Tak trochu o tom vzdělávání

Pozoruji celý ten cirkus s rozpočtem a důvěrou vládě a zajímalo by mne, jak by to tedy vypadalo podle připomínek opozice? Dáváte málo peněz na to či ono, vydáváte příliš peněz... Netrpí tu někdo schizofrenií a politikařením?

Inspiraci pro tento blog jsem našel – někteří by možná nevěřili – v dnešním vysílání ČT24 – v ranním Studiu 6 (zde v opakování na ČT24 – vysílací stopáž v 15:34.). Aktéry byli dva mladí talentovaní žáci, kteří zde prezentovali skicák pro street art „Street lines book“.

Pominu jejich češtinský slovník, kterému asi polovina diváků chvílemi nerozuměla: “nějak random jsme tam chodili ulicema“... apod.

Nechci ani hodnotit chvályhodnost tohoto počinu.

Ostatně, již před lety jsem měl docela zajímavou disputaci s jakýmsi mladým (do 30 let) reprezentantem z Magistrátu hlavního města Prahy, který obhajoval mezinárodní graffiti počin na autobusovém nádraží na Černém mostě, v Praze 9. Vsadím se, že ani nevěděl, proč se toto místo tak jmenuje. Ale hlavně mi tvrdil, jak je to úžasný výtvor, jak tomu rozumí už 3 roky... Na jeho nátlak jsem musel smazat i v onom blogu zveřejněnou fotografii toho „skvělého umění“. A nakonec, když jsem jej v diskusi tlačil ke zdi samotnou historií umění, z diskuse raději zbaběle zdrhnul.

To, co prezentovali dotyční dva žáci, bylo v porovnání s tím významnější.

Proč to beru takto mnohostranně?

Základem není totiž jen to vzdělávání (proces) a finance na něj. Různé školy vzdělávají s různým ekonomickým přídělem. Ale rozhodující je vždy výsledek.

Výsledek: jak školy nasměrují mladé lidi, jak je naučí vnímat život a realizovat se a jak je naučí rozpoznávat nikoli hodnoty jako takové, ale především, jaký je přínos a komu v tom, co mladý člověk dělá nebo by chtěl dělat... nu, řekněme ne pro celou společnost, ale třeba jen pro nejbližší okolí.

Ruku na srdce „chodit random ulicema“ to asi nebude.

Chápu, že v 15 letech ještě dětem chybí jakýsi komplexní pohled na svět, s odpovědností za to co dělám – což je poněkud nesnadné v dnešní době spíše „slávy na 15 minut“.

Trochu mi to připomíná, asi jako když pro tehdy náctiletého syna mé významné životní přítelkyně byli důležití Mumínci – jak žijí, co jedí, co staví... – pak ho to přešlo a stal se architektem.

Pro mladé lidi jsou důležité vzory. Životní příklady. Nevím, nakolik se mám rozhlížet kolem sebe (a na kolik mi to vůbec má dělat starosti – spíše mne to baví). Říkám si, jaké vzory bych si asi dnes vybral? Patřil by mezi ně bratr alkoholik z nejmenovaného dokumentu? Byli by jimi oni dva s omalovánkami street artu a tím co oni vnímají, že mluví češtinou?

Obecně vzato, dnes tomu všemu kralují spíše youtubeři a influenceři. Dále pak sportovci, hudebníci a jiní představitelé pop kultury. Pak jsou to tzv. obecné, často abstraktní obrazy tzv. úspěšných lidí, bohatých a nebo přinejmenším sebevědomých, vystajlovaných do jakéhosi charizmatu. No a teprve na konci toho všeho jsou někde rodiče, sourozenci, případně „obyčejní“ aktéři typu trenérů a jiných vedoucích volnočasových aktivit apod. (Tento odstavec napsán ve spolupráci s AI.)

Čímž se vrátím až na začátek, k perexu. O co z toho všeho usilují ti kdo volají po větším množství peněz na vzdělání, či naopak to kdo chtějí menší výdaje v rozpočtu?

Obávám se, že do světa jejich životně prosté, ekonomické matematiky Má dáti – Dal tyto úvahy nezapadají.