Tyhle fotky z Vinobraní věnuji tomu "usedlému strécovi"

Zas jednou jsem nelitoval, že mne vytáhli "do přírody". Tentokrát do Troji, na letošní vinobraní. A upřímně, spíš jsem popíjel. Pořídit pár fotografií mne ponoukl až jeden strejda z Moravy.

Ochutnávat na vinobraní bylo opravdu hodně a chutně. Kdo má rád víno, přišel si na své. Nepočítám se mezi znalce, ale přeci zrakově, čichem i chuťově rozeznávám víc než jen červené a bílé.

Letošní Trojské vinobraní se konalo na dvou místech. Rovnou jsem odmítl se šplhat do krásných míst Botanické zahrady... měl jsem za sebou již náročné dopoledne a tak jsem jen uvítal, že druhým místem byl Trojský zámek, přímo proti Zoo a hlavně: autobusové zastávce.

Měli jsme výhodu, že jsme přišli ještě kolem poledne. Tím pádem jsme prošli do arelálu vinobraní bez čekání. O dvě hodinky později, kdy jsme odcházeli, se u vstupu již vytvořila zhruba 10 metrová šňůra čekajících na vstup, až prostory vinobraní uvolní odcházející. My jsme to měli bez fronty.

Za malý obolus 50Kč jsme si půjčili sklenky a  vydali se za stržený peníz ochutnávat. Udělal jsem jen jednu strategickou chybu, že víno, které mi chutnalo, jsem si rovnou nekoupil - ale i tak jsem tam nechal pěkný bakšiš. Vyvaroval jsem se pití na lačno - takže jsme po první pár doušcích nekompromisně nakráčeli do fronty na klobásy a jelikož místa k sezení bylo pomálu, najedli jsme se na kamenném zábradlí nad bludištěm. Nebyli jsme zdaleka sami.

A potom znova do víru ochutnávání. Co mne potěšilo, že zde byly prozíravě automaty na mytí sklenic. Ono totiž jinak těžko vychutnávat lehké suché veltlínské zelené, když jsme si před tím z téže sklenky dali třeba ochutnávku polosladké pálavy.

Ochutnat všechna vína co byla v nabídce nebylo v liských silách. A to jsem si po klobásovém občerstvení později dopřál upevnění základu pro pití: jednu moravskou specialitku. Na dřevěném uhlí rozehřívané kousky uzeného ovčího sýra - jistě se to nějak jmenuje, ale po tom jsem nepátral. Má mysl se upínala spíše k chuťovým buňkám.

Jinak to bylo ale hlavně o víně a také trochu o burčáku. To když mi kamarád objednaný na večer na návštěvu zoufale zatelefonoval: "Přivez mi burčák!" Předběhnu událostem. Burčák jsem mu přivezl, ale burčák si neodvezl. Podvečer jsme byli totiž tak rozjetí, že jsem se domluvili se sousedy a udělali si v partě malé vlastní "vinobraní" u nás na dvorku a kamarádův burčák jsme hrdinně vypili. Kamarádovi může být útěchou, že se z toho burčáku také napil.

My jsme na vinobraní pochopitelně popíjeli neméně hojněji. Každý si našel trochu pro chuť. Měl jsem asi kliku, že jsem si vybíral vína, která mi sedla - na rozdíl od jednoho kamaráda, který po napití zkřivil tvář. To červené bylo na něj příliš suché. Měl smůlu, pohár musel vypít až do dna, protože si objednal rovnou decku. Já jsem si prozíravě dával většinou jen poloviční tzv. koštovací množství, za 10-15 výjimečně i až 20 korun. Celkově jsem tak vypil něco kolem litru, odhaduji.

Ze všech vín jsem si nakonec domů přinesl portugalské muškátové dezertní (nebojte se, po onom posezení z něj nezůstala ani kapka, stejně jako z burčáku). A kamarád sikoupil rovnou dvě lahve visňového vína - lednickou specialitu. Prý to zkusili a mělo úspěch. Koupili jsme napřed jednu lahev a když si kolega usmyslel, že chtěl by ještě jednu, kupoval jsem už poslední dovezenou lahev. 

Vína tu ale nebyla jen z Moravy. Svá vína tu měla i domovská Troja, ale i další pražští producenti. Pochopitelně zde byla vína z Litoměřic. O mnoho víc jsem později neregistroval... jistě mi prominete. Ze zahraničních tu bylo zastoupeno Portugalsko a Bulharsko. Zdaleka jsem ovšem neokoštoval vše co bylo k ochutnání. I tak jsem byl řádně "veselej", než jsme si s kolegy řekli, že už máme dost.

Vítaným zpestřením atmosféry byl samozřejmě doprovodný program. Hudba k vínu prostě patří. Jak hudba, tak zpěv. A také kroje. Takže se bylo i na co dívat, hudba i zpěv potěšily srdce... A mezi námi, právě ta krojovaná děvčata mne pobídla k první fotografii. A pak jsem tedy pořídil dalších pár obrázků (díky onomu usedlému strécovi), jakkoli jsem to původně vůbec neměl v ůmyslu. No, je to spíše o tom dobrém úmyslu - to víte, mobily kvalitními fotoaparáty většinou neoplývají - protože původně jsem tam přišel hlavně popíjet vína.

Ochutnávku vín vám tady pochopitelně nabídnout nemohu. A tak alespoň těch pár na rychlo pořízených fotografií, s malým komentářem.

1. Uznejte sami, že vyfocení takových děvčat neodolá nikdo, kdo má jen trochu srdce fotografa.

2. A že jsem pak pokračoval ve focení, za to vděčím tomuhle "usedlému strécovi". Při pohledu na něj jsem si totiž vzpomněl na povídání Vladimíra Menšíka, že právě "takovýmhle pupkatým strejdům se říkalo, že je usedlej". A ještě jedné maličkosti si povšimněte: mošničky a hlavně koštovací skleničky, kterou má zavěšenu na krku. Nechodil tak ozdoběný z krojovaných hudebníků a zpěváků zdaleka sám...

3. Každý stánek se těšil opravdu živému zájmu. Dalších komentářů netřeba.

Nakonec pak ještě při našem čekání na autobus bylo vidět i návštěvníky vinobraní v aerálu Botanické zahrady, u sv. Ludmily, kteří posedávali na hradbách jak ty vlaštovky.

Inu, kde je dobré víno, tam je vždycky veselo.