Trochu se ty pravidelné výdaje snažím seškrtat, abych mohl více utrácet

Jakkoli se jedná do jisté míry o paradox, ekonomové by jistě zajásali, že se snažím oživit naši ekonomiku. Ovšem, jen jako důchodce.

Ono je totiž šetřit a šetřit.

Což je v dnešní době spíš nevýhodná cesta. Mnohem více vám odborníci radí, abyste investovali.

Jenže, na nejrůznější obchodní fígle se jen tak nenachytám.

A to třeba při hraní her (cca pro středoškoláky a výše) na mne útočí reklamy typu „investujte u nás“, těžte bitcoiny zábavně, stáněte si aplikaci zdarma... Na internetových fórech jsou pak lidé dostatečně varováni před podobnými nabídkami. Zejména proto, že odejít z nich je takřka nemožné bez finanční újmy. (To jsou ta drobná písmenka ve smouvách, apod.)

Na rovinu: investicím se musíte věnovat. Nejlépe sami. Svěřit své peníze do investičních fondů nebo poradcům – i to už je zvýšené riziko i náklady. Najít dobré investory je zkrátka umění.

A co víc: ti vysloveně dobří zpravidla inzerovat nemusejí.

Asi vás nepřekvapí, že neinvestuji.

Na druhou stranu, pravidelně kontroluji a reviduji své příjmy a výdaje.

Obecně vzato vím, kolik mi měsíčně, coby důchodci, přijde od státu na účet. Vím, co vše musím zaplatit. A pak – co mohu, ale nemusím.

Ano, ve výdajích, hledám pokud možno rezervy.

Jistě, kdybych se zaměřil na příjmy, pak jdu třeba na kasu někam do supermarketu, hledám brigády... hledám cesty jak se realizovat v oboru.

Možností je celá řada, ale u mne to má jeden detail: už nechci.

Celý život jsem se věnoval své práci, svým zaměstnavatelům. Práce to byla vždy náročná na přesnost a pečlivost i odpovědnost. A povaha mé práce nikdy nedávala možnost si sem tam „zamelouchařit“, jak se kdysi říkalo. O vedlejšáku nemluvě. (Jistě, jsou zaměstnání, kde to bez problémů jde... ale o nich řeč není.) Stručně řečeno: své jsem si tvrdě odpracoval. A to i v tzv. socialismu, protože při natáčení filmu se nemůžete flákat, odskočit si na kafíčko, na nákup, říct, že vás bolí hlava a nepřijít... To by v životě žádný film nevznikl. Je to zkrátka řehole, denně... o svátku nebo víkendu... stejně jako jsem v dnešní době posledních 13 let dělal studiového technika a zvukaře při vysílání zpráv do zahraničí. Základem byla vždy maximální přesnost a odpovědnost. Profesionalita.

Když tedy nerostou příjmy, je třeba něco udělat s výdaji. A začít se má u těch drobných, pochopitelně.

• Tak jsem na příklad zrušil odběr jednoho filmového kanálu. Držet si jej jen kvůli jednomu, byť oblíbenému seriálu, mi přišlo jako zbytečný přepych. Pravda, tím sice přicházím o „doživotní cenu“, ale onu „doživotnost“ už samotná firma podrazila tím, že z 89 Kč to najednou skočilo na 109 Kč... a to se prostě nedělá.
• Jeden výdaj mi, díky věku, odlehčilo město Praha – nemusím platit za městskou hromadnou dopravu.
• Před několika dny jsem objevil, že můj operátor nabízí jednak nové tarify, ale i jednak speciální tarif pro důchodce. Tak jsem začal konverzovat s operátory na toto téma. Limitem bylo, že nové tarify byly jen pro nové číslo. A důchodcovský tarif má pro mne příliš malý objem dat. – Nicméně operátor mne předal oddělení stálých zákazníků. A jelikož jsem věrný zákazník od r. 2001, dopadlo to pro mne dobře.
• Někdy se vyplatí ohlídat si nejrůznější automatické platby. Velmi často se stane, že si zakoupíte službu se zkušebním obdobím. Pokud zrovna onen produkt (velmi často nějaký software) nepoužíváte úplně často, snadno na vypršení zkušebního období zapomenete. A pak se divíte, jaká že vám tam částka naskakuje měsíčně (ale třeba i jedenkrát za rok – pozor na to!).
• Zvažte také ostatní pravidelné platby. Mám na mysli typu „s měsíčním předplacením je to levnější“ nebo velmi oblíbené „nákupy v aplikaci“ či přímo dokonce přímá podpora „odběrem“ např. nějakého audio/video kanálu typu podcasty, youtube kanály nebo herohero apod. – To neznamená, že si nemůžete „dopřát“, ale zrevidujte po čase, zda vám dané pravidelné předplatné poskytuje to, co chcete. Neboli zda je to pro vás stále ještě za ty peníze přínosem.
• V neposlední řadě, když nakupujete nějaké zboží, vyplatí se podívat se na srovávače cen. Ano, porovnávat. Zejména na stránkách značek, výrobců, v e-shopech atd. Pochopitelně nehledat „slevu zadarmo“ nebo „nejlevnější“ a přitom onen e-shop nemá reputaci anikdo o něm neslyšel. Důsledně také čtu recenze kupujících, pod heslem „Lidi si to řeknou!“ Nikdy mne to nezklamalo. Naopak mi to párkrát dokonale rozmluvilo podobnou nabídku.

Provedl jsem letos takovou podrobnější revizi výdajů. A prozradím vám, že jenom tímto jsem pro rok 2025 celkově ušetřil částku necelých 5.000 Kč. A to ještě nejsem u konce.

A tak držím palce i vám. Abyste našli chvilku si „k tomu sednout“ a zamyslet se nad tím, zda opravdu všechny vaše výdaje jsou tak jak mají být a nebo jak si je přejete vy sami.

Ne, neopomíjím povědomí, že jsou sociálně slabé vrstvy, které současné výdaje dusí a drží je na existenční hranici.

Ale tito pravděpodobně nezavítají na zdejší stránky a pokud ano, rozumně si uvědomí, že „chtít a moci“ jsou vždy různé věci. A když už nemůžete rozpočet více seškrtat, že i to je realita, o které vím, ale o ní tento článek opravdu není.