Zírám na zprávy o škole a nestačím zírat

Jedno oko rodičů nezůstane suché, když jejich ratolest vstupuje do první třídy. Už léta je to událost, která neunikne ani tisku, rozhlasu a televizi. A dnes pochopitelně sociálním médiím. Divit se ovšem nestačíte.

Bez nostalgie po časech minulých, bez vzpomínek na první třídu... fotografií z té doby mám dost a dost.

Je jasné, že doba pokročila.

Jiní jsou prvňáčci, jiné jsou nároky.

Zatímco já jsem zažil celostátně ministerstvem řízené školství, dojem z toho, co se odehrává dnes, příliš pozitivní nemám.

Pomiňme klasické stranické návštěvy – prezidenta a jeho manželky – pomiňme slova plná vděku ze strany ředitelů a ředitelů všech asociací ředitelů... Celkový obrázek však dělá dojem, že i ve školství bují nemilosrdný boj o přítok financí.

A Ministerstvo školství bojuje naopak o škrcení výdajů, přesouvání výdajů na zřizovatele... Nevykládejte mi, prosím, nesmysly, jak to bude vhodné – povede to jedině k dalšímu rozevření nůžek a k celkovému roztříštění vzdělání.

A ředitelé, učitelé a jiní vykrucovatelé se z dané situace, jistě radostí nevědí, co dělat. Jen to zjevně není takový byznys jak by si představovali.

Příklad první.

Nevím, kolik se u nás letos otevřelo škol. ČT24 nás informovalo o té nové ZŠ V Olšinách, v Praze Strašnicích. Hezké je to pozlátko: nově zrekonstruovaná budova bývalé školy v novou školu... Všechny se podařilo najmout včas... včetně školníka a pedagogického psychologa. Pak se dozvíte, že na všechny zájemce se nedostalo. Do první třídy se hlásilo 160 zájemců! Vznikly ale jen dvě třídy: v každé 25 dětí. K tomu sem byly přesměrovány druhá až čtvrtá třída. Druhý stupeň nikoli.

A dál?

Dál si mají všichni trhnout nohou.

Příští rok už škola neotevře dvě první, ale jen jednu třídu. Dále – druhý stupeň bude vznikat pouze tak, jak stávající děti školy budou dále růst.

To je samozřejmě chytristika. A řekněme „manažerské řešení“. Neboli zčásti i odsouvání problémů do budoucna.

A pravda?

Tím, že škola nebude mít od prvopočátku druhý stupeň, ušetří na učitelích i celkovém provozu. Učitele pak bude přijímat pouze postupně dle růstu.

Tím pádem budou od počátku tak nižší náklady na provoz a nepoedagogické pracovníky, kteří jsou nyní placeni krajem, nikoli ze státního rozpočtu.

Jeden neví, zda má toto řešení obdivovat nebo odsuzovat.

Každopádně se tím opět jen prohlubuje školský byznys, podporuje se elitářství, zatímco vlastní vzdělávání dětí je tam někde v dáli nebo v koutku na hanbě. – Můžete si o tom myslet, co chcete.

Autor coby prvnáček. Rodinný archiv.

Příklad druhý.

Je hezké, když se dělají rozhovory s vedoucími školskými představiteli. Nechápu sice, proč ředitelé škol potřebují nějakou svoji asociaci, najmě ještě k tomu jejího ředitele (pardon prezidenta)... Z laskavého až servilního interview v ZŠ Pečky by si někteří lidé mohli myslet:

• Změna financování nepedagogických pracovníků škol s údajným příspěvkem od státu je zase jen přerozdělováním a prostorem ke klientelismu. – Dokonce se v rámci názorů na toto téma jeden učitel radoval, jak na ně víc zbyde.
• Středobodem rozhovoru bylo téma „odložený nástup do školy“ vzhledem k věku a zpřísnění pravidel. – Pan ředitel ředitelů rovnou uvedl dva hezké důvody, jak ti zlí rodičové chytristikují – aby se j „odložením“ ejich dítě dostalo k lepšímu učiteli nebo měli lepší předpoklady pro další studium na střední... Prostě, někteří by z toho mohli vyvodit, že každý takový rodič je vychytralý fiškus.
• Kvalita pozdního nástupu bude ovšem garantována – posouzení včetně dosavadních doporučeni pedagogických poraden, ale nově také odborným školským psychologickým asistentem (ten JE placený státem). Děti ale na školu prý připravené jsou. – Prostě: další administrativní zátěž, psychický nátlak jak na rodiče tak na děti – protože rodiče jsou asi nesvéprávní a neznají své dítě (mohli byste si myslet, že to jsou asi jen prohnaní prospěcháři – viz výše), nehledě o předchozí účasti v mateřské školce nemluvě. – A OPĚT – veselý prostor ke klientelismu a možná i nějaké té potencionální korupci.

Bylo toho asi ještě o něco víc o všem možném... ale toto stačí.

Tak nějak mám z toho celkový pocit, že ze mne někdo dělá blbce. A to nejsem naším skvělým školstvím postižen, jsa nerodič, ale pouze nestranný a nezaujatý pozorovatel.

A věřte mi, že celkově přehled mám. Známý dělá o dozor v soukromé škole, tedy patřičně připlácené, a tak mám s čím srovnávat.

Abychom si pak o našem školství neříkali, jako to bylo v té scénce Vlasty Buriana:

„To je bezplatně...?“ ptal se.

„To je zadarmo,“ zněla odpověď.

„No, ono to bez toho za víc nestálo.“