Moc hezké vzpomínání. Díky za hezčí den. 

Take si pamatuji, jak jsme nechavali presit babicciny saty, abych mela neco neokoukaneho. V kazdem obchode bylo stejne zbozi.

Osobně jsem 3 generace z textilu. Povolání, které člověka ovlivní - pečlivost. Jsem rád, že můj otec, tedy nebyl jediný muž, který na hříbku poctivě štopoval! Dvojitá nit a prohazované plátno. Trpělivost žen z fabriky - nechápu, navazování 3.500 nití, osnovy! Já chtěl rifle, tedy další oblek! Starší krejčové - borci. Vzali látku, udělali jakési Kug-fu, hle klopa saka v zrcadle! Poctivě obšité dirky poklopce, lemy kalhot - kalhoty na zip jsou pro chuligány! Kdo roztrhl papír na vánočním dárku, nedej bože přestřihl provázek - Vydědit! Pečlivě do pravého úhlu, smotat na prst, uložit! Vánoce budou přece zase ...

"Ďábel nosí Pradu", skutečně dobrá ukázka. Přimotal jsem se! Total blázinec a dřina. Nejlepší pomocník, muž modelek - homosexuál. Je kreativní a neškodný! Pohyb na mole - věda. Zejména ty špičky k sobě - Zkuste, nejde to! A nesmí se podívat do hlediště, nenavazovat oční kontakt. Čumět se má na model! Heslo textiláka - "Přwes den s nitkou - večer s Jirkou" ! Chvála otcům našim ...

Nedá se nic dělat, je to tak.

A to jste ještě nezabrousil do světa filmu

Ostatně dnes Marek Valíček jeden takový blog napsal, aneb jak Jeremy Irons v českou kostymérkou košile pral.

Hezky cteni. Pripomel mi mojeho tatu.

Děkuji

Věta "to je dobrý"... mi , pane Martine, něco připomnělo. Svého času jsem pracovala jako návrhářka v jednom propagačním podniku, kde se vyráběly poutače do výloh a firemní štíty pro jednu obchodní organizaci. V dílně pracovalo i několik písmomalířů, kteří se po práci živili i malováním bytů a tak podobně. Jeden z nich si často stěžoval. To máte tak. Když já vymaluji někomu byt, to je vždycky řečí. Ta barva měla být o něco světlejší (nebo tmavší), ten barevný tón neodpovídá tomu, na čem jsme se spolu dohodli, a tak podobně. Když si ale byt vymaluje dotyčný sám, je spokojen. "To je dobrý", říká, " Hlavně že je to vymalovaný." Jo "řemeslo má zlaté dno" se říkávalo. Platí to ještě? Já si vážím každé lidské práce, i té amatérské. Hlavně, že "snaha tu byla"- výsledek už není tak rozhodující. Při covidu jsme se pokoušeli o ledaco - já např. stříhání vlasů, mne i manžela. No jo - nebylo to také nic moc...

Chtěl bych být optimistou, paní Mirko, a věřit, že řemeslo má stále zlaté dno.

Cynicky řečeno: zatím ho však nemá příliš kdo dělat.

A je pravda, že v nouzi si člověk vždycky nějak poradí.

No jo , jak to opravit, když se nití netrefíte do jehly ani na několik pokusů, pak se občas píchnete a stehy nedrží a k tomu schází ta trpělivost...

Já bych vám řekl "jak" - ale tady všechny příspěvky s podobnými výrazy mažou

Martine, to je dobrý!