Sicílie 1 - Zájezd s otazníky i bez

Zas jednou mne stálo pěkné nervy, že jsem si objednal zájezd přes cestovku. Relativní prkotiny, pokud jedete sami. Ale máte-li odpovědnost za poloslepou osobu + příbuzné, myslíte si všelicos; i když to nakonec vždy dobře dopadlo.

Řeknu to rovnou: ukecali mne. Tedy přítel, že v Itálii ještě nikdy nebyl a že by chtěl na Sicílii, dokud ještě trochu vidí... A synovec, že by se taky přidal. Tak jsem asi po dvou letech prolistoval nabídku webových stránek a zájezd objednal. Navíc i jako součást dárku pro synovce, který se sám od sebe jen tak nikam nepodívá – díky jazykové bariéře.

Začátek byl bohužel plný otazníků.

Příprava na zájezd, díky komunikaci s cestovkou, byla trochu napjatá. Respektive jejich call centra nic nevěděla a nikdo jiný se tomu nehodlal věnovat. Na základě zkušeností z několika jiných zájezdů mne zajímalo především:

• Přilétáme v 21:45 + cesta do hotelu. Známe to, budeme rádi, když se do hotelu dostaneme před půlnocí. Máme 7 noclehů a all inclusive. – Jídlo bude časově od kdy do kdy? Jak to bude vypadat v tomto směru v noc našeho příletu? – Po zkušenostech s sebou vždy na cestu beru aspoň pár toastů.
• Odlétáme v 22:35 – jaké bude naše poslední jídlo? Snídaně nebo oběd? – Mám v živé paměti české cestovkové turisty v Zanzibaru, kteří dostali naposledy snídani a odlétali až pozdě večer. Oběd si museli přikoupit.
• Kolik činí místní poplatek? – Odpověď operátorky, že mezi 2€ až 5€ na osobu a den mne dost neuspokojila. Kolik si tedy mám vzít v hotovosti? – Že se v hotelu dal i tento poplatek uhradit platební karotu, jsme se taky dozvěděli až na místě!

Nikdo mi nedokázal odpovědět a nebyl ochoten odpovědi zjistit!

Bylo z toho několik telefonátů a emailů a překvapilo mne, jak se k tomu cestovní agentura i renomovaná cestovka postavily. Či spíše NEpostavily. Tady je ukázkový email:
„Dobrý den, máte pro mne odpověď na dotaz, který jsem vznášel včera? - Jistě jste si to předali. Údajně pracujete od 9,30 - vzhledem k tomu, že jsem byl teď na telefonátu 1. v pořadí a nikdo to nezvedl, než mne shodil automat, konstatuji, že máte zajímavou pracovní morálku. Můj oficiální blog o mé letošní dovolené na iDnes bude zase o něco výživnější...“

Toto by se v cestovce založené před 104 lety stát nemělo.

Úvod, jak vidíte nebyl zrovna nejpohodovější... a tak nám nezbylo, než se ponořit do reality.

Základem je vždy dobrá příprava.

A příprava: to jsou informace.

Takže zpětně vzato jsem měl skutečně toasty s sebou – můj toastovač s výměnnýmí plotýnkami mi v tomto směru prokazuje několik let neocenitelnou službu. Zpočátku byl v ČR dokonce jediný svého druhu a ne zrovna levný. V počtu výměnných plotýnek je dodnes nepřekonán, počínaje toasty, zapečenými bagetami a vaflemi a lívanečky konče. Nedám na něj dopustit.

K našemu velmi příjemnému překvapení – po příjezdu na hotel, po registraci, nás čekala v jídelně večeře. Maxi studený talíř!

Půlnoční večeře.

Druhý den ráno.

Jaké otazníky jsem měl zodpovězené předem?

Podrobným průzkumem internetu jsem zjistil na příklad toto:

Byl jsem si velice dobře vědom mimořádné polohy hotelového resortu Torre Normanna. Resort se nachází na jakési „orlí skále“. Vede k němu křivolaká cesta. A k nejbližší civilizaci, případnému vlakovému spojení je to 3 km. Letěli jsme poslední týden v srpnu (což bylo dáno synovcovou dovolenou) a nedělal jsem si iluze, že bychom v tom vedru někam putovali 3 km pěšky. Takže bylo jasné, že případný „únik“ z resortu je možný jedině prostřednictvím fakultativního výletu nebo si za draho půjčit auto, případně objednat drahý Uber. I to byl jeden z otazníků, který se nad námi vznášel.

Poměrně rychle jsme se „zaběhli“ do každodenního hotelového rytmu. Po pár dnech jsme pochopili i zdejší systém hostů.

Za prvé, jsou tu tzv. víkenďáci. Čistě italská klientela, která si sem na 3 dny přijede užít. Je to privilegovaná klientela, protože se často vrací. Má vždy lepší pozici v jídelně; má drobné priority v hotelovém i bazénovém baru.

Za druhé, cestovkáři. Jsou jen lehce neprivilegovaní... Pokud byli přítomni víkenďáci, cestovkáři byli vždy vyšoupnuti na verandu. A jinak? Pokud nedáváte pozor na maličkosti, skoro to ani nepoznáte. – Snad jediný občas rozpoznatelný příklad: víkenďáci nápoje do skla, cestovkáři do papírových 1dcl a kávu do 0,5dcl kelímků. Bylo to přinejmenším neekologické.

U bazénu v tom žádné rozdíly nebyly. A skvělí animátoři a animátorky se věnovali všem bez rozdílu.

Stejně tak u moře. Ovšem dostat se k moři bylo trochu komplikované, protože když jste sestoupili asi 10m od bazénů – dostali jste se k výtahům... protože pláž u moře:

...pláž u može byla o nějakých 30 m výtahem níže. A protože nad tím ještě byla silnice a železnice, od výtahu jste museli projít asi 100m tunelem!

A užívat výtah chtělo velkou obezřetnost. Hlavně ho nepřetěžovat. Takto se skupinka Italů neomaleně nacpala do výtahu a ten zůstal s nimi viset! Strávili v něm namačkáni asi hodinu než výtah pomaličku opatrně sjel samospádem (?) dolů. I když to musel být příšerný zážitek, vůbec mi jich nebylo líto. Mohli si za to sami svojí neukázněností.

A co víc?

Ať tak nebo tak, bez jakýchkoli otazníků, jsem došel nekompromisně k závěru, že v tomto resortu se scházejí nejtlustší turisté z celé Evropy. Včetně Čechů, pochopitelně.

Samozřejmě, že s bazénem, s mořem i nejbližším omezeným okolím hotelu si dlouho na dovolené nevystačíte. Zejména pokud máte neklidnou povahu, jako já. Inu, Blíženec.

Dovolenkové nudě nenapomáhalo ani místní fitcentrum.

Podotýkám: toto je pouze ilustrační foto, neboli 100% fake! Zkušení fitkaři to jistě odhalili na první pohled.

Inu, bylo na snadě, že musíme na nějaký ten výlet. A nakonec jsme se usnesli, že využijeme nabídku delegátky.

Rovnou předestřu, že renomovaná cestovka má štěstí, že zde má velmi obětavou delegátku. Je znát, že svoji práci miluje a že jí záleží i na klientech. Nicméně nás docela zaskočily ceny zájezdů. Nakonec jsme se rozhodli pouze pro jediný a nejlevnější: jednodenní Palermo, v ceně 50€ za osobu!

A jelikož MY NIKDY nemáme nic bez dobrodružství, i tentokrát to bylo dramatické. Hlavně v závěru, kdy před námi vyvstal zásadní otazník:

JAK SE DOSTAMEME ZPÁTKY DO HOTELU?