V pondělí se prý moc nečte

Maximálně tak, co řekl zvnovuzvolený Babiš. co na to Zeman... A pokud prý chci "nahonit karmu", je nejlépe psát o víkendu. Jenže je pondělí a já píšu: o víkendu. A co dělat, když se vám smůla lepí na paty?

"Vyprávěj... člověka to potěší, když slyší o cizím nestěstí," říkal Jirí Grossmann Slávkovi Šimkovi v jednom z legendárních Návštěvních dnů.

U mne to naštěstí neštěstí nebylo, ale naštvat si letitého kamráda tak, že s vámi už 14 dní nemluví a zvažuje, zda dál vůbec kamarádit... to je, jak jistě uznáte, taky kus umění.

A jako vždy to byla malichernost, nedorozumění, jiné životní zkušenosti a tím pádem pojmy a dojmy...

...pojďme raději od toho. Pro mne je to ještě příliš živé a naděje zatím v nedohlednu.

"Proč o tom tedy píši?" řeknete si.

"Přijde den, zúčtujem spolu!" Už nevím, ze které údernické básničky to je. Ale kdykoli mi přijde nějaká složenka k zaplacení, tento verš se mi neomylně vybaví. Složenka na nemalou sumu, doplatit 5,500Kč vodného / stočného, mne pár dní po onom maléru rozhodně nepotěšila. Když nic jiného, zvýšení záloh je zřejmě nasnadě. O díře do měsíčního rozpočtu a finančních plánů na dovolenou nemluvě.

Pořád ale nevím, která ruka vás svědí, když berete a která, když dáváte.

Na facky jsou, podle mne, obě.

Na pátek a sobotu jsem měl naplánovaný doprovod přítele-maséra na ezoterickou akci. Ještě o ní bude řeč. V neděli už ovšem jsem si volno vzít z práce nemohl, máme dva lidi nemocné... a tak po náročných dvou dnech do práce s tím, že si odpočinu až v pondělí.

Jenže člověk míní...

Ve středu večer přišel email.

Majitel v rámci rekonstrukce domu potřebuje, abych do pondělí ! vyklidil spíž - což je nezávislá místnost proti mému nájemnímu bytu, ovšem s tím, že skrze ni procházejí důležité životní tepny našeho domu jako vodovod a dopadní trubky.

No bingo, teda!

Ve čtvrtek, před odchodem do práce, následovala tři hodinová akce, kdy jsem musel spíž vystěhovat. Ale ani to nebylo jednoduché.

Naši řemeslníci znají vedle kladiva a majzlíku v podstatě jediný pracovní nástroj: něco jako sbíječkový vrták. Ještě jsem jej neviděl. Zato slyšet je dokonale. Kdykoli. Nejlépe kolem poledne, kdy si před odchodem do náročné práce potřebuji trochu odpočinout. Opravdu jen o kousek horší je už jen vrtačka u zubaře, to mi věřte.

Vedle toho má ještě jednu skvělou vlastnost: neuvěřitelně se od ní práší.

Takže: je potřeba odstranit okenní rám? Šup... je tu po ruce onen vrták... vyvrtat díru pro ukotvení nosníku? Není nic jednoduššího: a vrrrr... a dzrrr a VRRRRT!

Prach sem prach tam... během dvou dnl hravě zvládne po chodbě celého jednopatrového činžovního domu vytvořit aspoň milimetr jemného prášku. Náš dům je z rok 1932. A to se prý ještě do cihel přidával popel... inu je to na té prašnosti znát!

Malé stavební firmy prostě potřebnou protiprašnou technikou nedisponují. Jsou "práce za levno". A podle toho to pak vypadá. A, bohužel, nikdo mi neřekl včas, že mám utěsnit okno spíže, neb vede na dvůr, kde se mohutně budovalo a přistavovaly koupelny.

Během pár dní jsem měl na všem ve spíži solidní nános prachu. A tak se prášilo na plechovky, konzervy... posypána byla ba dokonce i ta sůl či rýže... byly zde i uskladněné odloženosti, jako umělý vánoční stromeček... to vše mne nechávalo poněkud trochu roztrpčeným... Romantickou útěchou pak bylo jedině pár lahví vína, které tak rychle a zadarmo získaly patinu letitých pokladů vinného sklípku. To se jeden každý kus v případě použití lehce otřel.

Jenže teď! Teď při tom stěhování se muselo otřít vše najednou!

Kýbl s mýdlem, měkký hardr na podlahu... a měnit několikrát vodu. Přítelovy masérské ruce si užily teda.

Samozřejmě, největší zábavu z toho měli naši dva kocouří, kteří stěží dokončují pubertu, jsa ve věku téměř tří let. Ochotně "pomáhali".

I přes tu "pomoc" to jakž takž celé klaplo z 50% a zbylých 50% naštěstí pomohl dorazit odpoledne kamarád, kdy já už jsem byl na odpolední.

Jiná šance než to stihnout ve čtvrtek, nebyla.

Protože v pátek a sobotu i neděli: to byla ezoterická akce.

Nebudu zde dělat reklamu, ale nebyli jsme tam poprvé. Pokud jste na takové nikdy nebyli, je to zajímavý svět a mix lidí.. Prodavači minerálních kamenů, šperků, amuletů, ezoterických knih, vonných tyčinek, karet...nezbytné zdravé výživy a doplňků, k tomu samozřejmě léčitelé, kartářky, občas nějaký ezo hudebník, cestovka, exotický ezo textil... I ten bufet s občerstvením byl až na jednu výjimku přísně veganský.

A mezitím, naštěstí na okraji celého toho hemžení ne nepodobného bazaru, můj přítel se svým stolkem a ukázkovou masáží. I tady je potřeba samozřejmě odvádět jistý kus práce. Nabízet masáž potencionálním zájemcům (což je pochopitelně skoro každý kdo okem zavadil o nápis "Malajské masáže"), informovat, dávat letáčky, upřesňovat... A pak hlídat délku masáží, rezervaci klientů... tak jak jdou do sálů na přednášky na různá ezo témata... Věřte mi, že jsem ústa skoro nezavřel.

K tomu je potřeba si připočíst nejrůznější faktory. Sami se občas jdete někam podívat na jiné stánky, přepadne vás hlad... musíte poloslepého přítele dovést na WC a postarat se o něj i kaloricky...a nebo prostě sedíte a "čekáte na klienta". V tu chvíli zjistíte, že sice sedíte za rohem, ale přímo od dveří na vás táhne průvan a vy máte zrovna letní boty! ...no a na druhý den si soused s literaturou, pentagramy, zázračným sklem i šperky usmyslí, že k tomu ještě bude celé odpoledne pálit své tyčinky a vy tak sedíte a "fetujete" než si uvědomíte si co vám je... a začnete "vyjednávat". Všichni jsou navíc buhví proč podráždění, včetně vás... i jen posunout stůl o desítku centimetrů je složité vykomunikovat... protože, jak jsem neomaleně napsal známému: "vlků je moc, ale lovné zvěře málo".

Načež večer zjistíte, že máte vyjedenou ledničku a před nedělním odchodem do práce musíte honem na velký nákup, takže další honička a zápřah...

...a pak už je pondělí ráno, vy nemůžete dospat a tak sednete, píšete blog.

A doufáte, že i když v ponděli se prý moc nečte, tak karma bude slušná.

Aneb, jak je dnes zvykem říkat: mějte hezký den.