Rozčvaňhaný papundekl Aneb Když vám vytrhnou zub!

Jinými slovy, už vím proč malé děti v jednom kuse brečí... zejména ty, které jsou krmeny tzv. dětskou výživou. Na pár dní jsem dopadl stejně. Vytrhli mi totiž zub a tato strava byla jediným východiskem.

Zub byl zkrátka vytržen. Nedal se přemlouvat, byl navíc v nešťastném stavu: vytvořila se gangrena a ještě ke všemu píštěl, dokousnout se na něj nedalo - vytržení bylo opravdu jediným možným. Měl jsem to navíc potvrzeno nezávisle od dvou zubních lékařů. Napřed jsem byl totiž u zastupujícího lékaře a ten to nadhodil rovnou, že to zřejmě bude muset ven. No a moje zubařka rozhodla stejně, aniž bych jí napovídal.

Že by mne to těšilo, to bych lhal. Po zubu mimo jiné zbyla díra velikosti měsíčního kráteru, kterou posléze nahradí umělý zub. No a první rada zubařky po vytržení byla:

"Jezte asi tak dva dny jemnou stravu. Kaše, jogurty... nic s drobečky apod."

Tak jsem nakoupil jogurty, bamborové kaše... apod. a v prodejně mi následující den při novém nákupu také padly do oka dětské výživy.

"To bude to pravé zpestření jídelníčku!" řekl jsem si. "Jednak je to přesně ta kašovitá konzistence, kterou potřebuji, a jednak je to zdravé!"

Upřímně, bramborová kaše mi už druhý den lezla krkem. Nezachránila to ani oblíbená sýrová omáčka z tetra packu.

Udělal jsem tedy novou kaši (jak jinak), otevřel jsem jednu dětskou výživu Roláda - zelenina, telecí maso - ohřál to chlapsky v mikrovlnce a těšil se.

Nuže, těšení mne přešlo hned po prvním soustu. "Hledá se chuť!" vytanul mi na mysli citát z jedné mé oblíbené knížky. A proč ji rovnou nejmenovat. I když je to možná podivné, že jsem si já, ne-rodič, oblíbil knížku - monolog a postřehy právě narozeného dítěte. Pokud ale znáte knihu Simona Bretta "Prevítem snadno a rychle" (a její dvě pokračování), dáte mi za pravdu, že po přečtení této knížky to je skoro jako byste se rodičem stali.

A právě v této knížce tyhle různorůzné dětské výživy dostaly ono výstižné a trefné přirovnání.

Ačkoliv mi sklenička slibovala telecí roládu a mé chuťové buňky se těšily na kulinářský zážitek, ovšem, ve finále (tedy při prvním soustu) na podanou stravu zíraly jako tele na nová vrata.

Ano. Rozčvaňhaný papundekl. Jinou chuť to nemá.

Přečetl jsem si etiketu. "Obsahuje 10 gr. telecího." Trochu mi to připomnělo kočičí konzervy, kde se deklaruje "až 4% masa". Inu, proti gustu, žádný dišputát. A to pyré broskvemi a banány (s neomylnou pachutí storuhaných jablek) to nezachránilo. Další, s prominutím, blivajz - ať si vážení výrobci tvrdí co chtějí. Proto také ty fotografie, byť jsou originály, berte jako ilustrativní. Jeden výrobce za jedny, všichni za jednoho.

Už se ale nedivím, že pak děti při jídle řvou, odmítají jíst, plivají, prskají a ano i blinkají. Ono totiž, ani můj žaludek neměl daleko do toho, navrátit stravu zpět. Mno, asi by se to ani esteticky příliš neodlišovalo od originálu.

Jen si teď kladu otázku. Čím si zpestřím jídelníček, až mi zase příště vytrhnou zub?

Buď jak buď, rozčvaňhaný papundekl to rozhodně nebude!