Vánoční blbinky 4

Jako každý rok se na nás před vánocemi valí záplava kýčů a blbinek... Vydal jsem se prostě jen tak po obchodech a tady je již čtvrtá várka.

Co všechni jsme ochotni si pověsit na vánoční stromeček!

Našim prarodičům (když byli ještě dětmi) stačilo jablko, slaměné ozdoby, šiška... papírový řetěz... Ano, ještě jako capart v mateřské školce jsem se musel učit slepovat proužky barevného papíru do řetězových koleček. Což byla asi také jediná věc, která se mi kdy opravdu povedla, vzhledem k mé totální nešikovnosti v předmětu tzv. ručních prací.

Mé generaci už se štědře dostávalo pracně sháněných vánočních kolekcí, od kterých jsem byl pracně odháněn a vánoční stromeček byl hlídán rodiči lépe než korunovační klenoty, jinak by na Tři krále mohli vyhazovat pouze holý stromek, dokonale mnou očesaný od čokolád. Jen na vrcholku nesměla chybět jediná vánoční ozdoba v rodině, a sice špička. Že jsme na stromku svítili originál hořícími svíčkami, netřeba jistě dodávat.

Dnešní generace je zmlsaná desítkami vánočních kolekcí i přidružených balíčků s figurkami... a samozřejmě záplavou vánočních ozdob a všelijakých hejblátek apod. K nim pak nevyhnutelně patří i nejrůznější originality - zda-li jsou to kýče nebo blbinky, nechť posoudí každý sám.

Jednu z takových originalit jsem si před lety na začátku demokracie přivezl z vánončích trhů v rámci jednodenního zájezdu do Vídně. Smrděl jsem korunou, pardon (v té době ještě) šlinkem a tak jsem si mnoha radostí neužil. Ale na skořicový punč to stačilo (se skřípějícími zuby i na vstup na WC) a ještě jsem si koupil originální vánoční ozdobu.

Přiznám se bez mučení, coby milovník podobných rarit, nemohl jsem ji tam nechat. V té době u nás takové náboženské motivy vůbec neexistovaly; krom toho vánoční atmosféra je nejlepší afrodiziakum pro otevírání lidských srdcí i peněženek. A sami víte, jak tím spíše v cizině si člověk řekne: "Ale co, žijeme jen jednou, kolikrát se sem ještě podívám a budu mít tuhle šanci?"

Bylo mi ovšem líto takovou vzácnou ozdobu věšet na můj pohanský stromek a tak od té chvíle visí na lustru, spolu s ostatními čestnými proprietami, jako zvoneček z Divadelní pouti na Střeleckém ostrově, české, lidové velikonoční vajíčko-panenka, buddhistický talisman a chintoistický střapec s penězi.

I na vánoční stromky už proniká Santa Klaus. Nemohl jsem ve své sbírce vánočních propriet najít nádherný kýčovitý světelný řetěz z jeho figurek, a tak vám aspoň posloužím poněkud vkusněji provedenou vánoční ozdobou.

Jednou za čas jej vytáhnu z jeho plastikového tubusu; ano stejného, v jakém si SNAD ještě občas můžete někde (nejlépe v suvenýrech na letišti) zakoupit šohaje a děvčicu ve vyšívaném kroji. Můj Santa Klaus, coby vánoční ozdoba má obleček aspoň hladce ušitý. Tiše a pokojně si visí na stromku - co mi slibuje za hojnost a nese za dary, fakt neutším... jsa odkojen Ježíškem.

Komín také nemám a punčochu za okno nedávám - bydlím v přízemí a vím jak by to v dnešní demokratické době dopadlo...

...komu to chybí, může se podívat a některý vánočních filmových hitů se Santa Klausem.

Na závěr dnešního povídání jsem si pro vás nechal ovšem exktrovní lahůdku. Tady netřeba slov. Stačí se dívat na video. A aby to nebyla záležitost za až tak příšerně nudná, oživil jsem video úryvkem hudby Maxim Turbulenc. S autorskými právy mne výjimečně svědomí netíží. Spíše by měli být rádi, že jim tady dělám tak trochu vánoční reklamu, tím spíše, že je někteří hudební kritici označují rovněž za kýč a tak mile uzavírají dnešní část povídání o kýčích. (I tentokrát uveřejňuji náhradní odkaz na video.) 

Tak šťastné a veselé kýče a blbinky!