Protože původně komunismus a dnes kapitalismus

Nečekejte politickou rozpravu na aktuální témata obstrukcí. Jde jen o to, že se v důsledku úrovně tržních vztahů pomalu začínám bát vlézt do nějaké restaurace už i tzv. střední třídy, aniž by to nebyla ostuda.

Stav společnosti se odráží v mnoha věcech. Nemám teď na mysli politiku, politiky... kdo by kdy pohledal filozofii, haha... ani nemám na mysli ekonomiku, jejíž stav je optimistický snad jen právě v hlavách politiků.

Prvním signálem toho, že se ve společnosti něco děje, ať již zdravého nebo nezdravého, není gastronomie, ale zpravidla kultura. Díla prezentující myšlenky své doby. Jenže i to se ekonomickým nástrojům podařilo dokonale opracovat a tak i umění pomalu přestává být obrazem své doby. Mám teď na mysli u nás. V maximálně zglobalizovaném světě, jehož součástí se každým dnem stáváme, je umění - tedy to mainstreamové - především ekonomickým nástrojem zisku. Nástrojem dovedeným k dokonalosti, kdy jakékoli umělecké reflexe jsou potlačeny a do popředí vystupuje předvídatelná ekonomická úspěšnost. Pak tu pochopitelně máme kulturu často označovanou jako nekonformní, neformální až undergroundovou - z níž na sto honů čiší zoufalá snaha zaujmout a získat nějakou tu sponzorskou kačku nebo aspoň dotaci. I ta je poměrně předvídatelná: ekonomicky, že si na sebe nevydělá, umělecky, že to bude přehlídka experimentální antiestetické křeče. Zbytek umění a kultury se plácá někde mezi tím a připomíná známý komunistický vtip o vládním vlaku, který končí slovy: "Tak aspoň dělejte, že jedeme."

Nikdy by mne nenapadlo, že existuje i druhý signál, signál každodenního života.

Tedy, přesněji řečeno, věděl jsem o něm, že existuje. Ale ve zcela jiné podobě. Během mých pětiletých studií v hluboké totalitě Sovětského svazu, bylo hrozné vidět, jak se lidi neurvale cpou do dopravních prostředků, jak se bezohledně k sobě dokáží chovat ve frontách na nedostatkové cokoli... s propagovaným humanismem to příliš mnoho společného nemělo a připomínalo to spíše existenční boj za přežití, jímž beze sporu ve skutečnosti i bylo. (Takové studium bylo nejlepším lékem pro otevření očí, aby člověk věděl, co si má o daném režimu myslet.)

Bohužel, tento druhý, poněkud transformovaný, a tím pádem možná spíše jako třetí signál, že ve společnosti je něco v nepořádku, je pokřivení nejen tržních vztahů jako takových, ale pokřivení vztahu zákazník či klient versus prodejce a dodavatel.

Že se tak děje ve velkoobchodně-malospotřebitelské sféře, tedy  mezi firmami a jejich dodavateli - tento signál už tady panuje hezky dlouhou dobu. Pro příklad nebudu chodit daleko. Stačí si jen připomenout vztahy obchodních řetězců. To jsou dejme tomu záležitosti střední ekonomiky, přímo závislé nikoli na koupěschopnosti obyvatel, ale na rozvoji malého a středního podnikání. (Nepřímo závislé to pochopitelně je, neboť se jedná neoddělitelné návaznosti ekonomiky trhu.)

Že však začne docházet i porušování ztahů mezi finálními prodejci a finálními klienty, tedy v samotné malospotřebitelské sféře uvnitř, to už je opravdu signál, a možná poslední varovný signál, který naznačuje, že je něco zatraceně v nepořádku.

Nemám teď na mysli přímé vztahy. Pochopitelně, jít do otevřeného konfliktu s "panem zákazníkem" si nikdo nedovolí. Vyjádření typu "Císař Pán je vůl" je stále trestné a vyhazov takového zaměstnance je dnes téměř nasnadě (a morálně v pořádku).

Jsou však jiné faktory, které ukazují na profesionální nezpůsobilost a v důsledku i pohrdání zákazníkem. Relativně "pochopitelné" je to tam, kde o zákazníka nepotřebují bojovat. V podstatě nadnárodní řetězce, štědře kapitálem velké společnosti dotované a dumpingované, a posléze i zprvu více, později méně skrytě kartelované, s cílem zlikvidovat lokální podnikatelskou maloobchodní sféru.

To jsou pak ty řeči diskusních "chytráků" o tom, že spotřebitel si diktuje a že kdyby spotřebitel nekoupil, donutil by prodejce jít s cenou dolů. Posledně mne podobná diskuse "pobavila" u tématu týkajícího se cenové tvorby našich mobilních operátorů. Teď ale nejde o vztahy maloprodejců a malospotřebitelů, ale právě velkoprodejců a malospotřebitelů.

 Zcela nepochopitelný je tento přístup ale tam, kde je zákazník skutečně elementem rozhodujícím o existenční realitě firmy. Kde existuje jakás takás konkurence. Kde v podstatě je rozhodující dlouhodobá strategie firmy, s cílem, aby se spokojený zákazník znovu k nám vrátil, nikoli: jen táhni, nevrátíš se, nevadí, přijde jiný. To je psychologie předchozí podskupiny. Přímé maloprodejní-malospotřebitelské vztahy jsou z dlouhodobého hlediska pro existenci firmy rozhodující. Neobjevuji tím ovšem Ameriku. To je základ.

O to překvapivější je, že stále více zaznamenávám právě maloprodejců napříč sférami, které se právě chovají tímto způsobem. Tady je jeden typický příklad z nedávného včerejška.

Zavítal jsem, přesněji řečeno, by jsem pozván do jedné restaurace s exotickými jídly. Některé detaily ovšem byly tak nepřehlédnutelné, že ani ono známé přísloví "darovanému koni na zuby nekoukej" nedokázalo zakrýt negativní pocity a narůstající lítost nad tím, jak se lze chovat k zákazníkům, a to nejen českým, ale najmě tváří v tvář zákazníkům-cizincům.

Nebudu komentovat jídlo, které bylo relativně přijatelné chutě. I když mi připadá, že to co jsem co objednal já, nebylo zas až tak výkvětem restauraterského kulinářství, jako spíše v restauračním prostředí podávanou nějakou orientální "závodkou". Kuře bylo osmažené v tandori prášku, zalité klasickým "českým" špenátovým protlakem dochuceným kardamonem, česnekem a bylinkami. Varianty jídla sousedů se lišily buď typem masa nebo druhem omáčky. Jídlo v průměrné ceně dnešní restaurace střední cenové skupiny 150-200Kč. Za "závodku" je to ovšem poměrně dost.

Co mne ale více překvapilo, byla obsluha a její styl. Nevím, zda dotyčný personál neměl zkušenosti s obsluhou malé společnosti 12 lidí, ale došlo mimo jiné k následujícím trapasům:

• nápojový lístek byl předložen dříve, než jídelní

Já nevím jak Vy, ale já osobně si raději napřed vyberu jídlo a pak teprve co k němu budu pít. Tím spíše, že tady u některých jídel vysloveně doporučují pivo a jinde ne, jak má tato nejmenovná restaurace na svých webových stránkách.

Další už jen výčtem bez komentáře:

• zapomněli přinést objednaný nápoj
• zapomněli donést k jídlu tandori placku
• pivo mi přinesli ne s podtáckem, ale s ubrouskem (viz foto)
• po snědení polévky, protože jsme si nedali předkrm, sebrali pár lidem malé talířky včetně ubrousků, a k hlavnímu jídlu už je nedodali, takže jsme někteří jedli bez ubrousků...

A už za naprosto nepřijatelné pokládám to, že jsme na hlavní jídlo čekali celou hodinu. A ani se nikdo neobtěžoval nás na to upozornit. Jak to jídlo vypadalo, máte výše v popisu i na obrázku... Co na něm trvalo hodinu, je mi záhadou, když kromě dvou polévek a tří předkrmů museli připravit nějakých 12-14 misek s hlavním jídlem, 6 misek rýží a 6x chléb tandori, to je mi záhadou... Možná to rozmrazování špenátu, taky ho možná neměli a museli pro něj skočit do nedalekého supermarketu, kde byla zrovna fronta. 

A přidám další dvě pikantnosti z obsluhy:

•  když obsluha přinesla na tácu sérii misek s hlavním chodem, naprosto neměla potuchy co si kdo objednal a vyvolávala jídlo stylem jak na dražbě - po hodině všichni pamatovali jen matně, co si obejdnali, a byl z toho dokonalý chaos
• a shodou okolností jsme si s mojí ob-sousedkou objednali stejné jídlo, až na to, že ona ostré, já nikoli. Myslíte, že to obsluha dokázala identifikovat, co je co?

A jako tečka: ačkoliv jsme byli usazeni přímo obsluze před nosem, trpěla klasickou profesionální slepotou "nevidět zákazníka" a když člověk něco chtěl, nejjistější bylo se zvednout ze židle a dojít si o to či ono říci přímo obsluze za pult.

Nevím, jak moc musejí bojovat v této restauraci zákazníky nebo je dotuje sesterská restaurace, či zda jim ceny zatím ještě stačí pokrýt náklady... toto ale rozhodně není styl jak si zákazníky udržet a jejich prostřednictvím třeba i přilákat nové.

Pojďme nahlednout jinam.

Oč neuvěřitelněji zní nedávná zkušenost jednoho známého z Berlína, kde navštívil různé běžné, srovnatelné národní restaurace: španělskou, asijskou i tu orientální. Zde bylo vše tak výborné, že zapomněl fotografovat a ze všech kulinárních zážitků přinesl pouze jediné foto, foto minerálky na terase. Natolik se prostě do jídla i amtosféry restaurací ponořil...

Už jen tímto jednoduchým zjednodušeným srovnáním je zřetelné, že u nás dochází k sociální degradaci postavení malospotřebitele.

A když jsem si včera pozdě večer postěžoval emailem jednomu zahraničnímu známému, žijícímu rovněž v Německu, jeho spravedlivě naivní reakce byla:

"No a čím to je? Je to důsledek toho, že byl u vás původně komunismus?"

Dlouho jsem přemýšlel, co mu odpovědět. Až jsem přišel na správnou formulaci, kterou mu dnes pošlu v odpovědi emailem:

"Ne, to je důsledek kapitalismu po česku."

A přidám k tomu odkaz na tento článek.