Prodejci a obchodníci nabízejí, co zákazník vyžaduje?

Kdykoli zaslechnu toto "zaklínadlo" jako nestoudnou výmluvu na prodejní šlendrián, mám chuť autory dotyčného tvrzení přinejmenším nakopat!

Ruku na srdce: zeptal se vás někdy někdo, zda si přejete prášek, který méně pere? Zda chcete ten párek, který je z peří? Zda chcete koupovat jen ta lehce zavadlá rajča, papriky, nahnilé brambory a jinou "uvanenou" či "nedotaženou" zeleninu? Nebo zda si nejraději dáte dort plný rostlinné náhražky za klasický krém či chlebíčky na "vyfoukané" vece, s chuťově umělým bramborovým salátem...?

Tak vidíte!

Dovolte mi využít léta produkčního ředitele ve dvou reklamních agenturách a sdělit vám, že ono "vyžadování" je ve skutečnosti manipulace se zákazníkem, v tom nejhorším slova smyslu. A je to pochopitelně i díky ovládnutí trhu a dumpingovými cenami likvidace konkurence. Jakmile si pak vytvoříte monopol nebo dokonce spolu s několika málo "kolegy" na trhu kartel, jste to vy, kdo rozhoduje, co zákazník chce. Respektive, co mu budete prodávat a za kolik a odkud to zboží bude. (Čeští dodavatelé by po tom mohli nemálo mluvit, kdyby chtěli. Nemusíte být géniové, abyste uhádli, proč nechtějí.)

Jakého zákazníka si firmy vychovají, takového jej budou mít.

(Nabízí se jednoznačná paralela s televizními a filmovými diváky.)

Pakliže vám totiž někdo vnutí něco jako svoji normu, budete ji přijímat a posléze v ni uvěříte.

A nebo neuvěříte, ale už nebudete mít prakticky na vybranou.

Za prvé proto, že jste byli vyspělou ekonomikou vrženi do kategorie sociálně slabých a tím pádem vám skutečně nezbydou peníze na nákup kvalitních potravin.

Za druhé proto, že prostě stejné zboží nebude kvalitativně stejné - o čemž se jistě přesvědčují běžně ti, kdo mohou nakupovat v příhraničích Polska, Německa či Rakouska.

A za třetí proto, že místo kvalitního zboží, které bude nesehnatelné, vám pod zaklínadlem "zákazník to chce", budou podstrčeny ony náhražky v podobě máslových ztužených tuků (zatímco máslová pomazánka je dána do klatby), rostlinných náhražek, stejně tak náhražek škrobových, sojových, všech těch nežádoucích "éčkových" (jakkoli, objektivně, jsou i ta žádoucí)... atd. atp.

V jedné reklamní agentuře si zavedli papundeklovou figuru ideálního spotřebitele. Říkali mu "Jouda". Jedná se o spotřebitele, který bezvýhradně kupuje všechny reklamou vychvalované výrobky, služby... neremcá, nepřemýšlí a bezvýhradně se mu líbí to, co mu firma nabídne.

Zaklínači zákazníků se postupě, a díky výše jmenovaným třem kritériím, bohužel úspěšně, nás snaží přeměnit v národ "joudů". A o to hůře, musíte-li počítat kolik máte v kapse.

Ano, najdete obchody s tzv. vysoce kvalitním zbožím. Např. ty farmářské. Údajně té vysoké kvalitě odpovídají i vysoké ceny. Ruku na srdce, nejsem odborník. Jsem spotřebitel.

Ale rozhodně mám představu o tom, co je to "rozumná cena" za kvalitu a co je opravdu jen další snaha na zákazníkovi nestoudně vydělat.

I já mám přesto přese všechno svá "hájemství", kam mi velkovýroba nesmí a kde jsem ochoten za kvalitu zaplatit. Patří sem jedna malá rohová cukrárna v Praze na Maninách. Už jsem o ní napsal i blog... Sem se tedy utíkám, když mám chuť na něco opravdu chutného z těch lahůdek, které si chci (a mohu či smím) občas ještě dopřát. Tady mám ještě pocit, že tady nejsem joudou.

Ale kdyby to šlo, kdyby tady opravdu nebyl diktát prodeních společností, které nám jenom nalhávají, že "zákazník to takhle chce" (a vezměte si, jakých pobídkových či výprodejových slev jsou někdy ochotny "dosáhnout" - čili kolik asi tím pádem činí skutečná marže!) ...kdyby to šlo, tak bych si nepřál být joudou i všude jinde. Leč, ta tři kritéria jsou nemilosrdná a občas jim podléháme my všichni "joudováním" povinní, tedy my, řečeno s Homerem Sipmsonem, "my příslušníci nižší střední třídy.".