Protože původně komunismus a dnes kapitalismus
Stav společnosti se odráží v mnoha věcech. Nemám teď na mysli politiku, politiky... kdo by kdy pohledal filozofii, haha... ani nemám na mysli ekonomiku, jejíž stav je optimistický snad jen právě v hlavách politiků.
Prvním signálem toho, že se ve společnosti něco děje, ať již zdravého nebo nezdravého, není gastronomie, ale zpravidla kultura. Díla prezentující myšlenky své doby. Jenže i to se ekonomickým nástrojům podařilo dokonale opracovat a tak i umění pomalu přestává být obrazem své doby. Mám teď na mysli u nás. V maximálně zglobalizovaném světě, jehož součástí se každým dnem stáváme, je umění - tedy to mainstreamové - především ekonomickým nástrojem zisku. Nástrojem dovedeným k dokonalosti, kdy jakékoli umělecké reflexe jsou potlačeny a do popředí vystupuje předvídatelná ekonomická úspěšnost. Pak tu pochopitelně máme kulturu často označovanou jako nekonformní, neformální až undergroundovou - z níž na sto honů čiší zoufalá snaha zaujmout a získat nějakou tu sponzorskou kačku nebo aspoň dotaci. I ta je poměrně předvídatelná: ekonomicky, že si na sebe nevydělá, umělecky, že to bude přehlídka experimentální antiestetické křeče. Zbytek umění a kultury se plácá někde mezi tím a připomíná známý komunistický vtip o vládním vlaku, který končí slovy: "Tak aspoň dělejte, že jedeme."
Nikdy by mne nenapadlo, že existuje i druhý signál, signál každodenního života.
Tedy, přesněji řečeno, věděl jsem o něm, že existuje. Ale ve zcela jiné podobě. Během mých pětiletých studií v hluboké totalitě Sovětského svazu, bylo hrozné vidět, jak se lidi neurvale cpou do dopravních prostředků, jak se bezohledně k sobě dokáží chovat ve frontách na nedostatkové cokoli... s propagovaným humanismem to příliš mnoho společného nemělo a připomínalo to spíše existenční boj za přežití, jímž beze sporu ve skutečnosti i bylo. (Takové studium bylo nejlepším lékem pro otevření očí, aby člověk věděl, co si má o daném režimu myslet.)
Bohužel, tento druhý, poněkud transformovaný, a tím pádem možná spíše jako třetí signál, že ve společnosti je něco v nepořádku, je pokřivení nejen tržních vztahů jako takových, ale pokřivení vztahu zákazník či klient versus prodejce a dodavatel.
Že se tak děje ve velkoobchodně-malospotřebitelské sféře, tedy mezi firmami a jejich dodavateli - tento signál už tady panuje hezky dlouhou dobu. Pro příklad nebudu chodit daleko. Stačí si jen připomenout vztahy obchodních řetězců. To jsou dejme tomu záležitosti střední ekonomiky, přímo závislé nikoli na koupěschopnosti obyvatel, ale na rozvoji malého a středního podnikání. (Nepřímo závislé to pochopitelně je, neboť se jedná neoddělitelné návaznosti ekonomiky trhu.)
Že však začne docházet i porušování ztahů mezi finálními prodejci a finálními klienty, tedy v samotné malospotřebitelské sféře uvnitř, to už je opravdu signál, a možná poslední varovný signál, který naznačuje, že je něco zatraceně v nepořádku.
Nemám teď na mysli přímé vztahy. Pochopitelně, jít do otevřeného konfliktu s "panem zákazníkem" si nikdo nedovolí. Vyjádření typu "Císař Pán je vůl" je stále trestné a vyhazov takového zaměstnance je dnes téměř nasnadě (a morálně v pořádku).
Jsou však jiné faktory, které ukazují na profesionální nezpůsobilost a v důsledku i pohrdání zákazníkem. Relativně "pochopitelné" je to tam, kde o zákazníka nepotřebují bojovat. V podstatě nadnárodní řetězce, štědře kapitálem velké společnosti dotované a dumpingované, a posléze i zprvu více, později méně skrytě kartelované, s cílem zlikvidovat lokální podnikatelskou maloobchodní sféru.
To jsou pak ty řeči diskusních "chytráků" o tom, že spotřebitel si diktuje a že kdyby spotřebitel nekoupil, donutil by prodejce jít s cenou dolů. Posledně mne podobná diskuse "pobavila" u tématu týkajícího se cenové tvorby našich mobilních operátorů. Teď ale nejde o vztahy maloprodejců a malospotřebitelů, ale právě velkoprodejců a malospotřebitelů.
Zcela nepochopitelný je tento přístup ale tam, kde je zákazník skutečně elementem rozhodujícím o existenční realitě firmy. Kde existuje jakás takás konkurence. Kde v podstatě je rozhodující dlouhodobá strategie firmy, s cílem, aby se spokojený zákazník znovu k nám vrátil, nikoli: jen táhni, nevrátíš se, nevadí, přijde jiný. To je psychologie předchozí podskupiny. Přímé maloprodejní-malospotřebitelské vztahy jsou z dlouhodobého hlediska pro existenci firmy rozhodující. Neobjevuji tím ovšem Ameriku. To je základ.
O to překvapivější je, že stále více zaznamenávám právě maloprodejců napříč sférami, které se právě chovají tímto způsobem. Tady je jeden typický příklad z nedávného včerejška.
Zavítal jsem, přesněji řečeno, by jsem pozván do jedné restaurace s exotickými jídly. Některé detaily ovšem byly tak nepřehlédnutelné, že ani ono známé přísloví "darovanému koni na zuby nekoukej" nedokázalo zakrýt negativní pocity a narůstající lítost nad tím, jak se lze chovat k zákazníkům, a to nejen českým, ale najmě tváří v tvář zákazníkům-cizincům.
Nebudu komentovat jídlo, které bylo relativně přijatelné chutě. I když mi připadá, že to co jsem co objednal já, nebylo zas až tak výkvětem restauraterského kulinářství, jako spíše v restauračním prostředí podávanou nějakou orientální "závodkou". Kuře bylo osmažené v tandori prášku, zalité klasickým "českým" špenátovým protlakem dochuceným kardamonem, česnekem a bylinkami. Varianty jídla sousedů se lišily buď typem masa nebo druhem omáčky. Jídlo v průměrné ceně dnešní restaurace střední cenové skupiny 150-200Kč. Za "závodku" je to ovšem poměrně dost.
Co mne ale více překvapilo, byla obsluha a její styl. Nevím, zda dotyčný personál neměl zkušenosti s obsluhou malé společnosti 12 lidí, ale došlo mimo jiné k následujícím trapasům:
- nápojový lístek byl předložen dříve, než jídelní
Já nevím jak Vy, ale já osobně si raději napřed vyberu jídlo a pak teprve co k němu budu pít. Tím spíše, že tady u některých jídel vysloveně doporučují pivo a jinde ne, jak má tato nejmenovná restaurace na svých webových stránkách.
Další už jen výčtem bez komentáře:
- zapomněli přinést objednaný nápoj
- zapomněli donést k jídlu tandori placku
- pivo mi přinesli ne s podtáckem, ale s ubrouskem (viz foto)
- po snědení polévky, protože jsme si nedali předkrm, sebrali pár lidem malé talířky včetně ubrousků, a k hlavnímu jídlu už je nedodali, takže jsme někteří jedli bez ubrousků...
A už za naprosto nepřijatelné pokládám to, že jsme na hlavní jídlo čekali celou hodinu. A ani se nikdo neobtěžoval nás na to upozornit. Jak to jídlo vypadalo, máte výše v popisu i na obrázku... Co na něm trvalo hodinu, je mi záhadou, když kromě dvou polévek a tří předkrmů museli připravit nějakých 12-14 misek s hlavním jídlem, 6 misek rýží a 6x chléb tandori, to je mi záhadou... Možná to rozmrazování špenátu, taky ho možná neměli a museli pro něj skočit do nedalekého supermarketu, kde byla zrovna fronta.
A přidám další dvě pikantnosti z obsluhy:
- když obsluha přinesla na tácu sérii misek s hlavním chodem, naprosto neměla potuchy co si kdo objednal a vyvolávala jídlo stylem jak na dražbě - po hodině všichni pamatovali jen matně, co si obejdnali, a byl z toho dokonalý chaos
- a shodou okolností jsme si s mojí ob-sousedkou objednali stejné jídlo, až na to, že ona ostré, já nikoli. Myslíte, že to obsluha dokázala identifikovat, co je co?
A jako tečka: ačkoliv jsme byli usazeni přímo obsluze před nosem, trpěla klasickou profesionální slepotou "nevidět zákazníka" a když člověk něco chtěl, nejjistější bylo se zvednout ze židle a dojít si o to či ono říci přímo obsluze za pult.
Nevím, jak moc musejí bojovat v této restauraci zákazníky nebo je dotuje sesterská restaurace, či zda jim ceny zatím ještě stačí pokrýt náklady... toto ale rozhodně není styl jak si zákazníky udržet a jejich prostřednictvím třeba i přilákat nové.
Pojďme nahlednout jinam.
Oč neuvěřitelněji zní nedávná zkušenost jednoho známého z Berlína, kde navštívil různé běžné, srovnatelné národní restaurace: španělskou, asijskou i tu orientální. Zde bylo vše tak výborné, že zapomněl fotografovat a ze všech kulinárních zážitků přinesl pouze jediné foto, foto minerálky na terase. Natolik se prostě do jídla i amtosféry restaurací ponořil...
Už jen tímto jednoduchým zjednodušeným srovnáním je zřetelné, že u nás dochází k sociální degradaci postavení malospotřebitele.
A když jsem si včera pozdě večer postěžoval emailem jednomu zahraničnímu známému, žijícímu rovněž v Německu, jeho spravedlivě naivní reakce byla:
"No a čím to je? Je to důsledek toho, že byl u vás původně komunismus?"
Dlouho jsem přemýšlel, co mu odpovědět. Až jsem přišel na správnou formulaci, kterou mu dnes pošlu v odpovědi emailem:
"Ne, to je důsledek kapitalismu po česku."
A přidám k tomu odkaz na tento článek.
Martin Faltýn
A ještě jedna loňská cesta - do Egypta! II.

Víte co je na všech těch zájezdech do Egypta nejnáročnější? Kdepak horko, kdepak putování za památkami nebo jízda na velbloudu! Nejnáročnější je vždy a beze zbytku:
Martin Faltýn
A ještě jedna loňská cesta - do Egypta! I.

Myslím, že nejvíc si Egypt oblíbili žraloci s jeho stálým přídělem turistů. - Ne, promiňte, to je samozřejmě špatný vtip, jako by ho napsala AI. - Nicméně, když se vypravíte do Marsa Alam, jaksi podvědomě vám naskočí tyto zprávy.
Martin Faltýn
Po třetí v životě do Japonska – tentokrát trochu nevšedně

V Japonsku, přesněji řečeno, v Tokiu, jsem byl dosud třikrát a doufám, že ne naposledy. Jsem ovšem laický turista. A proto, co pro mne bylo a je v Japonsku podstatné?
Martin Faltýn
Děti jako naše budoucnost

Bylo mi 5 a capali jsme se školní družinou na obvyklou denní procházku. A náhle se našimi čtyřstupy začala prodírat jakási paní. Evidentně spěchala. Jelikož jsem byl dítko se značně prořízlou pusou, nenechal jsem si to líbit:
Martin Faltýn
Trochu se ty pravidelné výdaje snažím seškrtat, abych mohl více utrácet

Jakkoli se jedná do jisté míry o paradox, ekonomové by jistě zajásali, že se snažím oživit naši ekonomiku. Ovšem, jen jako důchodce.
Další články autora |
Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky
Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...
„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky
Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...
Tři mladí zemřeli při srážce aut u Opavy, jeden z nich předjížděl dvoustovkou
Srážka tří vozidel na severním obchvatu Opavy si ve středu večer vyžádala tři lidské životy....
Pekarová chválila Kingdom Come. Nemáte zásluhu, neparazitujte, sepsul ji autor
Hra Kingdom Come Deliverance 2 od českého vývojáře Warhorse Studios je celosvětový prodejní hit....
Trump nevyhostí prince Harryho z USA. Je to chudák, má hroznou ženu, vysvětlil
Britský princ Harry se podle serveru listu The New York Post nemusí obávat toho, že bude vyhoštěn...
Putinovi s mírem na Ukrajině věřím, řekl Trump. Předstírá to, varuje ho Zelenskyj
Americký prezident Donald Trump uvedl, že věří Putinovi, že usiluje o mír na Ukrajině, a zdůraznil...
Soud dočasně blokuje Trumpovo omezení péče pro transgender mládež
Federální soudce ve čtvrtek dočasně pozastavil nařízení prezidenta Donalda Trumpa o ukončení...
V Mnichově vjel Afghánec do skupiny lidí, tři desítky zraněných včetně dětí
V Mnichově ve čtvrtek vjelo auto do skupiny demonstrujících. Zraněných je 30 lidí, někteří z nich...
Trump podepsal reciproční cla, začnou platit až po týdnech analýz a vyjednávání
Americký prezident Donald Trump ve čtvrtek podepsal memorandum o zavedení recipročních cel. Nová...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 1347
- Celková karma 16,51
- Průměrná čtenost 1138x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek