Tokio 2016 - 10. Nejen chlebem živ je (japonský) člověk

Po šesti letech mne shoda okolností zavála znovu do Tokia. Pochopitelně se nemohu s vámi nepodělit o své nové dojmy a zážitky a věřte mi, že to občas bude stát za to!

UPOZORNĚNÍ: máte-li hlad, jste-li před oběděm, doporučuji číst až poté. A i tak na vaše vlastní riziko!

PROČ? Protože řeč bude o jídle.

Při prohlídce pamětihodností a nákupech se pojednou stále více začínáte cítit nesví. Posléze vám to dojde. Něco vás přepadlo. Není to jen fyzická únava, není to ani psychické přesycení se spoustou dojmů, to co vás přepadlo, je hlad!

Ano, nastal čas poddat se ještě jedněm neotřelým vjemům, a sice japonské kuchyni. Tedy aspoň tomu, co průměrný turista může a dokáže zkonzumovat.

Hned na začátku plánování cesty jsem zavrhnul dvě věci.

1. hověží steak kobe

Patří k tomu nejluxusnějšímu, co můžete v Japonsku dostat. Steak ze speciálně chovaných masážemi! a krmených krav... Díky masu takto dokonale jemně prorostlému nitkami hovězího tuku prý jde o opravdový kulinářský zážitek. Cena jenom za 300gr kobe steak samotný činí v přepočtu zhruba 4-5000 Kč. Děkuji, za ty peníze mohu jíst v Tokiu skoro celý týden. Takže návštěvu takové luxusní restaurace jsem si odpustil už jen kvůli ceně. A věřte mi, že jsem to měl velmi dobře prostudováno přes internet. Maso kobe se z Japonska nesmí vyvážet. Ale už jsem viděl tuto nabídku kdesi i u nás na jaksi VIP akci... tak uvidíme.

2. sushi a jiné z ryby fugu

Osobně dávám přednost zásadě, že může-li se člověk vyhnout rizikům, je třeba to učinit. Zahrávat si s ochutnáváním této ryby, jejíž vnitřnosti jsou extrémně jedovaté - no dobře, i když je tu snad 99,9% bezpečnosti, takový adrenalin ve výši 0,1% rizika si klidně opustím. A že je fugu lahůdka? Mno... možná tak pro ty co mají otupělé chuťové buňky zdravou výživou, veganstvím apod., kteří si hrají na degustátory pramenité vody. Dvojnásobně mne přešla chuť, když jsem si zjistil ceny. A do třetice: protože specializované pravé fugu restaurace připravují tuto rybu z čerstvých výlovů, musíte do Japonska přijet, kdy je sezóna. A ta je zhruba od podzimu do února-března. Po zbytek doby jsou tyto luxusní restaurace zavřené. Fugu si můžete dopřát i jindy. Ryby jsou uměle držené v akváriích. Nabízejí je restaurace např. na Akasaka. Tato restaurace je prestižní a cenově dostupná. Ale luxusní restaurace jsou nejen kulinárním uměním, ale i společenskou událostí. A to je v japonské společnosti trochu něco jiného.

Jak tedy jedí běžní Japonci?

Vycházeli jsme z běžné nabídky na naší obchodí ulici.

Základem je velmi často nudlové jídlo. Najdete spoustu specializovaných restaurací.. jen na nudle a i jinde jsou nudle prostě součástí nabídky. Jak mi tato nudlová jídla chutnala, se můžete přesvědčit zde.

Vrcholem naší kulinární návštěvy pak byla speciální nudlárna v centru města ve čtvrti Harajuku. Pro mne to byl tedy spíš vizuelní než kulinářský zážitek a proto ještě jednu velkou fotografii.

Je až s podivem, jaké variace zde dokáží vyrobit.

Jiná slavná nudlárna je přímo na Asakuse u chrámu Sensódži. Tady je ovšem trochu problém si objednat. Jak už jsem psal - napřed si musíte vybrat jídlo, poté stisknout příslušnou kombinaci tlačítek a následovně vložit peníze. Přístroj vám pak vydá příslušný žeton a vrátí drobné. V Japonsku se spropitné nedává a tak je tento princip nejen hygieničtější, ale i praktičtejší.

I tady je to podle mne spíše pastva pro oči než delikatesní zážitek.

Jsou-li nudle součástí menu, bude vše vždy skvěle upraveno.

Kdo se chtěl najíst doma, nebo si koupit ráno nudle do práce, mohl si v místním supermarketu koupit hotové malé menu sebou v plastu a bylo to. A nebo si koupit nějaké to jídlo "po našem". To co tam vidíte, byla tedy naše snídaně. Můj malajský kamarád - nudle, já - evropský výběr. A i když nic jíného v tomto směru v supermarketu neměli, šunka byla 100% libová a chutná, stejně tak kvalitní byl sýr. O sladkostech nemluvě. Žádné umělé příchutě nebo rostliným tukem doháněný krém!

Máte-li rádi spíše smažené dobroty, pak na naší ulici byl přímo speciální obchůdek. Nejeden. Krevety všeho druhu, kuřecí i vepřové špízy, a co já vím co ještě. Ale vždy čerstvé. Se zeleninou, s rýží... Omáčky přílohou, dle výběru a přání. A pokud není předsmaženo, jako se to stalo nám? Není problém! Do 5 minut kuchař přímo před vámi požadované obalí, osmaží...

Jídlo si ovšem důsledně berete sebou. Takže si pak doma můžete udělat malou improvizovanou večeři. Včetně ochutnávky japonského piva. I jako nepivař musím říci, že mi chutnalo.

"A co sushi?" zeptáte se. "Japonsko je přeci zemí sushi?"

Inu, sohlasím. Ale my si také u nás vepřo knedlo zelo nebereme sebou jako rychlovku, ale zajdeme si na ně do restaurace. Ano, sushi se většinou podává v restauracích. Buď je to malé posezení po práci, odpočinek... to v těch malých provozovnách. Nebo je to setkání s přáteli, společenská událost - a tu je potom třeba zajít do restaurace. My jsme měli to štěstí, že jsme nemuseli ani jedno. U naší stanice by hypermarket s jídelním koutem. A zde prodávali sushi sebou. Tak jsme si koupili sushi sebou.

Myslíte si, že to bylo něco druhořadého? Upřímně, směle to překonávalo i některé naše restaurace zde.

I v běžné japonské restauraci bylo sushi součástí jiné nabídky... a tak jsme ochutnávali cokoli co nám obrázky v jídlením lístku nabídly. Nikdy jsme si nevybrali špatně a vždycky to chutnalo skvěle a bylo to naprosto čerstvé!

A po obědě nastal čas na malý dezert.

Jiná možná jídla?

Měli jsme možnost být přítomni národnímu festivalu jídel... a tak jsme ochutnali kuřecí pop-corn a krevety na chili. Doporučuji si povšimnout též hračky v podobě krevety, coby znaku prodejního kiosku.

Dále jsme ochutnali čínskou restauraci. Ale ta se nevymykala ničemu, co bychom neznali od nás a tak nás to trochu zklamalo.

Trochu neočekávaně jsme zabloudili do indické restaurace. S pravými Indy z Indie a bollywoodskými videoklipy na tv. Jídlo bylo skvělé.

Následoval španělský Tapas bar. Tady jsme si taky pochutnali, ale největší švanda byla se dorozumět. Ani majitel ani personál nemluvil než japonsky nebo! španělsky. A to my ani ťuk. Nakonec jsem vydoloval v menu jakási mezinárodně známá slova, typu "patatas" a s pomocí soused u pultu jsme si objednali.

A sérii uzavřel anglický bar, kde si náš japonský kamarád dal zcela neobvyklé a exotické jídlo: pizzu. A vše tu bylo a la Anglie, až do morku kosti.

"A co snídaně?" zeptáte se.

Jednu ze snídaní máte výše. Jinak jsme dojídali jídlo z večeře a předpokládám, že Japonci to dělají zrovna tak. Pokud se tedy k snídani nevyvařují speciality. Pamatuji si, že v restauraci před 6 lety to byla miso polévka a volské oko s rýží. Jelikož si potrpím na sladkosti, neodolal jsem ani tentokrát. Nabídku z donutů znáte, i když mezi nimi byly z odpalovaného těsta zákusky plnění krémem a jeden byl vysloveně plněný borůvkovým džemem. Donuty dvakrát nemusím, ale pro ten borůvkový jsem si zašel později ještě jednou. Stejně tak jsem si s chutí zopakoval vafli plněnou (podtrhuji) lahodným krémem a zabalenou v plastu nakrájenou na 4 díly. Bězná supermarketová nabídka.

A celé toto povídání bych uzavřel obrázky z restaurace "smažíme za pochodu", kam jsme zašli před odletem na letišti Hameda. Tady to byl opět výběr smažených lahůdek. Nikoli však tak, jak to bývá u nás, že vše usmaží a hodí vám to na talíři na stůl. Tady vše připravovali postupně a nosili postupně - takže kulinářský zážitek to byl opravdu skvělý.

Připíjím pohárkem saké na vaše zdraví a dobrou chuť!

Jé, a víte, že ani nevím zda vůbec a jak se řekne japonsky "dobrou chuť"?