A proč se vlastně po té čtyřicítce chcete ještě seznamovat?

Nevyšlo to tenkrát, když jste byly mladé, krásné a zdravé. Tak proč sakra by to mělo jít zrovna teď, když jste už ode všeho citelně míň? A pak – má to ještě vůbec cenu? Na tu chvíli?

Pokud se, dámy, chcete seznamovat po čtyřicítce, pravděpodobně nemáte chlapa. To znamená, že vy, co chlapa zrovna máte a jen hledáte bohatší upgrade, vy číst dál nemusíte. Ale vy ostatní, co chlapa nemáte, jsou tady jen dvě možnosti: buď je fuč nebo jste nikdy žádného neměly. Zamyslete se. V obou případech už to seznamování po čtyřicítce nedává moc smysl.

V druhém případě je to naprosto jasné. Hele – pokud jste si ani za čtvrt století nedokázaly sehnat chlapa, co by vám vydržel, je třeba si přiznat krutou pravdu. Že jste prostě doopravdy tak hloupé, ošklivé nebo nesnesitelné a jen si to pořád odmítáte přiznat. Vždyť to stejně celou tu dobu v koutku duše tak nějak tušíte. Nebo jste prostě neschopná nemehla, co by si neudržela ani Pinocchia po mrtvici. Tak proč si sakra myslíte, že to najednou po čtyřicítce bude jiné? Podívejte, kašlete už na ty chlapy, zajděte si do psího útulku a vyberte si tam raději nějakého pejska. Je jich tam tolik a mají tak smutné oči...

A co v prvním případě? Vybraly jste si kdysi naprostého debila a musely jste ho pak vykopnout a jste teď tááák strááášně rády, že už je to za vámi? A fakt si myslíte, že teď už budete ty chytré? Nebo aspoň o trochu chytřejší? Zbavily jste se děvkaře a teď ulovíte co... třeba alkoholika? Nebo vyměníte maniaka sportovce za maniaka tyrana přes uklízení? Ruku na srdce: proč si myslíte, že ten chlap, jak s ním chcete na schůzku, visí na té seznamce už celé dva roky?

Nebo jste si našly tenkrát dávno prima chlapa, ale ona vám ho ta kráva barbína od nich z práce ukradla? Hmm, a kolik kilo jste měly tenkrát? A kolik že máte teď? O KOLIK víc? A kolik víc let? Fakt myslíte, že s figurou věstonické venuše ještě někoho ulovíte? Možná nevadí, že udržíte pod ňadrem tužku, ale... sakra... kladivo? No jen si zkuste, jestli vydržíte se na sebe koukat v zrcadle svlečené aspoň těch deset minut jako doporučuje kolegyně blogerka! (*) Nebo jestli vám tenkrát utekl za teplou večeří a vyžehlenými košilemi, umíte už teď něco víc než těstoviny a polívku z pytlíku? Děláte vůbec něco kromě čekání na prince, co vás dokope do fitka nebo do nové práce?

No nic. Někdo moudrý říkal něco o nekonečném opakování stejných chyb. Ale jak myslíte. Pro mě za mě, jen to klidně zkoušejte dál. Já si zase půjdu podat Sportku. Zázraky se dějí.

A jestli to zase nepůjde, nezapomeňte si aspoň otevřít blog a postěžovat si. Jak to nejde a jak jsou ti chlapi hrozní. Jen pište. Všichni si to rádi přečteme. Jsme tady pro vás.

(*) Jestli jo, hoďte mi do mejlu foto – dík.