Svátek, který nám citelně chybí - část II.

Dnes je pondělí třetího týdne měsíce září a to v Japonsku slaví svátek, nad kterým by možná stálo za to se zamyslet i u nás...

Včera jsem v první části předestřel původ a vlastně smysl dnešního japonského státního svátku (ten pojem zdůrazňuji) - a sice Dne úcty ke starým lidem.

Japonci v něm spatřují především generační vyjádření úcty k seniorům. Vidí v nich nositele zkušeností, moudrosti a pamětníky, kteří mohou mnohé z toho předat mladším generacím.

Někdy mám pocit, že bychom takový svátek potřebovali také. A nemusel by být zrovna státním, tedy dnem pracovního volna.  

Stačil by úplně jako významné výročí.

Nikdo v Japonsku tento svátek nediktuje. Právě naopak. I když se zrodil z výzvy, byl přijat a do státních svátků byl v podstatě asimilován uvědoměním "zdola", jakkoli se tento svátek váže ke konkrétnímu datu a konkrétní události - viz první část.

U nás žádnou takovou událost nemáme. Úcta ke starším generacím je u nás dána spíše tradicemi. Přesněji řečeno, vírou v generační předávání úcty.

I tady však lze vystopovat v české tradici jiné otevřené projevy - například sporu mezi Staročechy a Mladočechy. Ovšem zde se nejednalo o neúctu k šedinám a zkušenostem, nýbrž šlo o politický boj.

Pro moji generaci byly jedním z příkladů výchovy úcty ke stáří verše Jana Nerudy: DĚDOVA MÍSA 

Současná mladá generace však určité hodnoty ztrácí. Mimo jiné se o tom zmiňují Britské listy jakkoli jsou mnohdy přijímány velmi kontroverzně, s některými postřehy nelze nesouhlasit.

Celkově lze říci, že v současné české společnosti se nebezpečně vytrácí výchova k hodnotám a tradicím; dehonestace starších generací se projevuje jak v názorech, tak v jednání. Stačí si vzít za vzor, jak se k osobám nad 40 let chovají pracovní agentury, o jednotlivých firmách hledajících zaměstnance, nemluvě.

Výsledkem je nejen prohlubování sociálních rozporů.

Výsledkem je i dokonce veřejná prezentace těchto názorů.

Nemusím jistě chodit daleko pro příklady. Stačí si připomenout smutně proslulý předvolební videoklip Issové-Mádla "Přemluv bábu!". Půjde-li to takhle dál, nezbude důchodcům než opravdu jíst jen brouky a nebude to nějaké volební kasání se.

Naštěstí diskuse pod tímto videoklipem dává naději, že ještě jsou lidé, kteří se starají o vztah svých potomků ke starým lidem. Za všechny mi dovolte ocitovat část toho nejnovějšího od uživatele "petrcal":

"...tohle je nejtrapnější a nejdebilnější co jsem kdy viděl. Jak TOHLE může vymyslet dospělý člověk? Mě, patnáctiletému fakanovi to přijde jako trapas století, co teprve voličům? Tohle má argumenty na úrovni mateřské školky, staří lidi si zaslouží úctu, jeslti za mnou v roce 2050 přijde vnuk mi kecat koho mám volit, přetáhnu ho po hlavě protézou". 

Jeden můj známý (55 let) to vzal ještě razantněji. Přišel projednávat jistou zakázku, ke které byl vyzván. Byl přijat mladým administrativním pracovníkem toho oddělení a uveden do předpokoje k hlavnímu manažerovi. Poté co onen pracovník známého přivedl do místnosti, již za jeho zády, nicméně polohlasně, pronesl ke svým doprovázejícím kolegům: "Co nám to sem poslali za geronta."

Měl smůlu, že můj známý to jednak slyšel a jednak je narozen ve znamení býka.

Obrátil se na obrtlíku, na dotyčného zařval a vzápětí následovala rána pěstí, po které si mladík ustlal na podlaze.

A v tu chvíli vešel hlavní manažer, po právě skončeném předchozím jednání. Známý mu vysvětlil celou situaci a onen manažer jen útrpně pokynul hlavou: "Máte, pravdu. Já mu to potom vysvětlím, jak se má chovat."

Zakázku známý nerealizoval, protože se ukázal být příliš drahý. Je si vědom své ceny a na štěstí nemá zapotřebí slevovat. Stále ještě je zájem o jeho moudrost, zkušenosti a kvality.

Co dodat?

Díky za každou aktivitu, která zvýší úctu mladých k morálnímu přínosu stáří i v dnešní ryze ekonomické době. Bohužel, bez ekonomiky to u nás nejde.

Domov Sue Ryder je jedním z příkladů, že to jde, pokud je dostatečný přísun peněz. 

Jsou ale i jiné aktivity a sdružení typu Za důstojné stáří, Tvořivé stáří... ať se jedná o dobrovolné či nějakým způsobem podporované akce.

Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR na příklad nedávno vyhlásila soutěž "Šťastné stáří očima dětí".

Na internetu najdete řadu informací a odkazů, typu Tetrivek.cz nebo Citáty o stáří.

Otázkou je, zda k těmto informacím mají přístup ti, kterých se to týká a kterých by se to mělo týkat. A otázkou je zda v tomto směru dělají i masová média dost "práce". O státu nemluvě.

Víte například, že rok 1999 byl Rokem seniorů?

Jaká bude naše mládež, takové bude naše stáří, zní jedno z úsloví.

Možná, že právě dnešní japonský Den úcty ke starým lidem, by měl být jedním z důvodů k zamyšlení nad tímto úslovím.