Moje nejstarší vzpomínka je asi ze tří let, kdy jsme se přestěhovali, a já si našla kamarádku. Kamarádství nám vydrželo celou školku, základní školu i gymnazium. Kamarádit jsme se nepřestaly, ani když jsme se časem obě vdaly a odstěhovy do jiných měst.

Těším se na pokračování

Léčiva? Mariánská? Fakt? A do kterého roku? Nás v únoru 1978 (nad hlavou Remek) hned druhý den vyhodil správce z této chaty jenom proto, že u jsme nás na pokoji hráli karty s holkami (ty bydlely tuším v chatě VŠE), neboť dámské návštěvy jsou prý zakázané. Vysokoškoláci na horách v roce 1978! Taky hezký šev ...

Tak to Vám věřím a nezávidím!

Pravděpodobně už to nebyl můj otec - foto v blogu najdete. I když mu nechci křivdit On byl ale, bohužel, vždycky až příliš velký pedant.

Faktem je, že se někdy v té době odstěhoval zpátky do Prahy, abych to neměl ze studií tak daleko domů.

Velmi zajímavé, včetně dobových fotek, moc smutná zmínka o mamince, a celkově potvrzení toho, že bez ohledu na panující režim jsou nejdůležitější lidi v nejbližším okolí, ať rodina, sousedi, škola či práce, a hlavně kamarádi, přátelé.