Víte co je "Alpabzug" ?

To jsem až do včerejška také nevěděl. Nebudu vás trápit: je to tradiční horská slavnost ve Švýcarsku. Její "verze" se v podobě 4. ročníku konala u nás. A čeho se týká? Přeci vám to neprozradím hned v perexu!

Švýcarsko si u nás spojujeme s řadou věcí. Se známou červenou vlajkou s bílým křížem, s ementálským sýrem, s jistou fialovou krávou a pochopitelně i čokoládou... Milovníci přírody znají křišťálově čistá jezera, zelené kopce, zatímco fandové zimních sportů vyznávají předvším kouzelné alpské sjezdovky.

Inu, jakmile se ale v horských pastvinách blíží zima, honáci shánějí s úbočin hor kravky z pastvy dolů do údolí - no a to je právě ten svátek Alpabzug. Ve Švýcarsku jsem nikdy nebyl, takže jsem neměl možnost se tohoto svátku zúčastnit. Jelikož ale milovníci švýcarských tradic pořádali letos již čtvrtý rok v Praze na Bertramce něco jako kulturní den na připomínku této slavnosti, rozhodl jsem se  si ji nenechat ujít. Tady máte pár komentovaných foto úlovků, v momentech nachytaných mobilem.

A začneme hned tím, že kdo se nechal vyvézt hotelovým výtahem na horní část Bertramky, uvítala jej švýcarská folklorní skupina. Ne, ne, žádné jódlování - ale milé popěvky ze švýcarských Alp. A k tomu pochopitelně moderovaný program.

Jednou z hudebních produkcí byl hráč na alpský horn. Podobá se to zvukově trochu lesnímu rohu. Na rozdíl od něj se ale hra alpského rohu takového hráče nese asi hodně daleko po horách. A protože jsem si podobnou roličku nedávno zahrál v reklamě, můžete srovnávat. No, řekněte - neslušelo by mi to někde na alpské pastvině? Tady jsme ovšem ve filmovém ateliéru na Barrandově.

Švýcarsko a sýr a čokoláda, to zná asi každý. Milovníkům obojího se zde dostalo hojně. Nejprve došlo na krájení a strouhání sýra. Prý byl dokonce vyroben při loňské slavnosti tady v Praze. Chuťově byl ale opravdu švýcarský.

A pak jsme se mohli podívat, jak se "míchá" sýr a vaří čokoláda, pochopitelně rovněž spojená s ochutnávkou. Inu, na alpské pastvině to opravdu asi působí romanticky. O něco méně romantiky mi do obrázku vnesla lahev vody, kterou si prakticky podržela jedna z návštěvnic. Nu což, i takovéhle neočekávané detaily patří k momentkám.

A pak došlo na jednu z hlavních atrakcí (nepočítaje soutěž o atraktivní ceny). A měli zde opravdu výstavní kousky. Navíc, abych parafrázoval Františka Nepila - když člověk vidí vemena plná mléka a travou naplněná kraví břicha, ví že zítra bude zase dobře.

Ano, když už švýcarské mléko a čokoláda - vybaví se nám fialová kráva. Tady naštěstí od podobné pochybné "atrakce" - malovat krávu na fialovo, upustili. Ozdobu si ale neodpustili. A tak jsme se mohli kochat krásnými kravkami v rozpuku své mohutné krásy, nazdobené tradičními květinovými věnci. (Naštěstí z umělých květin, protože jinak kdo ví jak by to dopadlo.)

A "na pastvě" pak kravěnky byly bezesporu hlavní atrakcí, se kterou se mnozí zatoužili i vyfotografovat. Zejména drobotina měla neopakovatelný zážitek.

Zájemci si pak mohli na maketě vzkoušet na vlastní ruce, jaké to je, takovou kravku podojit.

(Vzpomněl jsem si při té příležitosti na větu ze školního sešitu jednoho žáčka: "Na břehu jezera seděla dívka a dojila krávu. Ve vodě to však vypadalo obráceně." Tak co, už vám ten vtip došel?)

Byly zde i další atrakce. Kdo šel kolem, nemohl jen tak minout nádherného berdnardýna, pardon psí madam (berbardýnici?) jménem Barča. Ochotně pózovala, nechal se i drbat a fotit a vůbec důstojně reprezentovala Švýcarsko. Jen ten soudek rumu jaksi chyběl...

A když švýcarská slavnost, tak je potřeba reprezentovat řádně. Návštěvníkům byla k dispozici hezká řada atraktivních stánků. Vše nabízeli přátelé Švýcarska a někdy i "echt" švýcarští prodavači, kteří "trochu mluvit česky". A bylo co nabízet i ochutnávat. Třeba takový horský sýr na grilu... mňam, mňam.

Nabízela se hezká řádka prospektů česko-švýcarské cestovní kanceláře (však také zájezd do Švýcarska byl hlavní cenou, k tomu ale třeba i jízdenky na švýcarské dráhy a další ceny), drobných suvenýrů, pochutin, pochopitelně sýra i čokolády, ale i bylinných bonbonů, také švýcarských zubních past a kdo chtěl, mohl si od švýcarské firmy nechat postavit domek. V Čechách. A k tomu se v rámci "freundschaftu" nabízela moravská vína.

Jistě ale budete se mnou souhlasit, že hrdinkami dne byly obě milé kravěnky, které právem patřily mezi hlavní atrakce 4. ročníku tradiční švýcarské slavnosti Alpabzug.

P.S.: Původně jsem chtěl pojmenovat svůj blog citací z jistého filmu, spojením slov o Jitce a krávě. Jenže nedávné horečnaté soudní aktivity pana Svěráka ohledně "metelesku blesku" mi to rozmluvily. Co kdyby mne také zažaloval? Na jeho Paraple mohu - pokud bych chtěl - přispět i jinak. Pokud mu stačí, že je bude dotovat soudními tahanicemi, jeho problém. (A mimochodem, první reakce mého kamaráda, který je poněkud odříznutý od šťastných výdobytků civilizace jako je zpravodajství, byla: "Ale tohle mi říkala ještě před 45 lety moje babička, když jsem byl malý kluk! Škoda, že už babička nežije, poslal bych ji k tomu soudu svědčit.") Takže - kdo chce kam pomozme tu tam. Ode mne na Paraple ani floka. Ať se do něj prašulky pan Svěrák snaží hezky vysoudit! A doufám, že tentokrát neuspěje.

P.P.S.: S obviněním mé osoby jako člověka, který je necitlivý k našim invalidům, u mne neuspějete, neboť se již přes 12 let starám o částečně nevidomou osobu - rodinného kamaráda z Malajsie.