Trochu si knihomolím...

Tedy, upřímně, knižního mola jsem snad v životě ještě neviděl. Zato knihomolů dost a dost. Ostatně, co se v mládí člověk naučí. Knihy čtu rád dodnes. Minulé, přítomné i ty budoucí... Nevěříte?

Když mi bylo sedm let, měli jsme chatu někde u Děčína. V takové Bohem zapomenuté vesnici, dožívající útrpně už počátkem 60. let. Vesnice se pomalu začínala měnit v chatařskou a tatínek podlehl dobové módě: vlastnit chatu na rekreaci. Toho si užil později jako správce rekreačního střediska se třemi velkými chatami pro víc jak 100 lidí dost a dost. Ale to tehdy ještě netušil co ho o několik málo roků později potká.

A tak jsme v příhodné víkendy vyráželi. Autem. K babičce se jezdilo už jen 2x do měsíce a 2 do měsíce jsme jezdívali užít si chatu.

No, co chcete za vzpomínky od sedmiletého kluka. Jenom vím, že bouřky tam tedy byly pořádné. Hlavně v noci se blesky křižovaly přímo nad hlavou.

Na druhou stranu, v horké letní dny jsem se koupal na náměstí v místní kašně. A nebo v podvečer poslouchal jednoho mládence, jak hraje na kytaru... To byla jediná možná zábava v té době. Kdepak televize, mobily... ještě tak rádio. V mé dětské paměti je pak smutná vzpomínka, že ten mládenec narukoval na vojnu a jeho romantická duše neunesla vojenský drill a šikanu a na vojně si vzal život.

Ale právě to rádio zapříčinilo, že jsem začal mít rád jednu knihu.

Každou sobotu v devět ráno totiž na místním obecním výboru někdo zapnul rozhlas po drátě. Pustil jej do amplionu umístěného na onom náměstíčku s kašnou. A celá vesnice ztichla a poslouchala čtení na pokračování.

Celé to jaro a léto, sobotu co sobotu, jsme všichni poslouchali čtení knihy Jana Rysky: Táto, sežeň štěně! (Informace jsem o tom našel náhodu na internetu docela nedávno.)

O to větší radost jsem pak měl, když ta kniha byla brzy na to zfilmována. Kupodivu si film zčásti zachoval onu romantiku i hravost zachycenou v knize. Byla to doba kdy i velkým hercům jako Jiřina Šejbalová, Jaroslav Marvan, nebylo zatěžko si zahrát střední a malé role... protože to bylo ve fimu pro děti. A "dětem to nejlepší," říkávalo se tehdy.

Jenže...

Uplynulo pár let. Kniha zmizela z pultů... film z kin a posléze i televizních obrazovek.

Už ani nevím, kdo se tehdy během normalizace "nezachoval". Když už pak film znovu směl do televize, byl bez titulků. Stejně tak VHS a snad i první DVD. Až nakonec se vše ale vrátilo tam kam mělo. Titulky do filmu a kniha na prodejní pult. Byť už nikoli nové vydání.

Udělal jsem si nedávno radost. Z nějakého popudu jsem si našel na interetu v nabídce antikvariátů knihu. A tak mám dílko Táto, sežeň štěně! kompletní.

Tedy skoro. Rád bych zase někdy slyšel ono rozhlasové čtení. Ale třeba jednou... kdoví?