočil mi do mého monologu.

„Jako myslíš Athénský marathon? Ten pravý z Maráthonu do Athén?“ „No jasně, který jiný?!“

„No ten jsem ještě neběžel,“ přiznal jsem. „No, to si děláš srandu, ty Řek, běháš maratony, každý rok jezdíš do Řecka, a ten jediný originální maraton si neběžel? Ostudo!“

Zamyslel jsem se, zastyděl a slíbil Mirkovi, že letos to určitě napravím.

 

Registruji se do Athén

Slib jsem splnil, zaregistroval jsem se ještě v létě a ve středu 5.11. odletěl z Prahy do Athén. Maratón se běžel v neděli 9.11. Na aklimatizaci jsem tak měl 3 dni, což bylo tak akorát.

Akreditace probíhala od čtvrtku do soboty v hale Taekwondo v Neo Faliro na pobřeží moře nedaleko od přístavu Pireus. Akreditoval jsem se hned ve čtvrtek. Už proto, že ve startovném balíčku byla i kartička umožňující jeho majiteli dopravu po celých Athénách MHD zadarmo a to právě od čtvrtku až do příštího úterka, tedy celkem 6 dní. Vzpomněl jsem si smutně na Prahu, kde můžete zdarma jen v den závodu a to je ještě limitováno od 7 ráno do 18 hodin.

V propozicích jsem se dozvěděl, že přesun více než 10.000 běžců z Atén na start do Maratonu proběhne v neděli ráno autobusy a to mezi 5:30 a 6:30.

Brácha mi zjistil, že první metro mi jede v 5:30 a v centru Athén na náměstí Syntagma tak budu něco před 6, což bylo tak akorát. Nechtěl jsem tam být na poslední chvíli, neboť jsem si nedokázal hladký průběh této operace dost dobře jaksi představit. Zvlášť, když jsem si lehce spočítal, že k tomu bude třeba přes 200 autobusů.

 

Přesun do Maratonu

Jak se pak ukázalo, mé obavy byly naprosto zbytečné. Organizace probíhala naprosto bez chyby a na jedničku. Organiztoři plnili jeden autobus za druhým a ty okamžitě odjížděly směrem k Maratonu.

V jednom z nich jsem se usadil i já. V autobuse jsem se seznámil se Sotirisem, kerý si přisedl ke mně. Zjistil jsem, že bydlí nedaleko od Athén a tohoto maratonu se zúčastňuje pravidelně každým rokem. Perfektně jsme si popovídali a cesta tak utekla velmi rychle.

Když jsem cca v 6:50 vystoupil v Maratonu z autobusu, zrovna se začínalo rozednívat. Na čistém nebi stále zářil měsíc v úplňku. Na počasí jsme měli obrovské štěstí. V podstatě od čtvrtku až do sobotní noci bylo stále zataženo a každou chvíli pršelo. Nejen polosotrov Atiki sužovaly vydatné deště, které způsobily nemalé potíže včetně záplav. Při představě, že v takovém počasí poběžím svůj první Athénský maraton, mi nebylo nejlíp. Jenže, jak už jsem naznačil, v neděli ráno byla obloha jak vymetená a na nebi ani mráček. Místo chladného deštivého počasí jsem se najednou začal obávat horka. Ano, i v listopadu. Teplota v poledne překročila 20 °C a pocitově na sluníčku to bylo tak sedmadvacet. A tak to v tu listopadovou neděli bylo jako u nás v srpnu.

Základna pro nás byla připravena na stadioně v Maratonu a i zde byly organizátoři perfektně připraveni. Všude k dispozici balená voda, mobilních toalet bylo dostatek. Až do startu tam tak byla nebývale skvělá atmosféra. Sešlo se nás tam nakonec asi 10.600 běžců z 84 zemí celého světa. Cirka půlhodiny před startem se mnoho z nás ještě zahřálo rozběháním se za doprovodu nadšeného moderátora a skvělé řecké lidové hudby včetně známé melodie syrtaki (Řek Zorba) na stadiónu. Nálada byla opravdu vynikající.

Asi 15 minut před startem jsme se přesunuli do svých koridorů – já do svého bloku č.5 s velmi hezkým číslem 6444 na hrudi a vyčkali jsme postupně svých startů. Přesně v 9:00 odstartoval blok č.1 s VIP atlety včetně hlavních favoritů z Keni či Ethiopie. Minutu po nich blok č.2, po dalších 2 minutách trojka, za 4 minuty čtyřka. A to už jsme se posunuli na startovní čáru také my z pětky. Napětí a vzrušení u mě v tu chvíli narůstá do maxima. Už to znám z Prahy, Košic, ale přece jen Maratón přímo v Maratónu – to je něco jiného.

 

Start

A je odstartováno i pro nás. Těsně před tím ještě rychle píšu smsku bráchovi, že budem startovat, ať kouká na TV, že budu mávat do kamery. Tak tedy probíhám pod kamerou a zběsile mávám. Ale hned je mi jasné,že mě brácha nemůže vidět, okolo mě mávají do kamery totiž úplně všichni. :-)

První kilometry po mokrém asfaltu (po nočních deštích je všude ještě mokro) si vyloženě užívám. Trasa vede vesměs po rovině, po stranách diváci. Po asi 2 či 3 kilometrech nás ze silnice organizátoři směrují doleva mimo hlavní silnici. Vím o tom z mapy trasy, poběžíme asi 2 kilometrové kolečko okolo pole, kde se před 2504 lety odehrála slavná bitva U Maratonu, kde Řekové porazili perskou mnohonásobnou přesilu a jejíž výsledek pak běžel slavný Feidippidas oznámit do Athén, aby tam pak mrtvý k zemi pad.

Běžím s davem okolo tohoto památníku, koukám na pusté pole s olivovníky a představuji si starou bitvu. Na konci tohoto kolečka je 1. občerstvovačka, jsme na 5. km. Mrknu na hodinky, čas výborný, pod 27 minut. Nechci to přepísknout, ale ani nechci jít příliš pomalu. Už Jarda Hrabuška, zkušený maratonec (přes 160 maratonů včetně toho Aténského z r. 2010) a kolega a kamarád z našeho maratonského klubu Seitl mě varoval, že cca od 10. km až po 31. km bude trať vesměs stoupat a ne málo. Toho stoupání se děsím jako čert kříže od té doby, co jsem se na maratón přihlásil. Kdo čte mé běžecké blogy, ví, že do kopce nejsem zrovna nejsilnější. Vím proto, že to, co teď ztratím, do kopce stopro nedoženu.

Je cca 9:30 a sluníčko už docela pálí, listopad nelistopad. Občerstvovačky jsou od 5. km naštěstí už každé 2,5 km a to až do cíle. Na 7,5 km. Toho využiju a kromě napití se vodou i poleji. Je to paráda.

Najednou cítím, jak mě chytá do pravého stehna náznak křeče. Začnu se nahlas smát a v duchu říkám: „ Ha ha, to na mě prosím tě nehrej! Na 30. km bych ti to věřil, ale na 5. km né, to na mě nezkoušej,“ bavím se se svým vlastním svalem. Jako by mi sval rozumněl a nechá toho, cítím pohodu.

Okolo trati všude skvělí Maratonci..., né takhle se to říci nedá, takže spíš Maratoňané, řekněme prostě místní obyvatelé. Je vidět, že na svůj maratónský běh, jemuž i všem ostatním maratónům světa dalo jméno právě jejich město, jsou patřičně hrdi. A proto šíleně povzbuzují. Opravdu všichni - staří, mladí, děti, babičky. „Bravo, bravo, bravo, bravo,...“ křičí nadšeně stále dokola žena sředního věku a nadstandardní váhy. Židlička pod ní vůbec není vidět, všude okolo se rozkladá jen její široké tělo. Tipuju její hmotnost hodně přes 150 kg. Běžíme okolo ní, někteří běžci jí za povzbuzování děkují. Mladá dáma běžící vedle mě se na ní nevěřícně podívá a jen hlesne něco ve smyslu: „No, pěkně, tobě taky bravo teda...“

Najednou mě praští do nosu typická vůně grilovaného gyrosu a taky čerstvé pity. Je mi jasné, že toto občerstvení není určeno pro nás. Vůně se line z malých okolních „psistarja“, které tyto dobroty nabízejí. Krmí se jimi samozřejmě ale jen diváci okolo trati.

Usměju se a nechám si zajít chuť. V tu chvíli povětšinou předbíhám ostatní až se dostávám těsně za doprovodnou sanitku, která nás doprovází. Cítím nepříjemné výfukové zplodiny. Běžím přímo za ní, bohužel moje tempo odpovídá přesně její rychlosti. Jsou dvě možnosti, jak se neudusit už na začátku závodu. Buď zpomalit anebo zrychlit a útect před ní. Protože mám přece jen ještě dost sil, volím výhodnější druhou možnost a předbíhám jí a modlím se, aby řidiče nenapadlo přidat plyn.

Předbíhám i dost jiných závodníků, až uvidím před sebou dva hochy s tričky s nápisem Nadace Olgy Havlové. Doženu je a radostně prohodím: „Nazdar hoši, odkud?“ Překvapeně se otočí „Jé to je fajn vidět tady Čecha, my jsme z Ústí“ „Já z Ostravy,“ na chvilku prohodíme pár vět, jejich tempo je přece jen rychlejší než je pro mne zdrávo a tak jim jen připomenu ať to nepřepálí, neboť nás za chvíli čeká to pravé maso – mám na mysli 20 km stoupání. Zasmějí se a řeknou: „my víme, však se někde na 30. určitě ještě potkáme až nás doženeš.“ No, nevím, pomyslím si, kluci mi mezi tím zmizí v davu přede mnou. Jsme na 10. km a já se pomalu psychicky připravuji na ten 20 km dlouhý kopec přede mnou.

10 km mám za 56 minut. Jsem spokojený, rychleji by to nemělo smysl, vždyť můj osobák na 10 km jsem zaběhl přesně před týdnem na Hornické desítce ve Frýdku-Místku a činil 50 minut a 17 sekund.

 

Nekonečné stoupání

A je to tady! Kouknu před sebe a vidím kilometry před sebou dlouhý had běžců vinoucí se někam nahoru. Udělá se mi zle a raději koukám na zem. První kilometry stoupání ještě jdou, přesto jasně cítím, jak mi bere síly a já zpomaluji. Jsem předbíhán stále více a více závodníky. Nevšímám si toho a snažím se za někoho pověsit. Chytnu se nějákého Číňana v červeno žlutém národním triku a běžím mu v patách. V silnějším stoupání mi ale vždy uteče, doháním ho až když na chvilku přece jen cesta zase vede dolů. Trasa totiž chvilku vede dolů zase skoro až na úroveň moře – míjíme totiž malý přístav Rafina. Znám to tady, byl jsem tu před lety na dovolené.

Za Rafinou ale cesta zase vede nekompromisně do kopců resp. do sedla mezi dvěma horami. To vím, že cesta bude stoupat až do 31. kilometru. Kilometry utíkají velmi pomalu, jsem předbíhán davy. Na 21,1 km na metě půlmaratonu kouknu na čas – 2:05. V Košicích jsem měl půlku za 1:59. Jsem zatím jen o 6 minut pomalejší, což zase není vzhledem k obtížnosti trati zase tak zlé, ale já vím, že tím to nekončí, že krize teprve přijde.

Přesně v půlce je občerstvovačka, kde nabízejí holky i gely – vzpomenu si, že jsem si dvě GU-ka vzal sebou taky. Koupil jsem jich na Expu hned 7. Jednoduše proto, protože 1 ks nabízeli za 3,5 éčka, 3 ks za 5 éček a 7 ks za 10 éček. Na trať jsem však bral ale jen 2. A z nich jsem jeden už měl v sobě.

Gely zadara nepohrdnu a jeden si od dívčiny beru a strkám do kapsy k tomu mému dalšímu. Po pár metrech další holka, další gely v rukou. Beru si gel i od ní. Když si spočítám, že když si vemu ještě třetí od třetí holčiny, budu tak mít vlastně 10 gelů za 10 éček, čímž se dostanu na skvělou cenu 1 gelu za 1 euro. Jenže když okolo ní probíhám, zastydím se a nabízený gel odmítnu, že už mám a ukážu jí ten, co mám ještě v ruce od její kolegyně.

Cesta opět vede do kopce. Na 25. km zjišťuji, že jsem totálně grogy a že se na každou občerstvovačku těším jak na smilování. Na občerstvovačce si totiž beru banán, vodu, ionťák a jen pochoduji. Přece nebudu jíst a pít v běhu. Snažím se tak, ať mi banán vydrží co nejdéle, abych mohl co nejdýl jen jít. Rozvážně proto jen pomaličku žvýkám a přitom vyčerpaně pochoduju. Když banán dojím, smutně se donutím opět k běhu. No k běhu, asi to moc běh nepřípomíná. Vzpomenu si na Jirku Homoláče, který v jednom rozhovoru tvrdil, že tempo 6 min/km není běh ale chůze. Mě to tehdy hodně rozčílilo a v diskusi po článkem jsem se kvůli tomu dokonce i pohádal s některými (namachrovanými) čtenáři, kteří tvrdili totéž co Homoláč. Podotýkám, že tempo 6 min/ km je rychlost přesně 10 km/hod a že jsem se k této metě na maratónské trati v průměru přiblížil zatím jen jednou v Košicích, kterém jsem zaběhl za 4:15:57 s průměrným tempem 6:04min/km.

Mrknu na hodinky a vidím, že mé tempo kleslo hrubo nad 7 min/km. Tentokrát bych dal Homoláčovi za pravdu, doslova jsem se ploužil jak lemra, vysloveně z posledních sil. Jediné, co mě povzbuzovalo, bylo to, že když jsem se rozhlédl okolo, viděl jsem, že jsem v tomto zbídačeném stavu rozhodně nebyl sám.

Na 30. km jsem v čase 3:09:15. Trať byla stále do kopce, trápilo mě horko, žízeň i hlad. To že jsem ještě běžel (dobrá, berte termín běh v nadsázce) bylo jen díky tomu, že jsem si odpočítával poslední stovky metrů toho nekonečného stoupání. Však taky horizont běžců už byl dávno vidět a já se k němu pomalu ale jistě blížil.

 

Seběh do Athén

Konečně 31. kilometr. Trať se pomalu ale jistě přehupuje směrem dolů. Přede mnou dole leží Athény. Nohy nemůžou. Přesto se rozbíhám, co to jde. „Seběhy ti přece jdou, tak přidej,“ povzbuzuji sám sebe k tomu, aby se můj pohyb přece jen zrychlil a přešel do něčeho, co už se dá s malým přimhouřením očí během přece jne nazvat.

Dostávám se k tempu někde na 6:30/min. Rychleji to nejde. Ale už se mi běží mnohem líp, dokonce mě to začíná zase bavit. Zvlášť když předbíhám spoustu dalších běžců. Tu a tam vidím zdravotníky nad vyčerpanými těly ležícími odevzdaně na okraji silnice. Dokonce jsem svědkem, kdy statný chlapík běžící přede mnou se zničeho nic skácí k zemi. Né, nezakopl, normálně se bolestivě svalil na zem, zřejmě vyčerpáním. Málem jsem na něj spadl. Pár běžců se mu snaží pomoci. Otáčím se a vidím, že borec na zemi dýchá. Někdo vidí před sebou auto se zdravotníky a houkne na ně a ukazuje směrem k vyčerpanému borci. Ti okamžitě jedou pomoci.

Uvědomím si, že ty maratony opravdu nejsou legrace a na chvilku si představím, že kdybych se taky svalil, tak do cíle mám zajištěný odvoz a ještě k tomu vleže :-). "Kdepak, na to zapomeň," napomenu se a běžím dál. Předbíhám jakési borce převlečené do kostýmů starých athénských bojovníků. Nechybí jim přilbice, meč ani štít. No, běžet s tím celých 42 km, děkuji pěkně. Oni ale vypadají v pohodě a běh si užívají s úsměvem na rtech. Dokonce si povídají. Je zřéjmé, že jejich štít ani meč z ocele určitě nebudou, ale i tak mají můj obdiv.

Předběhnu je a nejenom je. Později zjišťuji, že v celkovém pořadí nejhorší jsem byl právě na konci stoupání na 30. km. V cíli jsem pak byl o několik stovek míst lepší než na onom 30. km. Takže jsem na posledních 10 kilometrech předběhnul cca 500 lidí.

Nicméně cíl je ještě daleko. V Athénách na posledních 5 kilometrech to až tak úplně z kopce není. Místy, zvláště tam, kde jsou podjezdy, musíme zdolávat znovu prudká stoupání.

Asi 3 kilometry před cílem cítím, že jsem úplně vyčerpaný. Běžím už jenom pomocí vůle a vidiny cíle. Vždyť na 120 let starém stadiónu „Panathinaiko stadio“ v centru Athén, který byl postaven právě pro první novodobé Olympijské hry v roce 1896, mě v cíli čeká brácha se švagrovou a sestřenicí. Nemohu nedoběhnout.

„Jorgo, bravo, už jen kousek vydrž,“ křičí na mě tu a tam někdo z diváků (samozřejmě řecky). Přemýšlím, jaktože mě znají. Pak mi dojde, že divák si může naše jména přečíst na našem startovním čísle. Je to velmi milé a povzbuzující. Poslední kilometry opravdu běžím už jen díky divákům. Poslední kilometr, kouknu na hodinky 4:23, právě naskočí 4:24 – sakra to bych mohl stihnout dát pod 4 a půl hodiny. Povzbudí mě to a běžím nadoraz. Běžíme okolo Zapia (velký park) za nímž už je vytoužený cílový stadión.

 

Finiš a vysněný cíl 

Poslední metry už běžíme ve špalíru diváků. Objevuje se stadion. Na jeho bráně je nápis „250 m to finish“. Vbíhám na stadión, běžím poslední 200 metrovou rovinku po atletické dráze stadiónu a vůbec si nevšimnu, že mě brácha fotí. V cíli vyčerpaně zastavím stopky a s malým zklamáním tam vidím 4:30 a cosi. Takže jsem to nedal pod 4:30. Nevadí i tak je to dobré. Vzhledem k obtížnosti trasy jsem čekal čas spíš 4:45.

Když se trochu vydýchám, konečně uvidím bráchu, přichází gratulovat a fotí mě. Přichází i moje milovaná švagrová Jana a sestřenice Maria. Jsem v euforii, jsem šťastný. Štěstím září všichni, kdo právě dobíhá. Pomalu kráčím stádiónem dál. Přede mnou rozdávají holky medajle. Ta je krásná, těžká, ve tvaru makety cílového stadiónu. Už už nastavuju krk, aby mi jedna dobrovolnice pověsila medajli na krk, jenomže na mě zrovna vychází, jak to říci diplomaticky... no prostě ta nejméně hezká a nejméně mladá. Těsně než mi medajli nasadí na krk proto cuknu a posunu se k její mladičké hezké sousedce, která mi s úsměvem medajli nasadí. Neotáčím se, i tak za sebou úplně cítím vyčítavý a ukřivděný pohled nešťastnice, které jsem dal košem. Zastydím se, ale už se to zpět nedá vzít. Snad to holka nakonec kousla.

Nakonec jsme skončil na 4779. místě z 10.500 doběhnuvších, tedy v první polovině startovního pole. V kategorii muži 50-54 let obsazuji 443. místo z 892 doběhnuvších, tedy téměř přesně v polovině.

Se svým časem jsem spokojený. Ale v Aténách o čas opravdu nejde. Atény, to je pro každého maratonce taková Mekka, kterou je nutno alespoň jednou za život absolvovat.

Kdyby mi někdo před 5 lety, kdy jsem se jezdíval s bráchou koupat v moři právě kousek od Marathónu, řekl, že zde poběžím ten pravý Athens Marathon The Authentic z Maratonu do Atén, nejen, že bych mu nevěřil, ale poslal bych ho rovnou k psychiatrovi.

 

Na Expu - hala Taekwondo Neo Faliro, Athens

 

Akreditace

 

Před mapou závodu

 

Nad Maratonem ještě svítí měsíční úplněk, běžci se už ale úpomalu shromažďují na místním stadiónu

 

Na stadionu s mými novými řeckými přáteli, Sotiris úplně vlevo

 

Těsně před startem

 

Finiš na Panathinaiko stadio, Athens

 

A šťastně v cíli

 

Moje drahé fanynky, švagrová Jana vlevo, sestřenice Maria vpravo

 

Pamětní medaile a tričko

 

Můj výsledek včetně umístění a mezičasů

Kompletní výsledky můžete vyklikat zde

A záznam mého běhu z Garmina

Tento blog věnuji památce mého otce, který se mého prvního běhu z Maratónu do Athén už nedočkal.

 

 

Autor: Georgis Fasulis | neděle 23.11.2014 8:25 | karma článku: 21,95 | přečteno: 1908x
  • Další články autora

Georgis Fasulis

Na Valašském Hrbu jsem chybět nesměl ani letos!

Na Valašském Hrbu jsem nechyběl od jeho prvního ročníku, vždy jsem absolvoval nejdelší 55 km trasu a logicky jsme nechtěl chybět ani na jeho 5. ročníku! Ale....

28.5.2017 v 15:47 | Karma: 16,45 | Přečteno: 986x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Běžel jsem Legendu - Jesenický maraton

Sportovní nadšenci z klubu 3THX ve spolupráci s Báječnými ženami v běhu organizují již 3. rokem dva nádherné horské běhy, květnový Valašský Hrb a srpnový Jesenický maraton, známý taktéž pod zkratkou YES.

21.8.2016 v 16:34 | Karma: 21,68 | Přečteno: 1261x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Dal jsem letošní Pražskou stovku, konečně!

„Chceš-li něco vyhrát, běhej stovku, chceš-li něco zažít, běhej maraton,“ řekl kdysi Emil Zátopek a já si dovolím doplnit: a chceš-li zážitek, na který jen tak nezapomeneš, přihlaš se na Olafovu Pražskou stovku!

8.12.2015 v 22:39 | Karma: 19,32 | Přečteno: 962x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Jesenický Maraton 2015 - nejkrásnější horský maraton

V sobotu 22.8.2015 jsem absolvoval již podruhé nádherný Jesenický maraton. Je to podle mne ten nejhezčí horský maraton u nás. Trasa totiž vede po téměř celém hřebenu Hrubého Jeseníku.

23.8.2015 v 18:30 | Karma: 16,94 | Přečteno: 1048x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Valašský Hrb 2015 aneb jak jsem odolal Sirénám a závod dokončil

Když jsem zde loni sepisoval report z Valašského Hrbu 2014, napsal jsem v závěru, že zkusím příští rok stihnout vyhlášení vítězů, které bylo vždy hodinu před limitem na nejdelší trať.

31.5.2015 v 20:22 | Karma: 15,78 | Přečteno: 1208x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Běžel jsem Pražský maraton, jen 14 dní po Krakovu! Nedělejte to

Zabiju učitele Janderu, zabiju Jožku, zabiju Jirku Karáska! Učitele Janderu jsem si vypůjčil z Cimrmanova záskoku, abych všechny ubezpečil, že se jedná pouze o žertovnou nadsázku. Nicméně proč zbylí dva byli v neděli odpoledne v průběhu absolvování mého 3. pražského maratonu na zabití? Protože mě a mého kamaráda Davida cca půl roku tomu na zad přemluvili na dva maratony za sebou během pouhých 14 dnů! Krakov 19.4. a Prahu 14 dní na to.

4.5.2015 v 21:40 | Karma: 17,15 | Přečteno: 960x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Letošní LH24 byla ve znamení ledu a sněhu

24. až 25. ledna 2015 se konal již 4. ročník tohoto populárního zimního extrémního závodu ve zkratce zvaného LH24 neboli 24 hodin na Lysé hoře, který pořádá Libor Uher a já se ho účastnil již po třetí v řadě za sebou. Pro neznalé připomínám, že v tomto závodě jde o to, kolikrát stihnete vystoupat na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd a zase z něj seběhnout za 24 hodin. Jeden okruh má okolo 11,5 km s převýšením cca 800m. Soutěží se v kategorii jednotlivců a kategorii dvojic, kde se parťáci na trati střídají.

27.1.2015 v 7:31 | Karma: 18,97 | Přečteno: 1144x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Běžel jsem Košický Maraton, nejstarší maraton v Evropě

Jubilejní 90. ročník Košického Maratonu mieru se konal před rokem a já na něj byl přihlášený. Kdo čte mé běžecké blogy, tak ale jistě ví, že jsem si před rokem na Uhrově „Bé sedmičce“ narazil žebra a to mě z přípravy na Košice vyřadilo. Využil jsem nabídky pořadatelů převést startovné na další rok a tak se rok sešel s rokem a já jsem tak letos poprvé v životě navštívil Košice.

6.10.2014 v 17:01 | Karma: 17,21 | Přečteno: 1113x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Jesenický maraton 2014 – zážitek, který stál za to

„Jirko, doufám, že se přihlásíš na Jeseníky“ řekl mi po mém doběhu na Valašském Hrbu lakonicky Radek Černín ze skupiny 3THX, která má za sebou více než úspěšné zorganizování obou ročníků právě Valašského hrbu. A nyní se hoši z 3THX právě chystali na svou premiéru Jesenického maratonu, který letos převzali po předchozím pořadateli.

25.8.2014 v 7:32 | Karma: 17,29 | Přečteno: 1458x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Hostýnská osma 2014 – Můj nejdražší trail

Pokud vám někdo řekne, že běhání je nejlevnější sport, protože k němu potřebujete jen kecky, nevěřte mu, není to tak docela pravda!

17.8.2014 v 9:32 | Karma: 18,12 | Přečteno: 1172x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Běžet Lavaredo s Tonym Krupickou? Zážitek k nezaplacení!

„Ty brďo, víš kdo s námi poběží na Lavaredu?“ ptá se mě v práci Honza s neskrývaným nadšením v hlase. „No to netuším, povídej.“ „Tony Krupicka!“ „Si děláš kozy, fááákt?! A kdo to vlastně je?“ ptám se přiblble. „Ty nevíš? Tony Krupicka je přece jeden z nejlepších ultratrailových běžců na světě. „Samozřejmě, že vím, jen jsem tě zkoušel,“ zalžu bohorovně s úsměvem na rtu a dodám zasněně: „To bude bomba, tak my poběžíme závod s Tonym Krupickou.“

3.7.2014 v 7:45 | Karma: 14,86 | Přečteno: 887x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Jak jsem málem vyhrál Hlučínský půlmaraton

S tím, abych se zúčastnil prvního ročníku Hlučínského půlmaratonu přišel můj kolega z práce Pavel. Abych řekl pravdu, moc se mi na něj od začátku nechtělo. Jednak to bylo teprve týden po 53 km těžkém Valašském hrbu – mohli jste číst zde, jednak z pátku na sobotu jsme měli každoroční firemní akci z práce, kde se sice sportuje, ale pak se přece jen večer a v noci konzumuje nějáký ten alkohol. A od věci také nebylo na sobotu předpovídané horko, ve kterém se Vám zrovna moc běžet nechce. Nakonec po naléhání kolegy jsem váhavě souhlasil, že teda jo, ale že se uvidí jak na tom po pátku budu.

8.6.2014 v 20:45 | Karma: 17,80 | Přečteno: 1639x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Valašský hrb 2014 aneb jak selhala má tajná zbraň

Již druhý ročník Valašského hrbu – horského běžeckého závodu v jeho nejdelší variantě v délce 53 km se konal v sobotu 31.5. 2014 na jihu Beskyd. Trasa byla stejná jako loni, běželo se vesměs po nádherném hřebenu od hotelu Vsácký Cáb přes Ptáčnici, Lušovku, Tanečnici, Soláň, Kotlovou, Vysokou na Třeštík a po stejné cestě zpět. Celkem cca 53 km s převýšením asi 1700 m. Celý závod loni vymysleli a letos již jeho 2. ročník výtečně zorganizovali Radim Černín se svými kamarády z 3THX společně s kluky a děvčaty z X-Trail Orlová.

2.6.2014 v 7:43 | Karma: 18,75 | Přečteno: 1098x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Přežil jsem letošní arktickou LH24

„Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti chladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!“ Když jsem nedávno na ČT slyšel tuto větu náčelníka Karla Němce ze známé Cimrmanovy hry Dobytí severního pólu, ani ve snu by mě nenapadlo, že tato slova si budu sám opakovat o pár dní později po absolvování letošní „LH dvacetčtyřky“.

28.1.2014 v 7:32 | Karma: 22,07 | Přečteno: 3167x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Silesia kros maraton Opava, aneb můj velký výbuch

Naučit se prohrávat prý je umění, řekl kdysi kdosi moudrý. No, nevím, pokud měl pravdu, pak po sobotním závodě v Opavě toto umění zvládám naprosto dokonale. Věděl jsem, že ten okamžik jednou přijde, zároveň jsem si však tajně přál, aby přišel co nejpozději.

21.10.2013 v 7:33 | Karma: 16,30 | Přečteno: 1267x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Vážený Švýcarský soude, co nejdůrazněji protestuji!

Vážený Švýcarský soude, musím z tohoto místa velmi ostře a velmi důrazně protestovat proti Vašemu dnešnímu verdiktu v tak zvané cauze Mostecká uhelná, kterým jste prolomili veškerá možná tabu a naprosto trestuhodně jste se tak vmísili do záležitostí zcela nezávislé a svrchované země. Nemohu uvěřit, že něco takového můžete, byť jen malinkatou chviličku, myslet vážně!

11.10.2013 v 7:33 | Karma: 41,87 | Přečteno: 10491x | Diskuse| Společnost

Georgis Fasulis

Dal jsem Beskydskou 7, s naraženými žebry

Chcete poznat 7 nejvyšších vrcholů Beskyd během 24 hodin? Pak se přihlaste na extrémní horský maraton dvojic Beskydskou sedmičku, zkráceně B7. Po absolvování „Beskydského masakru“, jak se někdy tomuto závodu taky říká, poznáte nejkrásnější vrcholy Beskyd opravdu dokonale a to takříkajíc na vlastní kůži. A já je poznal i na vlastní žebra, ale o tom až dále.

15.9.2013 v 8:36 | Karma: 18,90 | Přečteno: 1689x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Slezský Maraton – moje srdeční záležitost

V sobotu 17. 8. 2013 se konal v nádherném prostředí Těšínských Beskyd v okolních kopcích údolí Lomná 2. ročník Salomon Slezského maratónu. Závod má délku 42 km při úctyhodném převýšení necelých 1800 m. Pořádá ho už druhým rokem běžecký nadšenec Jan Weber.

19.8.2013 v 8:31 | Karma: 15,17 | Přečteno: 1000x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Lavaredo UltraTrail/Cortina Trail 2013, aneb do cíle jedině s pivem

I look forward as pig (těším se jako prase), napsal mi cca týden před závodem bývalý kolega a kamarád z běhání Filip. I am looking forward too (já taky), odpověděl jsem mu. Můj první mezinárodní trailový běžecký závod byl totiž tady!

5.7.2013 v 9:38 | Karma: 18,50 | Přečteno: 967x | Diskuse| Sport

Georgis Fasulis

Valašský Hrb aneb 52 km bahnem nahoru a dolů

V sobotu 1.6. 2013 se konal 1. ročník Valašského Hrbu, horského běhu v kategoriích 15, 30 a 50 km. Běh pořádal 3THX sportovní klub a konal se v krásném prostředí Beskyd. Hlavní závod na 50 km (ve skutečnosti to bylo celých 52 km), startoval u horského hotelu Vsácký Cáb a vedl po beskydském hřebenu přes Lušovku, Tanečnici, Soláň, Kotlovou, Polanu a Vysokou až na Třeštík, kde se trasa obracela a stejnou trasou vedla zase zpět do místa startu. Obě kratší verze na 15 a 30 km startovaly ze stejného místa a vedly po stejné trase jako padesátka, jen otočky byly dřív tj. na 7,5. km resp. na 15 km.

3.6.2013 v 7:35 | Karma: 18,38 | Přečteno: 1286x | Diskuse| Sport
  • Počet článků 134
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 6224x
Kdo jsem? Jsem jedna desetimilióntina této země - nic více, ale ani nic méně.