Tokio 2016 - 8. Šoping je šoking alias arigató-aligátor - 1. část

Po šesti letech mne shoda okolností zavála znovu do Tokia. Pochopitelně se nemohu s vámi nepodělit o své nové dojmy a zážitky a věřte mi, že to občas bude stát za to!

Japonci jsou při prodeji pochopitelně velmi zdvořílí a prodavači vstřícní a trpěliví. V porovnání s námi je to nezapomenutlený rozdíl. Samozřejmě, každý nákup je zakončen i japonským "arigató" a  v lepších případech i větší či menší úklonou. Nakonec, abychom se proti proti té přehršli zdvořilosti trochu obrnili, tak jsme si z toho dělali legraci a dodávali posléze ve stylu Jáchyme hoď ho do stroje: arigató-aligátor.

Nepsaným pravidlem všech turistů je přivézt si z cest nějaký ten suvenýr a jiné nepotřebné krámy...

Začáná to nejrůznějšími cetkami a cingrlátky. Ani my jsme na ně nezapomněli. Začínáme klasicky, na Asakusa.

Nákupní ulice Nakamise Shopping Street u chrámu Sensodži v Asakusa je přímo rájem takových. Abyste se v tom vyznali, tady máte mapku.

Jak jsem již psal, tady jsou dárky a suvenýry přísně regulovány a dodržují určitý vkus a jejich pravidlem je, že se co nejvíce přibližují tradičním dárkům. I tak je to pestrá směsice všehochuti, ze které až oči přecházejí.

Nákupní zážitky tady mají nejen turisté, ale i samotní japonští prodavači. Výhodu je, že "trochu" mluví anglicky. Občas to vede k roztomilým nedorozuměním. A jindy jsou turisté opravdu exoti - jako v mém případě s XXL-XXXL postavou, kdy jsem se rozhodl, že si pořídím pánské "kimono".

Zatímco pro kamaráda jsme koupili kimona prakticky okamžitě, já jsem musel čekat, zda na mne vůbec něco zbyde. Bylo z toho hodně povídání, prodavači slídili po ukrytých zásobách jako myšky. Až nakonec odkudsi vylovili jeden jediný kus, který mi doopravdy padnul. Takže se mi tak dostalo to kimono, které je na fotografii úplně vespod.

Kdo chce poněkud originálnější dárky chrámové, přijde si na své taky. I když tady není výběr veliký a je hlavně spjatý s náboženskými záležitostmi. Asi jako když u nás byste šli na Svatou horu u Příbrami.

Stranou těchto turistických lákadel a přesto v jejich dění jsou dva obchody.

O jednom jsem se již zmínil. Prodej kvalitního japonského tradičního oblečení Kimono Store. Foto toho obchodu nemám a tak mi dovolte opět využít Street View Google mapy. Ovšem toto je foto z r. 2010. Na pozdejších snímcích je tento obchod zavřený.

Možná vás napadne otázka, proč jsem nekoupil své kimono právě zde? Inu, jednak se držím zásady "pokud najdeš a vyhovuje, neváhej a kup", jednak jsem ten obchod hledal po tři návštevy Asakusy, protože jsem zapomněl, kde je.

Druhým speciálním obchodem stranou všeho, je obchůdek s vonnými tyčinkami. Nečekejte tady ovšem "hrubé" tyčinky, kdy jsou vonné esence naneseny na stéblu nebo je to silnější váleček této směsi. Japonské vonné tyčinky jsou asi milimetr silné, mají jemnou strukturu a zasazují se do keramického podstavce.

Opravdový ráj cetek začíná v přilehlé zastřešetné nákupní ulici hned vedle Nakamise Shopping Street. Tady už na styl prodejních předmětů nikdo nekouká.

Ale abyste si nemysleli... každá vyhlídková budova, atrakce, pamětihodnost, kam se turisté dostanou, má své vlastní obchůdky i unikátní suvenýry. Dokonce i ten vlak shinkansen. A suvenýrový obchod má třeba chatovací program Line...

A pak přijde řada na běžné nákupy.

My jsme na mě měli cestou na ubytování vždy celou ulici a ještě přilehlé obchodní centrum.

Nákupní ulice měla svou neopakovatelnou atmosféru v kteroukoli dobu.

Naším hlavním obchodem byl supermarket FamilyMart. Tady se dalo koupit vše, potravinami počínaje, malou drogerií i malou elektronikou konče. Krom toho zde prodávali třeba předplacené karty na různé on line hry pro mládež, trochu hotového jídla nebo tabák a časopisy.

Tady odtud mám i malou historku. Protože jsem na jednu stranu z legrace sběratelem všelijakých těch bonusových karet, vzal jsem si ji i ve FamilyMartu. Jenom tak, pro legraci. A sbíral jsem na ni bonusové body za nákupy. Jedno jsem takto ale šáhnul do kapsy tašky přes rameno a aniž bych se pořádně podíval, podal jsem prodavači kartu PASMO.

Prodavač s klidem kartu vzal a projel s ní terminálem! Do té doby mne vůbec nenapadlo, že bych s Pasmo kartou mohl platit i tady, pokud na ní mám dost kreditu. No, v daném případě mne to trochu naštvalo - na sebe. Protože pár minut před tím jsem zrovna kartu nabil v platebním terminálu metra, abych měl dostatek kreditu na zítřejší cestování metrem a nemuseli jsme se tím ráno zdržovat, když je u terminálů hodně lidí. Nu, neunikl jsem tomu. Ten nákup moji Pasmo kartu dokonale vyprázdnil.

Běžné obchody i služby byly v naší nákupní ulici prakticky na každém rohu. Upřímně, když jsem se podíval na příklad na běžnou nabídku oblečení, nedivil jsem se, že japonská mládež šílí spíše po značkovém oblečení a hyper stylových účesech. Toho bylo i na můj vkus poněkud příliš usedlé.

Mezi speciální obchody, které nás zaujaly a cenově šokovaly, byl obchod se zvířátky. Hlavně psíci a kočky... Někde jsem četl, že v těchto obchodech dovolují lidem se nimi aspoň pomazlit. Když jsem se podíval na ceny, nedivil jsem se a nevěřil jsem svým očím. Průměrná cena za takového mazlíčka činila 30,000 korun.

Z technických zázraků k nám docházejí zprávy z Japonska o různých robotech. Upřímně, v reálu žádný zázrak. Jednoho takového robota jsme viděli u vchodu do jedné banky. Byl to zkrátka takový sofistikovaný infopanel, který uměl přečíst co jste mu na připojeném tabletu zadali.

Jiného takového robota jsme viděli na letišti při zpátečním odletu v jednom obchodě. Vzala si ho do parády děcka... Doslova do parády, protože s ním zkoušela všechno možné i nemožné. Nakonec přikráčela vedoucí prodavačka obchodu a tu drobotinu vypakovala ven, aby jim snad drahého robota nerozbila. Ani jsem se jí nedivil.

Přiznám se, že jako tvora poměrně hravého mne vždy přitahovalo japonské pachinko. (Odkaz je anglicky.) A ještě více jsem fascinován samotnými hráči. Už při své první návštěvě Tokia jsem pár takových závisláků viděl. Zatím jsem ale nenašel odvahu zasednout k automatu a hrát. Na rovinu: bojím se, abych se sám nestal závislákem.

Na opačné straně z výstupu metra byl menší obchodní dům Odakyu OX.

Sem jsme rádi zavítali z několika důvodů. Především zde byla velkoprodejna potravin. Hypermarket jak má být. Pak zde byl velký kout s jídlem. Tady jsme nejraději naupovali sushi sety za velmi přijatelnou cenu a já pak i rozšířenou nabídku donutů. Ale hledali jsme zde třeba i kufr na zpáteční cestu nebo i pár dárků.

Co bylo úžasné, že část střešní plochy byla změněna v posezení, s místem pro nejrůznější akce a také malou zahradu s výhledem na město.

Není divu, že toto místo bylo oblíbené.

No a to by bylo z nákupů skoro všechno, kdyby...

... kdyby nás ješte nečekaly nákupy a pohledy na obchody z velkého světa. Tedy ty značkové, luxusní a nejdražší. Jako třeba na Ginze.

Ale o tom zase až příště.