Snědl jsem Spongeboba!

Pochopitelně, ne doslova. Gumová houba by mi asi nechutnala. Ale objevil jsem piškotovou bábovku, která tak vypadá a troufám si říci, i tak chutná. A shodou okolností mi krátce před tím prohlížeč nabídl video - o čem?

Onen piškot opravdu vypadá jak nějaká velejemná mycí houba. Posuďte sami.

V originále se to nazývá "Jiggly Cake" a do češtiny to bylo přeloženo jako "Smetanový Dortík". Jedná se o japonskou specialitu a delikatesu. Tedy, aspoň to mnozí tvrdí a popularita tohoto piškotu je neuvěřitelná. Ve velkém jej vyrábějí zkušení výrobci a každý kus získává originální razítko - punc. Pod odkazem najdete recept na Jiggly.

K nám se pak dostala taiwanská varianta (pravděpodobně importní výsledek jednání našich "taiwanců" Vystrčila a Pekarové). V "taiwanštině" se to jmenuje "Ranli". Pod odkazem najdete na něj recept.

Rozhodně se ani v Japonsku ani na Taiwanu nejedná o nic levného.

Však i tenhle český kousek se prodává za mastnou cenu.

A jak k tomu došlo, že mi zrovna tenhle "spongebob" padl do oka?

Před pár dny jsem klasicky surfoval, alias brousil po internetu. To já dělám denně, protože jako správný blíženec chci mít neustále přísun informací, přinejmenším z oblastí, které mne zajímají. Tentokrát na mne v rámci krátkých videí vyskočilo právě krájení jiggle piškotu. A skutečně jde svým způsobem o umění, přinejmenším řemeslnou zručnost.

Jiggly Cake Cutting

Toto video je ve formátu "shorts", které zde není podporováno. Ale stačí kliknout na odkaz. Potvrďte si sami, že je to docela podívaná.

A když jsem včera zavítal do obchodního centra na Národní ulici a spatřil "ranli" v jednom kiosku, bylo rozhodnuto. Ani cena neodradila moji zvědavost od koupě. A to jsem vybíral mezi touto základní verzí a dobrou desítkou "ranli" ve tvaru sendvičů, tady ovšem s různorodou džemo-marmeládovou náplní. Koupil jsem jen tu nejjednodušší, byť cena byla stejná.  Začínat se má vždycky od základu.

Teprve po přinesení domů jsem se začetl do etikety a trochu jsem se zděsil, co všechno tam stačili výrobci nacpat, včetně odvlhčovacího sáčku, který byl skryt pod obalem.

Nenechal jsem se odradit. Ostatně i věda vyžaduje od svých tvůrců oběti. Stejně tak od gurmánů, gurmetů a mlsných jazyků... jak kuchařů, pekařů, cukrářů, tak i strávníků.

Jak to tedy chutná?

Kupodivu, postrádalo to typickou chemickou chuť. Ono to totiž skoro postrádalo jakoukoli chuť. Jak se v kulinářském žargonu říká, šlo to kolem. Kolem čeho to šlo, jsem ale chuťově nepochopil. Asi nemám dostatečně jemný asijský jazyk; ovšem jejich je dostatečně decimován pálivými jídly, takže vám ani neřeknu, jaký jídelní orgasmus cítí při konzumaci takový Asiat.

A to by asi tak bylo všechno.

Můj dnešní blog jsem zařadil do složky "Stojí za to". Ptám se sám sebe: stojí za to? Obzvláště, když to porovnám s českými piškotovými výrobky.

Upřímně a ruku na srdce, z mého pohledu, nestojí!

O Spongebobovi čtěte na české Wikipedii.

Všechna foto: autor