Veselé velikonoce
O práci to ale dneska nebude, nebojte se - jsou svátky a to má člověk odpočívat. Že se blíží velikonoční svátky poznám vždy neochvějně podle toho, že jednak rozkvete zlatý déšť a jednak strom, který nazývám sakurou, ale co to je doopravdy, netuším.
V paměti mám dokonce dvoje velikonoce.
Ty první byly poněkud pracovní.
Ty první jsem totiž strávil někdy z kraje sametové revoluce u bratra na chatě. Bratr tehdy začínal s rozsáhlejšími úpravy chaty, kterou těsně před revolucí koupil. Byl jsem hanebně nalákán na strávení velikonočních svátků na chatě - ve skutečnosti to byl pracovní tábor.
Naším úkolem bylo vykopat hezký kus hlíny před chatou, aby se zde vytvořilo místo k posezení a navézt tuto hlínu za chatu - na dost silný svah, kde se tedy naopak měla vytvořit teráska. Na foto pak vidíte částečně výsledek v pravém dolním rohu chaty, ten vyčnívající kousek obehnaný zídkou.
Bohužel ony velikonoce nepatřily k těm, kdy by převládalo pěkné počasí. Po celé tři dny neustále drobně mžilo. Už to samo o sobě dělalo přepravu nakopané hlíny poněkud nebezpečnou. Významnou měrou k tomu ale přispívalo to, že ta hlína je silně jílovitá. V praxi to tedy probíhalo tak, že mi bratr naložil nakopanou hlínu. Já jsem se otočil a s těžkou japankou sjížděl po deštěm zmáčených prknech s drobnými jílovitými kousky. Po 2 metrech jsem vybíral ostrou zatáčku do půlmetrového kopce, abych se dostal do prostor budoucí terásky. Tady jsem značně ztěžklý náklad vyklopil a vrátil se zpět...
A tak to šlo celé tři dny. Výsledek můžete vidět po pozdější finální úpravě. Přemisťovali jsme zeminu objemově zhruba od stolku k trámové zídce a to mám ještě dobré dva metry prostoru při focení za zády Nebyly to zrovna ideální velikonoce. A od té doby bratrově chatě nekompromisně přezdívám souostroví Gulag.
Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
"Odveta" přišla doslova o pár let později. Vděku jsem se totiž příliš nedočkal. Svoji druhou švagrovou mám rád. Ale měla bohužel počátkem 90. let těžké období v životě, kdy jí poněkud "zatápěly" její vlastní dospívající děti a tak bývala náladová; často na chatu spíš před problémy utíkala a nestála o to, aby tam byl někdo další. Tak také na jedny následující velikonoce mi zhruba týden před tím volnem batr zavolal: "Hele, já vím, že jsi se na chatě nadřel a že jsme domluvený, že přijedeš na velikonoce ale... Víš, Martine, ona si nepřeje, abys tam jel, že tam bude i tak moc lidí a ona teď nemá nervy v pořádku..."
Že mne to zamrzelo, je slabé slovo.
Ale protože jsem byl od filmu zvyklý, že situace se může náhle změnit i zcela neočekávaným směrem, tak jsem to vzal. Koneckonců, nechtěl jsem ani přidělávat problémy bratrovi, pro nějž její rozmar byl rovněž neočekávanou kopmlikací.
Na druhou stranu se ve mně vzedmul vztek. Protože jsem znal náladovost švagrové, rozhodl jsem se, že si tedy na ten velikonoční víkend seženu nějaký zájezd. A tím to bude vyřešeno! Už jsem totiž měl i tu zkušenost, že švagrová pak sama podobný "zákaz" rušila... a já už jsem o podobnou trapnost nestál. Koneckonců jsem nebyl malý kluk, ale tehdy již pětatřicetiletý chlap. Takže v případě tohoto odvolání by měla švagrová smůlu.
Nějakou shodou okolností v jedné cestovce v centru města nabízeli jednodenní zájezd do Salzburgu. Neváhal jsem ani minutu. /Foto:wikipedie./
Výlet byl pak ve finále jedním z mých nejhezčích cestovatelských i kulinářských zážitků. A to jsem ještě v té době nevěděl, že tam se natáčelo několik záběrů z filmu Sound Of Music, poněkud melodramaticky u nás přeložený jako Za zvuků hudby - což mi nemilosrdně asociuje svazky červené knihovny, které moje maminka ukrývala v prostorách rozkládací pohovky.
Ranni Salzburg nás uvítal mlhou a mně se o to více chtělo na WC; moje biologické hodiny fungují neomylně přesně. Musel jsem ale vydržet až do otevření první kavárny na náměstíčku nedaleko od katerdály. Musle to být na mne věru pohled, když jsem v 7 hodin prosvištěl kavárnou a hnal se do prvního patra na WC. Teprve pak jsem, tuším, zasedl a činil objednávku. Po mém českém pozdravu: Gruẞ Gott asi číšníka omývali, ale pak jsem si objednal kávu a Sachr a vše bylo v pořádku. Tedy skoro. Sachr totiž neměli. Číšník ale pokynul lepé děvě "krev a mlíko", která ke mně přistoupila s podnosem plným různých koláčů. A já si nakonec vybral ten nejlepší: tvarohový s pěnou z bílků.
A takto saturován pak jsem se vrhnul do velikonočích radovánek Salzburgu. Navštívil jsem katedrálu a odnesl si z tamějšího obchůdku nejen kazetu s chármovou hudbou koncertu v katedrále, ale i s Beatles - konečně jsem měl hudbu z filmu Žlutá ponorka! Kdo ty doby nezažil, nepochopí.
Prošel jsem se po báječném velikonočním trhu a mlsal datle, které miluji. Musejí být ovšem opravdu čerstvé a ne ti vysušení zoufalci, které nám servírují naši podnikatelští zelináři z předloňských světových výprodejových zásob - v tenkém plastovém tácku s plastovým napichovátkem.... Schroupal jsem také něco málo pistácií. Ochutnal jsem prvně v životě čokoládobé bombony MozartKugeln a zakoupil jakýsi horský likér doby dárek... Využil jsem uvolňující se "železné opony" a proměnil české koruny za šilinky a rozhodl se, že si dám v místním bufetu ústřice a červené víno.
Což byl pro mne další příjemně šokující zážitek... Ústřice, po spatření je ve vitrince, jsem vzdal, neznaje, jak je otevřít. A tak jsem zamířil k pultíku s vínem objednal si svou chatrnou němčinou dvě deci. Čiščnice mi nalila z lahve asi deci, čímž ji vyprázdnila a pronesla "Moment". Po chvilce se vrátila, pokrčila rameny, jako že další lahev už není a přistrčila ke mně sklenku se slovy: "Gratis." Nevěřil jsem svým uším - to byl pro mne přímo velikonoční dárek! - a víno pak po chvíli vychutnával.
Zbytek ušetřených peněz jsem tedy opět promlsal v datlích a pistáciích... a jak probíhal zbytek zájezdu, se mne neptejte. Jedno vím určitě, že jsem pohrdl návštěvou Mozartova muzea za mastné vstupné, stejně jako stoupání na hrad; hřbitov jsem minul obloukem a odolal jsem pokušení se zeptat, kde tady asi bydlí Lída Baarová?
Zážitek to byl ve finále neuvěřitelný a byly to jedny z mých nejhezčích velikonoc!
A tak vám přeji nejen veselé Velikonoce, ale také spoustu příjemných zážitků a ať vám je nikdo nezkazí svou náladovostí. Koneckonců, velikonoce mají být jen krásné, prosluněné sluncem a zlatým deštěm.
Martin Faltýn
A ještě jedna loňská cesta - do Egypta! II.

Víte co je na všech těch zájezdech do Egypta nejnáročnější? Kdepak horko, kdepak putování za památkami nebo jízda na velbloudu! Nejnáročnější je vždy a beze zbytku:
Martin Faltýn
A ještě jedna loňská cesta - do Egypta! I.

Myslím, že nejvíc si Egypt oblíbili žraloci s jeho stálým přídělem turistů. - Ne, promiňte, to je samozřejmě špatný vtip, jako by ho napsala AI. - Nicméně, když se vypravíte do Marsa Alam, jaksi podvědomě vám naskočí tyto zprávy.
Martin Faltýn
Po třetí v životě do Japonska – tentokrát trochu nevšedně

V Japonsku, přesněji řečeno, v Tokiu, jsem byl dosud třikrát a doufám, že ne naposledy. Jsem ovšem laický turista. A proto, co pro mne bylo a je v Japonsku podstatné?
Martin Faltýn
Děti jako naše budoucnost

Bylo mi 5 a capali jsme se školní družinou na obvyklou denní procházku. A náhle se našimi čtyřstupy začala prodírat jakási paní. Evidentně spěchala. Jelikož jsem byl dítko se značně prořízlou pusou, nenechal jsem si to líbit:
Martin Faltýn
Trochu se ty pravidelné výdaje snažím seškrtat, abych mohl více utrácet

Jakkoli se jedná do jisté míry o paradox, ekonomové by jistě zajásali, že se snažím oživit naši ekonomiku. Ovšem, jen jako důchodce.
Další články autora |
„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky
Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...
Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor
Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....
Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky
Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...
Trump nevyhostí prince Harryho z USA. Je to chudák, má hroznou ženu, vysvětlil
Britský princ Harry se podle serveru listu The New York Post nemusí obávat toho, že bude vyhoštěn...
Policie pátrá po identitě ženy oběšené na dětském hřišti, zveřejnila její fotku
Policie pátrá po totožnosti ženy, která se na začátku letošního ledna oběsila na dětském hřišti v...
Jezdí dlouho a dráž, navíc z dotací. Nové mezikrajské linky busů dráždí dopravce
Premium Kraje dotují spoje, které jezdí do Prahy přes četné obce. Podle privátních dopravců zbytečně.
Česko i Evropa si musí vybrat, jestli vymění pohodlí za růst, říká miliardář Tomek
Premium Technologická společnost Safetica, která chrání firmy před únikem dat, se stěhuje z Česka do...
Soused pode mnou netopí a mně je zima. Jak řešit podobný problém
Premium Bydlení v panelovém domě přináší řadu výhod, mnohdy ale i nevýhod. Jednou z nich může být problém...
Pomůže Čína Trumpovi ukončit válku na Ukrajině? Jestli se jí to vůbec vyplatí
Premium Čína do toho půjde, jen pokud jí ze spolupráce s USA pokvetou výhody. Do té doby bude čekat a...
- Počet článků 1347
- Celková karma 16,47
- Průměrná čtenost 1138x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek