Zelený čtvrtek poslední večeře Páně

A co vůbec jedl Ježíš Kristus na své poslední večeři? Byl snad vegetarián? Proč tedy zelený čtvrtek?

Ne, nehodlám počítat kolik se vejde andělů na špičku jehly. Ani nemám hlubší věroučné křesťanské znalosti. Vlastně nemám skoro žádné.

Jen se ptám za obyčejné občany. Což s oblibou manipulativně používají veřejnoprávní redaktoři, když kladou současným vládním strukturám nepopulární a vesměs průhledně útočnou otázku.

Já ovšem nehodlám na nikoho útočit a na nějaké hodnoty už vůbec ne. Ať světské nebo církevní anebo hodnoty jakékoli víry.

Ostatně, mohl jsem být pokřtěn, jako můj zvětšelý bratr. Mohl jsem se dokonce jmenovat jinak (Miloš). Ovšem, než se maminka stačila vzpamatovat po pravděpodobně dramatickém porodu a než mne lékaři stačili dopéci v inkubátoru (1065 gr v osmém měsíci bylo v r. 1957 téměř zhoubné)... nuže, než to všechno proběhlo, jmenoval jsem se Martin a tatínek mne „vyrval ze spárů“ církve.

Nicméně to na mně nějaké zásadní anti-církevní stopy nezanechalo. Dokonce naopak, ale nejsme u zpovědi. A já se jen zajímám o tu večeři.

V dnešní době je to jednoduché. Zadáte dotaz umělé inteligenci.

CITUJI:

Poslední večeře Ježíše s apoštoly byla z historického hlediska velikonoční (pesachovou) večeří, ačkoliv se vedou debaty o přesném složení menu. Podle biblických pramenů a historických studií o stravování v tehdejší Judei se na stole pravděpodobně nacházelo:

• Nekvašený chléb (macesy): Jako připomínka rychlého odchodu z Egypta.
• Červené víno: Bylo běžným nápojem, v této době silné a hutné, často ředené vodou.
• Byliny s omáčkou (charoset): Hořké byliny (např. salát, endivie) připomínající hořkost otroctví, namáčené do ovocné omáčky (směs ořechů, ovoce a vína).
• Ryby: Podle některých teorií mohly být ryby častějším pokrmem než jehněčí, které bylo určeno pouze pro jeruzalémský chrám.
• Jehněčí maso: I když je tradičně spojováno s Paschou, některé studie naznačují, že při vlastní večeři v horní místnosti (večeřadle) být nemuselo, nebo se jednalo o jinou úpravu masa.

Na stole patrně chyběly potraviny, které jsou vidět na slavném obrazu Leonarda da Vinciho (např. úhoři nebo pomeranče), protože neodpovídají tehdejší době a místu. Večeře se vyznačovala jednoduchostí, konzumovalo se tmavé pečivo, olivy a ovoce.

- – – tolik AI (prostřednictívm Google)– – -

A tím pádem da Vinciho zobrazení poslední večeře nesmí v mém blogu chybět. Vše podstatné o této malbě najdete pochopitelně ve Wikipedii.

Leonardo da Vinci „Poslední večeře“

Zdroj: Wikipedia Commons – volné dílo.

Zajímavý je jeden detail, viz výše, že takové jídlo, jak je zobrazuje da Vinci, Ježíš na stole neměl. Ostatně, každá doba si tyto věci upravovala a přizpůsobovala po svém.

A rovněž tak jídlo, které se na Zelený čtvrtek má jíst.

Opět, pro urychlení cituji z Wikipedie:

„Na Zelený čtvrtek se dodržovala řada světských zvyků, mnoho z nich se vztahovalo k jídlu. Hlavní barvou jídla měla být zelená, typicky se vařily rozmanité zelené polévky a špenát. Právě v tento den by se též z čerstvých zelených jarních rostlin měla připravovat velikonoční nádivka. Ke snídani se na Zelený čtvrtek podávaly jidáše. Novou tradicí se v posledních letech stalo speciální zelené pivo, které vaří některé pivovary.“

Takže zelené pivo nejen na Den svatého Patrika.

Co k tomu ještě dodat?

Další detail z wikipedie, právě u hesla Zelený čtvrtek, zmiňuje poněkud paradoxní detail:

„Přívlastek „zelený“ vznikl podle některých teorií v němčině zkomolením původního názvu Greindonnerstag (tj. „lkavý čtvrtek“) na Gründonnerstag (“zelený čtvrtek“).“

Vzhledem k popisu, že „podle některých teorií“, pak je jasné, že buď jde o záměrnou manipulaci autorů ve Wikipeii neshodit důstojný ráz Zeleného čtvrtku, a nebo opravdu:

Víme, že nic nevíme.

Tak si vyberte.

POZNÁMKA POD ČAROU

Já od toho ovšem nic nečekám. Nejsem ani zaujatý proti církvi, ani proti vegetariánům – špenát a luštěniny dokonce miluji. Nábožensky se mne to rovněž nedotýká, protože navíc vírou patřím poněkud jinam.

Když jsem byl v rámci změn v jistém zaměstnání dotázán, zda jsem věřící křesťan, odvětil jsem, že nikoli. Ptalo se mne kupodivu nikoli nové vedení, ale odcházejcí staré. Následně si tazatelka oddychla s tím, že jsem tedy mimo nebezpečí sféry vlivu těch čarodějnic, které právě do vedení nastupují. A měla pravdu. Byl jsem svým způsobem něco jako „nedotknutelný“. – Ale to už trochu zavání mystikou, s křesťanstvím, ani Zelečným čtvrtkem to nemá nic společného.

Čímž závěrem využiji tohoto blogu k poznámce, že můj učitel víry, Ole Nydahl nedávno oslavil 85. narozeniny.