Smí ČT poskytovat nepravdivé informace dětem?

Podle všeho ano. A v dnešní informatní době bych to rozhodně nepovažoval za "básnickou licenci", jak se omlouvají různé přešlapy, přehmaty a dokonce i lži. Doba už je taková.

Děti nemaje, pořady pro děti příliš nesleduji. Jmenovitě ani televizní stanici "Déčko". Takže u nás tato stanice příliš neběží...

No a její večerní transformace do Čt art je jen důkazem, že ČT a já máme o tom, co je umění, zhusta dosti odlišné názory. Současné, aktivisticky menšinové pořady i názory jsou prokládány zlatým fondem archivu ČT. Jenže to pak jsou spíše dějiny umění, něco jako Historie CS, že? V programu většinou čteme "repírza". Každopádně těžko říci, jak chce v tomto směru vedení ČT dál šetřit. Nic levnějšího než reprízy, není (pokud zrovna nekoupíte nějaký autorskoprávní drahý balík pořadů). Ušetřit se pak dá asi jedině zrušením stanice.

Každopádně je zřejmá jedna věc: že jsou zde v řadě těch naopak akutálně vyrobených pořadů prezentovány něčí názory. Nic proti, ale jak říkám - ponechám si raději názory své.

Čímž nehodlám vykřikovat, že ČT art musí vysílat podle mých názorů, že? Ovladač od televizního přístroje, v zájmu zachování si zdravého názoru i myšlení, ovládám v současné době poměrně bravurně.

Upřímně, trochu jsem se dnes zděsil, když na mne z televizní obrazovky vykouklo Déčko. Tedy zrovna jeho pořad "Medvídkova poradna." Ten díl se jmenoval "Když si měl Medvídek správně vybrat". Soustředil jsem se na přípravu snídaně, když do mého povědomí pronikla slova:

"My medvídci po generace chráníme včeličky. Víme jak jsou důležité pro celou přírodu a navíc milujeme med."

Už jste někdy dostali facku mokrým hadrem?

Podobný pocit jsem měl, když tato slova pronikla do mého vědomí. Já chápu autorskou, básnickou licenci. Chápu, že příběhy pro děti mají svá specifika a zákonitosti... nehodlám zpochybňovat romantiku Medvídka Pú. Ale toto tvrzení bylo na mne přeci jen trochu moc!

Kdo někdy viděl přinejmenším video, jak se medvěd dobývá k medu (a "chrání" přitom včeličky), tak má skutečně nutkání si dát mokrý hadr na hlavu a posléze jím i profackovat příslušné autory.

Ne, nenašel jsem odvahu zkoumat i jiné díly Medvídkových rad.

Nejsem ani sociolog, ani ombudsman proti zkreslování reality... a není nutno za tím vidět nutně nějaký aktivismus. Považoval bych to jen za obyčejnou lidskou blbost.

Ovšem - být rodičem, dával bych si zatraceně pozor, na co vše se moji potomci v televizi dívají, jak to vnímají a chápou. Tady nejde o funkci spolupracujícího rodiče. Tady jde o rodiče, chránící děti před nesmysly, potažmo dokonce nebezpečnými.