Student a máma

Před naším domem zastavil pick-up s reklamním nápisem na kosmetiku. Zahlédl jsem řidičovu zářivě zelenou uniformu. Z pick-upu však vystoupila pěstěná dáma, blondýna, v zeleném kostýmku. Ano, i takhle nečekaně může vypadat studentova máma.

Ta pěstěná dáma se nejprve majetnicky rozhlédla po naší ulici.

"Copak," říkal sem si v duchu, registruje ji přes okno v kuchyni v přízemí našeho mini-činžovního domu," přivezla někomu kosmetiku?

Studoval jsem co všechno ta firma nabízí - reklama byla rovněž zelená, či spíše světle pastelově zelená, zatímco kostýmek oné dámy se vyznačoval benettonovsky "jásavou" barvivostí. Žádný z těch kosmetických postupů v reklamě mi nic neříkal. Ačkoliv já sám mám přinejmenším základní přehled, tak tohle na mne mluvilo skutečně neznámou řečí. Dáma ovšem vypadala beze sporu odpovídajícně upraveně i reprezentativně - přímo důvěryhodně, tak jak má případný kosmetický poradce vypadat.

Dáma však nepřijela do naší ulice nabízet své služby. Spíš si přijela něco odvézt.

Po chvíli se u ní vynořil pomenší, lehce v obličeji neoholený a naopak na hlavě krátce ostřihaný, tmavovlasý, opálený dvacetiletý mladík v tmavě červeném triku - k dámě typově jako by vůbec nepatřil.

"Jak naložíme ty peřiny?" zeptala se zcela neočekávaně ona dáma.

"No jak, oknem," pokrčil rameny mladík a vzal zpátečku do domu.

V tu chvíli ve mně hrklo: "To je ten jeden z těch dvou sousedů - podnájemníků a kradou majitelce peřiny!" Už už jsem sahal po fotoaparátu, že dodávku, majitelku i mládence vyfotím... Za pár vteřin mi ale došlo, že je to blbost. Majitelka dotyčného dobře zná... vždyť je to vlastně ten student, co bydleli s kolegou v tom vedlejším bytě! Představovala mi je. No jo, kdo si to má pamatovat, když dneska se v komerčních bytech občas střídají podnájemnící jeden za druhým...

...vybavily se mi ty občasné momenty nerušené zábavy, která ke mně doléhala z vedlejšího bytu i po půlnoci. A nebo občasný řev... mládenci studovali sportovní školu a občas se asi pouštěli do zápasů nad jejich síly nebo kdo ví co za tím ještě bylo, nepovažoval jsem za nutné to zkoumat. Stejně tak jsem nedělal hned scény kvůli hudbě přes půlnoc - spánek mám naštěstí ještě dobrý, a protože to opravdu bylo jen jednou za čas, nehodlal jsem být kvůli tomu malicherný. Na to mám čas až budu opravdu starý děděk jak v show u Zdeňka Izera. Teď jsem zatím stále ještě jen "mladý dědek".

Stěhování peřin zřejmě proběhlo úspěšně, protože "jasně zelená" dáma se se za chvíli znovu objevila před oknem mé kuchyně. Stejně tak jí z druhé strany, od vchodu, přišel v ústrety onen "tmavě červený" mladík; větší tašku přes rameno.

"Cos řekla tátovi?" hlesl mladík a tím pro mne zařadil tu pěstěnou dámu.

"Pravdu," pronesla pevně a bez zbytečných emocí dotyčná. "Žes to neudělal."

Mladík ztuhnul a mně bylo jasné, že se v něm v tu chvíli zastavil celý svět. Pak se tak nějak schoulil a dál už jsem jej nestudoval, protože mi bylo trapně za něj i za sebe.

"Mami, já si sednu do zadu, jo?" zaznělo prosebně, jak se chtěl vyhnout výčitkám tou neveselou cestou domů ze studií.

"Jo," svolila pěstěná řidička pick-upu s reklamou na kosmetické služby a pak tak nějak nevesele odjeli, už ani nevím jak.

"Hm, tak takhle taky může vypadat "studentská máma"," řekl jsem si v duchu. "Ne všechna studia holt probíhají tak vesele, jak by si člověk přál a chtěl. Ale třeba si to ten student ještě opraví, pokud to jde." Řekl jsem si optimisticky a bůhvíproč se mi znova vybavily ty drobné střípky radostí studentského života, který ke mně po celý rok s přestávkami doléhal přes zdi sousedního bytu

V duchu jsem se znovu vrátil k té zelené, elegantní, pěstěné blond dámě. Jak se člověk může občas i diametrálně mýlit. I takhle taky může někdy vypadat "studentská máma".

Ilustrace:
1/ http://www.arabstudentaid.org/images/globegraduat.gif (perex)
2/ http://lolissima.files.wordpress.com/2009/01/studenti.jpg