- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Žasnu nad některými diskuzními příspěvky, z nichž většinou čiší závist. Kluk, který měl dětský sen stát se režisérem a podařilo se mu ho splnit, byť za cenu studií v Moskvě, je za to kritizován porevolučními listopadovými "hrdiny". Právě těmi, co měli stejné možnosti jako Martin. On nepochází z prominentní rodiny, prostě měl píli a talent, jako režisér i jako herec a dokázal se prosadit. Jenže ti polistopadoví "hrdinové", co nikdy nedokázali nic, se jen snaží hledat hnidy a dehonestovat úspěšnější. Je to ale vizitka lůzrů, kteří svůj životní neúspěch dříve sváděli na komunisty, nyní na Babiše a Zemana. Téměř třicet let po sametovce je to smutné konstatování...
Opravdu nechapu souvislost s klukem, ktery sel at uz z jakehokoliv duvodu studovat do Moskvy a soucasnymi politiky.
Ovsem kazdemu soudnemu cloveku je snad jasne, ze do te Moskvy nemohl jit studovat jen tak nekdo.
On vubec tenkrat jen tak nekdo nemohl jit studovat pane Preslere. Vy jste mohl?
Děkuji všem, kteří vědí lépe, jak to bylo. Zejména v mém životě
Na trom kontrarevolučním Rudém Právu a dalších tiskovinách jsem se učil číst.
Bylo mi právě pět a měl jsem jít v září do prvního ročníku základní školy. A nějak jsem měl v srpnu "dost času" a tak jsem u stolu slabikoval noviny a kalendáře.
"Ruští okupanti, táhněte domů" a podobná hesla coby názvy článků.
Něco podobného s těmi hesly pak bylo o sametu v Listopadu 89, akorát to nebylo v novinách, ale byla to hesla na plakátech, kterými byly polepeny autobusové zastávky a další plochy, které neměly "vlastníka" a byly tak volně k dispozici k plakátování.
Nebýt Moskvy, tak nemá Troška poskoka
No, četl jsem lepší sebeobhajoby. Jak těch hříšníků z období t.zv. Pražského jara" , kteří chtěli přežít ve funkci i v normalizaci, tak i těch, kteří se chtěli etablovat po listopadu.
Vzhledem k tomu, že jsem starší a s režimem jsem se střetával často, mám o některých pasážích dojem, že se jedná spíše o pohádkové vyprávění.
Tož asi tak!
Tož souhlas p Ráži, osmašedesátý si pamatuji velmi dobře, vím jak to tehdy, i potom chodilo.
No , až na to "Kypling" celkem v pohodě p.Faltýne.
Rozhodně se Vás nechci dotknout, ale nějak mám pocit, že byste ještě mohl přidat tu O Červené Karkulce...
A co, prosim, vidite jako pohádku?
Ve světle vašich názorů a režisérských počinů mohu říci jen jedno - to zkrátka neokecáte.
Opravdu, velice dobré pojetí - článek jsem ocenil. Žili jsme v tom - nemělo to chybu! Opět se ukazuje, kde se začne přívlastkovat - tak to většinově dopadne blbě. "Vědecký" komunismus, "Naše" pravda, "Rudé" právo. 2 tis. slov Vaculíka, Chartu - jsme většinově nečetli, odsuzovali. 2 kroky vpřed - 2 vzad, Kapitál, Empiriokriticismus - taky nečetli - "Dobově jsme souhlasně pokyvovali hlavou". Ať žije 1 máj ! To byla doba - jako blázen ! S něčím se ale dá souhlasit - kdo seje vítr = Sklidí bouři, (No taky, jak se to vezme, viz dnešek) ...
Domnívám se, že Lidové noviny z let 1967-68 jste na vlastní oči vidět nemohl, protože tehdy neexistovaly. Poslední číslo Lidovek vyšlo v únoru 1952 a další LN v samizdatu vydali Jiří Ruml a Rudolf Zeman až v lednu 1988.
V roce 1968 Svaz čs. spisovatelů uvažoval o obnovení Lidových novin, první číslo mělo vyjít snad v říjnu, ale v srpnu přijely tanky a bylo po plánech.
byste se divila, co všechno v Moskvě mají