Tanečky kolem rozpočtu

Jak tak poslouchám média (a jistě mi řeknou někteří, že to raději nemám dělat), tak se mi vyjasňuje, která strana na co bije.

Parlamentní a sněmovní rozpravy, vystoupení bloků politických stran, opozičních i provládních. Vystoupení činitelů vlády samotné. Smečky komentátorů, zprávařů, editorů, kteří jsou „vykladači té jediné správné pravdy“... neboli média za účasti politiků.

Představte si takový spirálovitý vesmír, ve kterém se vše točí.

Wikipedie, „Bodeho galaxie“ – volné dílo. Zdroj http://www.spacetelescope.org/images/heic0710a/

A nebo si zamíchejte guláš – dostanete stejný „obraz“.

On totiž takto zamíchaný mediální obraz směřuje právě k tomu splývání, k té spirálovitosti, s cílem co nejvíce zamlžit jednotlivé kroky politiků obou stran – a pak je to jen o tom, koho nechají média víc křičet, nebo koho moderátoři utnou v zárodku a komu laskavě popřejí volný prostor.

Jeden ze zajímavých znaků je, že jakmile začne mluvit provládní diskutér, ten opoziční nasadí umělý instalovaný úsměv, kterým dokonale maskuje vlastní názory, pocitiy a dojmy – ať už souhlasné či nesouhlasné.

Dalším takovým zajímavým příznakem je to, že opoziční diskutéři háží obecné pojmy a teoretičnosti „může to být ekonomicky nevýhodné,“ „ta čísla přeci hovoří jasně“, při nejhorším: „a zadlužujeme další generace“. A jiná zaklínadla, jak z vystoupení čarodějnic v Shakespearově Makbethovi. Hlavně by si někdo řekl, že: S úsměvem idiota (jak se jmenovala legendární deska Vodňanského–Skoumala).

A do třetíce, čímž se přibližuji k tomu podstatnému, obě strany tvrdí pokud možno opak. Viz např. jak ministr zahraničí Macinka ve svém rozhovoru k pracovníkům diplomatických sborů zdůraznil potřebu diverzifikace ekonomických (i bezpečnostních) aktivit, zejména ve smyslu, aby pracovníci měli na paměti „co to přinese České republice“. – Okamžitě se strhla expertní mela, se zvláštní úrovní ignoranství – počínaje jakousi expertkou z UK, ministrem zahraničí předešlé vlády (Lipavským) konče. Máme se stát aktéry názorového vývozu té správné demokracie, ne se jen starat o ekonomiku. A že je třeba zdůraznit i kulturní aktivity (jejich bývalovládní pomník – pavilón - stoji v Ósace dodnes) a hlavně - v tom se shodli oba diskutující – nezapomínat, jak je na tom ta Čína s tím Tchajwanem – to měl stávající ministr zmínit! Onen bývalý ministr navíc dodal, ekonomicky to s Čínou nemá smysl, viz jak v Číně nepochodily německé automobilky...

(Hlavně, že u pana Lipavského pochodily aktivistické skupiny. Tehdy nově jmenovaný ministr Macinka četl seznam „resortu v gesci Lipavského“ téměř půl hodiny, kdy se rozdávaly milióny sem a statisíce tam... žádný problém – na podporu demokracie a médií např. v Barmě, Gruzii, Nigerii, Vietnamu, Srbsku, Moldavsku, ano i Jižní Americe. Tam všude Lipavský vyvážel správnou demokracii prostřednictvím aktivistů, za milióny korun.)

Inu, tak to dopadá když se do diplomacie pletou „experti“ s nulovými představami, znalostmi a zkušenostmi – hlavně ten aktivismus! Prostě, oba měli představu, že je třeba vyvážet názorovou politiku, ať to stojí co to stojí.

– A k německým automobilkám? Na to nemusím být ekonomický expert, když vidím, že Čína se rozmáchle pustila do vlastní automobilové výroby. A co nevymyslí – proč taky – tak to prostě coby velmoc okopíruje. A je v tom pak levnější, rychlejší a tím pádem úspěšnější. – Neboli, německé automobilky přišly na čínský trh s evropskou expanzivní politickou bez zvážení místní konkurence schopnosti rychlého strategického vývoje. A to je celé.

Výjimečnou zkušeností bylo také dnes vystoupení vládních činitelů po jednání s odbory ohledně peněz – jak jinak. Jako by šlo o něco jiného, že?

K tomu následná diskuse na TV Prima, s náměstkem ministryně financí Petrem Machem a s oponentem, bývalým ministrem a guvernérem Jiřím Rusnokem. Mimo jiné ohledně nadcházejícího hlasování senátem vráceného rozpočtu do parlamentu. Tady se to celé ukázalo ve své nahotě.

Zatímco současná vláda má v centru pozornosti čísla, za kterými vidí občany tohoto státu (hlavně své voliče, jak se někdy, někdo by řekl až pohrdavě, vyjadřoval Rusnok), tak právě že bývalou vládu a její ekonomické stoupence (jak to bylo jasné ze slov Rusnoka) zajímají pouze čísla. Dopad na občany a jejich život nikoli.

Na závěr, ještě jsem dnes v jiném pořadu (a bylo toho dnes dost, takže vám ho konkrétně neřeknu) zaslechl výrok: „vždyť se to zvýšení minimální mzdy týká pouhých 5 procent obyvatelstva“. Takže vlastně zjevně je to jen malá část obyvatelstva a tím pádem asi ani nemá smysl tu minimální mzdu zvyšovat. - To je názor, za který bych jeho autora na tu minimální mzdu převedl aspoň na rok a nikoli s těmi výhodami, komfortem, který si již zařídil ze svého epxertního platu. Pěkně do vzorového bytu sociálně minimálně mzdové rodiny.

Takže, jak která skupina nahlíží na obyvatele, na ekonomickou strategii a celkový růst i roli České republiky – je z toho naprosto jasné.

A to je podstatou tanečků kolem rozpočtu.

Ne, diskutovat se nebude. Děkuji všem názorovým sympatizantům za karmu, všem ostatním přeji klid jejich žlučníku. Ale toto je můj názor. Nejsem ani expert, ani politik – proto se mnou diskutovat netřeba. Nic vám nebrání usednout na ctěné pozadí a napsat blog s vlastním názorem.