Svět knihy II.

Když jsem před dvěma roky navštívil poprvé prodejní veletrh Svět knihy, netušil jsem, že se mi tam zalíbí natolik, že se to pro mne stane výstavní tradicí. A ke každému veletrhu patří známé tváře.

Zvětšelý Arnošt Lustig na veletrhu nechyběl alespoň postřednictvím své tvorby.

Na veletrhu jsem strávil dnes téměř 5 hodin. Jednak jsem si chtěl důkladně prohlédnout nabídku, jednak jsem hledal nějaké téma, které bych mohl nafotit na veletrhu pro blog. Když jsem pak listoval internetovými stránkami 17. mezinárodního knižního veletrhu, zaujalo mne pár jmen, pár autorů od nichž bych byl rád měl autogram... no a hlavní téma fotobolgu bylo na světě!

Tak tady máte přehlídku těch autorů, které jsem nafotil. Samozřejmě jsem jich mnohem více nenafotil, ale člověk nemůže být všude... a byla to docela příjemná "zábava" vyhledávat, kde se ten který autor skrývá. K některým, jak to tak bývá, vedla pořádná fronta; jiní seděli dokonce osamoceně. V průměru však byl zájem čtenárů o "své" autory více než slušný a byla to radost pohledět.

1. Hned první, koho jsem z VIP hostů a autorů uviděl, byl Miloslav Stingl. Nechal se fotografovat u umělé palmy saudské expozice. Načež jsem se mu mile připletl do cesty. - Spisovatelka Hana Whitton je pro mne neznámým pojmem, ale zájem o její autogram byl velký.

2. Autoři Petříčková-Vaněček napsali a podepisovali Pohádky ze Stříbrného města. A nechtěně jsem přitom vyfotil poněkud více než jsem zamýšlel... Ale jak se říká, mlčeti zlato, mluviti stříbro - tak to dál rozebírat nebudu. - Na opačném konci výstavních prostor se pohádkově činila Markéta Hrubešová a kouzlila dle receptů ze své kuchařky. Na ochutnání jsem ale neměl čas čekat. Bohužel.

3. První autogram jsem hodlal ulovit u jednoho z bezesporu vrcholných autorů veletrhu: stoletého režiséra Otakara Vávry. Bohužel, okluzní fronta a brázda nízkého tlaku vykonaly své a panu profesorovi (je je zvykem mu říkat) se neudělalo dobře a tudíž se autogramiáda nekonala. Ale knížku jsem si koupil. - Jedním z absolutních vrcholů veletrhu byl především překladatel Martin Hilský. Co dodat? Přeložit celé dílo Williama Shakespeare - to je opravdu úctyhodný kus práce. Na besedě prozradil, že s přestávkami nad překlady pracoval plných 28 let! Ani knihu, ani autogram jsem si ale nepořídil, oboje má kamarád. V případě potřeby - zapůjčí.

4. Kdekoli je Zdeněk Svěrák, šíří kolem sebe dobro. I na dálku... A nemusí se jednat jen o Tři veterány nebo nadaci Paraple. A to jsem ho fotil přes celou šířku sálu. - Také spisovatel Ludvík Vaculík patří mezi ty, v jejichž přítomnosti člověk cítí pohodu. Nikdo by v tomto tichém člověku nehledal disidenta, který leta směl publikovat pouze v samizdatu.

5. Jedinou knihu s autogramem mám od paní Dagmar Kludské.  Štěstí přeje připraveným, nazvala svoji knihu. Vyšla dokonce ve dvou vydáních. Já jsem si vyprosil vydání, kde je na titulní stránce soška malého Buddhy. A štěstí mi přálo. Dostal jsem poslední exemplář. A byl jsem také poslední, komu paní Kludská dnes dala autogram, i s milým věnováním. Děkuji. - Spisovatele Ivana Klímu jsem zachytil v momentu, kdy navštívil knižní stánek Izraele a radostně se s kýmsi uvítal. Poněkud originálně. Osobu, která seděla na židli a on k ní přitoupil ze zadu, pošimral ze zadu na temeni.

6. Svým zaujetím pro staré české filmy se Aleš Cibulka stává pomalu ale jistě filmovým historikem každodenního života našich dobových filmových hvězd. Tentokrát představoval knihu autogramů. V okamžiku, kdy jsem jej fotil, vykládal historku jak právě konečně zjistil datum narození herečky Darji Hajské. Na veletrhu za ním zašla knihovnice, která opatrovala přihlašovací lístek paní Hajské do knihovny. - Jan Burian naopak vychutnával kávu pro chvíle oddechu a užíval si samoty. Mimochodem, až do nedávna jsem nevěděl, že je synem slavného E. F. Buriana.

7. Velmi žádanými autogramiádovými autory jsou Michal Viewegh a kreslíř Pavel Kantorek. Od prvního vlastním Účastníci zájezdu, ovšem bez autogramu. Od druhého - knížečku vtipů o kočkách, s věnováním mému kocourovi. Co ještě dodat? Každé z obou těchto jmen je v moderní české literatuře pojmem.

8. Když už fronta - tak pořádná. Když už sál - tak plný. Přesně tohle se splnilo trojlístku Karel Hvižďala, Jitka Molavcová a Jiří Suchý - s tou frontou. Na delší chvíli ochromila provoz části pravého křídla Průmyslového paláce. - A na plný sál se mohl spolehnout Zdeněk Mahler. Špendlík by nepropadl a nikdo ani nedutal, když se pustil do svého úchvatného vyprávění.

Nemyslete si, že jsem stihl všechny, které jsem si naplánoval. Miroslav Donutil, Miroslav Táborský nebo Adolf Born... unikli mému fotoaparátu v rámci veletržního hemžení, kdy jsem byl zaujat zcela jinými věcmi.

Chvíli jsem pak ještě před odchodem přemítal jestli bych se neměl honem nahonem vydat jako autor - třeba výběrem z mých blogů - pak jsem se raději vydal ve stopách právě mizejícího nakladatele Vratislava Ebra a nasměroval své kroky domů.

Tak zase za rok!