Pro přispění do diskuse se prosím přihlaste.

Přihlásit se

Zbývá 2000 znaků nebo 10 odstavců.

JZ

To jde takhle Ježíš s partou povečeřet spolu

Žádají si sezení pro šestadvacet lidí

Vysvětlují číšníkovi co jich jen třináct vidí

Že si všichni sednou podél jedné strany stolu

Martine, úplně mimo Váš příspěvek: v refektáři dominikánského kláštera u milánského kostela Santa Maria delle Grazie jsem byl osobně a obraz Poslední večeře Páně jsem viděl na vlastní oči. Vzhledem k tomu, že se psal rok 1974 a mně bylo dvanáct, jsem nejenom, že neměl patřičný zážitek, ale samozřejmě jsem nevěnoval ani pozornost menu, který malba nabízí.

Upřímně řečeno si z ní pamatuju málo. Byla pro mne docela zklamáním, protože se nacházela v šedivé a prázdné místnosti, přišla mi nebarevná, oprýskaná, prostě žádný skvost. Byla obrovská. Pro představu má rozměry fotbalové brány (na šířku, trošku užší, na výšku 2x vyšší) a na to se díváš v nepříliš velké místnosti.

Dneska je to prý ale už jinak, Poslední večeře prošla rekonstrukcí (tuším 1978 - 1999).

  • Počet článků 1409
  • Celková karma 13,89
  • Průměrná čtenost 1109x
Kráčím životem i médii, pokud je považujete za život. Jsem absolvent umělecké školy. Překročením 60 let jsem se přiblížil absolutoriu školy života. A jak se za mých časů říkalo: "Neraď, nebyl jsi v Rusku a není Ti šedesát" - tak, v Rusku jsem byl a šedesát mi už taky bylo!

Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.

P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.