Václav Hybš a jeho orchestr

Odešel nejen dirigent s velkým „D“, kapelník s velkým „K“, ale především velký člověk, osobnost a muzikant každým coulem.

Velice rád si na YouTube pouštím jeden stařičký videozáznam. Je to Silvestrovská opera“ - zpívaná Karlem Gottem a Waldemarem Matuškou. To, že je to skutečně dobová, černobílá nahrávka, s analogovým zvukem, jí neubírá na přitažlivosti. Nevím totiž, zda se mi líbí víc zpěv obou Mistrů, hudební aranžmá a nebo celý nápad.

Ovšem, nenechte se mýlit skutečností, že za dirigentským pultem stojí „strejda“ Karel Vlach.

Celý nápad, hudební aranžmá - za tím vším stojí jiný dirigent: Václav Hybš.

Silvestrovská opera by jisto jistě nevznikla, kdyby nebylo Hybšovy umělecké a manažerské prozíravosti. Hlavním problémem byl jeho čerstvý rozkol s Waldemarem Matuškou. Hybš o tom hovoří v níže uveřejněných interview na YouTube (a kdo chce, dohledá si i rozhovor Blesku s paní Olgou Blechovou – coby pohled druhé strany).

Nicméně rozkol to byl zásadní. Proto nepřicházelo v úvahu, aby se Václav Hybš postavil za dirigentský pult. Matuška by účast zcela jistě odmítl. A otázka zní, zda vůbec věděl, že tvůrcem Silvestrovské opery je právě Václav Hybš.

Ten dal přednost vzniku unikátní hudební „koláže“ před osobní ješitností. Věděl dobře, že je v zájmu hudby, zábavy, aby Silvestrovská opera vznikla. A tak požádal o obrazové dirigentství Karla Vlacha, tedy pro pořízení televizního záznamu. Sám Hybš si pak „zahrál“ na harfu (čas 1:16) - což je ale, podle mne, buď vestřižený záběr natočený mimo natáčení celé opery nebo byl tak v koutku, že zpěváci nemohli z pódia vidět, KDO sedí za harfou. Hudebně to byl pro natáčení pochopitelně playback. Dokonce Václav Hybš „prošvihl“ nástup, ale toho si skoro nikdo nevšimne.

Osobně k tomu dodám, že jsem hned poté si říkal, jak by to bylo skvělé, kdyby Prodanou nevěstu nazpívali tehdejší přední populární pop-zpěváci té doby (a byli takoví, že by to dokázali popově uzpívat!). No, řekněte sami:

• Jeník - Karel Gott
• Kecal - Waldemar Matuška
• koktavý Vašek - Václav Neckář
• Mařenka - Eva Pilarová

a dále třeba Naďa Urbánková, Yvetta Simonová, Hana Zagorová, Karel Hála, Jiří Korn, Petr Spálený…

Ne, nebudu to teď dál vymýšlet… článek patří Václavu Hybšovi.

Václav Hybš – *)

Když jsem se tím ale tehdy zaobíral, netušil jsem, že se s panem Hybšem setkám jednou osobně a pracovně.

Psala se druhá polovina 90. let a já jsem v té době působil jako produkční ředitel v jedné reklamní a umělecké agentuře. Vedle tohoto mého profesního zařazení, jsem si jako hobby někdy přibral (za jeden plat) režii, či spíše organizaci, special events. To mne vždy bavilo organizovat podobné akce: otevírání vily reklamní agentury, v kteréžto vile kdysi žila Marie Rosůlková; zahajování provozu jubilejní čerpací stanice (s Petrou Janů, kdy jsem dokonce vytvořil reklamní song, který ona zpívala); výroční konferenci významného pojišťovacího ústavu (pro kteroužto jsem dal dohromady speciální módní přehlídku z kostýmů známých televizních pohádek a zábavných show) a nebo třeba ples majitele naší reklamní agentury.

Poslední zmiňovaná akce byla svým způsobem mým majstrštykem, kdy jsem organizoval dva sály najednou. A v hlavním sále byl hlavní událostí právě Orchestr Václava Hybše.

Jednal jsem organizačně (nikoli smluvně) s panem Hybšem sám. Nebudu skromný: pan Hybš měl čuch na lidi a okamžitě odhadl, že jsem typem organizátora, který věci nejen zařizuje, ale i opravdu zařídí, co je potřeba. Získal jsem si jeho důvěru hned od počátku.

Bez problému jsme se dohodli na charakteru programu. S překvapením jsem akceptoval i návrh, že několik písniček zazpívá Pavel Bartoň (druhdy považovaný za konkurenta Karla Gotta). Překvapilo mne ne tak vložení písniček, jako to, že s orchestrem Václava Hybše zpívá právě on. A o jeho výkonu netřeba pochybovat.

Musel jsem později obdivovat, jak má ten orchestr pan Václav Hybš sehraný. On mi totiž řekl, že orchestr je čerstvě omlazený, protože s těmi starými dědky už to nešlo dál! A to byli jeho vrstevníci – ti dědci! - šedesátníci. A skutečně – nyní to byli v průměru třicátnici, ale hráli naprosto dokonale.

Pan Hybš si tehdy při naší organizační domluvě posteskl, že v onom sále je vždy na kraji pódia malé křídlo. Nepříjemně zabírá místo a pro jeho hudebníky je to problém.

Nu, přiznám se, že mi za to vedení podniku asi neblahořečilo. Na druhou stranu: zabrat skoro pětinu pódia hudebním nástrojem… Byl jsem tehdy docela v ráži a tak jsem přes protesty tehdejšího provozního s tím, že „klavír se rozladí“, organizoval sejmutí klavíru z pódia. Bylo to skoro něco jako sejmutí s kříže. Osobně jsem „řídil“ ty nešťastníky, kteří ono malé křídlo transportovali z pódia o 2-3 metry vedle do zákulisí. A ne, klavír se nerozladil - protože když se chce, jde všechno. (Prozradím vám, že stačilo nařídit, že klavír stěhující nebudou šoupat po kolečkách, ale od prvého okamžiku jej nadzvednou a ponesou ve vzduchu. Brblali, ale měli smůlu.)

Asi vám nemusím říkat, že jsem tím stoupl v očích pana Vávlava Hybše ještě o stupínek více.

Však také, když se s námi ten večer loučil, poděkoval mi slovy:

„Vy jste jediný, kdo dokázal ten klavír z pódia dostat!“

To bylo víc než uznání nebo vyznamenání.

Doporučuji vám shlédnout dva rozhovory s Václavem Hybšem na YouTube.

První pořídil Petr Macek.

Druhý pořídil René Kekely.

––––––-

Foto Václava Hybše: Odkaz David Sedlecký, licence Wikipedie CC BY-SA 4.0

–––––––

Tento článek je lehce upravenou verzí článku, který jsem publikoval na medium.seznam.cz