Společnost se přesouvá z oblasti faktů do oblasti odhadů

A vydává je za realitu. - S přídáním pár přívlastků pak je buď někdo hodný nebo nehodný: podle toho, jak se to hodí tu politikovi, tu prezidentovi či vládě, nebo občanským aktivistům. Ti všichni: chtějí. Svoji pravdu.

Stačilo pár let, či možná spíše několik málo měsíců a rozumný občan zjišťuje, že do nedávna jisté sociální, společenské, politické, kulturní a názorové jistoty se hroutí. Náhle se objevují jednotlivci či skupiny, které si osobují právo tvrdit, že to a to je dobře nebo špatně.

Česi byli vždycky odborníci "na všechno".

Dosud se to ale omezovalo většinou na řeči u sklenice piva nebo, v lepším případě, u šálku kávy v kavárně.

Dnes se rozhořel nesmiřitelný boj o moc, o přístup k finančním zdrojům na všech frontách, které jsou přístupny médiím. Určitě pro vás nemusím hledat konkrétní příklady. Stačí se podívat, co se děje u nás i v zahraničí. Kolem prezidentských voleb, kolem našeho prezidenta a jeho role ve jmenování vlády; kolem vlády, parlamentu, senátu... K tomu musíte přidat stovky organizací i skupin přisátých na veřejné finanční zdroje nebo po tom aspoň toužící. A média se ochotně bulvarizovala, protože i ony z toho mají.

A tak tady máme najednou několik skupin, které se ve veřejném prostoru vyjadřují.

• prezident, vláda a další vládnoucí struktury
• vládní opozice
• nevládní opozice
• aktivistické skupiny
• mediální skupiny, často ve službách vládních či opoičních struktur nebo struktur ekonomických
• sociální sítě a skupiny, blogeři
• VIP jednotlivci a "hlasy z lidu"

TI VŠICHNI SE VYJADŘUJÍ

A pokud možno ke všemu z každého oboru. A tak k imunitě a virové infekci, potažmo nyní k očkování, se vyjařuje dermatolog a zubní specialista, kardiochirug, ministr zdravotnictví... to je nepřeberná armáda neúnavných vševědoucích.

Samozřejmě, je to dříve či později kontraproduktivní.

A když autority nemají nemají autoritu, když dávají přednost politikaření před dostupnými, ověřenými informacemi, nastupuje "hlas lidu": prostor dostávají (opět často díky bulvarizaci médií) názorově specifikovaní jednotlivci.

A nebo se také děje, je-li nositelem informace osobnost, která není po chuti opačnému názorovému pólu, jiné politické struktuře apod. - nastupuje to, čemu se stručně říká "mediální štvanice". To už není o skupinách odhalujících "Fake news", dezinformace apod.

A za tím vším se úspěšně skrývá, zamlžuje střízlivá informace a realistický pohled.

Pochopitelně pak "prostý občan" podlehne mediálnímu názorovému tlaku. A co je horší. Podléhá tendencním, vlastním zkušenostním návykům i omylům... A i zcela realistické informace, požadavky může vnímat jako zpolitizované, s přívlastkem negativní.

Samotný mix zpráv a informací pak připomíná irský guláš /viz J. K. Jrome" "Tři muži ve člunu, o psu nemluvě"/. Vedle aktuálních domácích i zahraničních témat je nám předkládáno počítání ptáčků v krmítkách.. v diskusním pořadu je tématem hubuntí, kde nás o své správnosti přesvědčuje zakulativší se, druhdy štíhlá, výživová specilistka v diskusi o nesmyslnosti diety, jejíž autorkou, přesvědčenou o správnosti své diety, je bývalá alkoholička s pravděpodobně podervaným metabolismem.

Komu tedy věřit? Komu naslouchat? Řada lidí se odklonila od oficiálních zdrojů.

Není divu, že se objevují nová, relativně nezávislá názorová televizní média, jako Seznam, DVTV, XTV nebo nejnověji zde. /Přehled on line tiskových médií i ne on line, je patrně dnes nad síly kohokoli sumarizovat. Nehledě na soukromá rádia./

Nemyslete si, že to je všechno.

Své cesty také nacházejí individuální osobnosti, jejichž názory v té či oné míře rezonují s aktuálními tendencemi či názorovými proudy "lidu". I tady už pronikají autocenzurní tendence, ve smyslu "co kdyby" a tak se dočtete, že "Video je upraveno, cenzurováno a zkráceno." Další autor přímo vyslovuje, obavy, že jeho účet může být kdykoli zrušen. K tomu už nelze než připojit názor nejmladší generace, kde sice jde o konspirační teorie o naší realitě, ale co kdyby...

Ano, mám na mysli:

Sociální sítě

Je to vlastně sociální veřejný prostor. Ten ovšem ovládají jakési rozhodčí skupiny, které se velmi rychle chopily moci a rozhodují o tom, co smíte a co nesmíte ve veřejném prostoru říkat.

Sociální sítě jsou do nedávna nevídaný fenomén. Prošly si a procházejí svým vývojem - vývojem popularity, tedy vývojem trhu i politiky a moci.

Ještě do nedávna se Mark Zuckerberg musel zpovídat americkému senátu ze svých aktivit. Dnes je to on, kdo rozhoduje zda na Facebooku smí mít americký prezident aktivní profil nebo ne. A spolurozhodují i další populární sociální sítě: Twitter, Instagram, YouTube aj. A tyto sítě navíc vnesly do mediálního světa nový restriktivní prvek: předpoklad a obavy.

Máme obavy že lžete, dezinformujete, pobuřujete, máme obavy že propagujete závadné tendence a názory, že vyzýváte k násilí...

Omezíme, zablokujeme, protože MY jsme ten, kdo bude rozhodovat, co je správné a pravda a co ne a co smíte v tomto veřejném prostoru říkat.

Inu, vyznat se v tom všem...  Bohužel, společnost se tím vším přesouvá z oblasti faktů do oblasti odhadů.

Závěr snad ani neexistuje.

Nezbývá než počkat, k čemu všemu to dospěje.

V diskusi budete jistě vědět kam a k čemu.