Proč mám doma 2x Mr. Beana a Ptačí klec - II.

Stále ještě jsme mistři v řadě oborů – těch starých i těch nových. Rád bych vám tu pootevřel okno do jednoho z těch, kde jsme stále ještě mistři – tím nemám na mysli tentokrát hokej, ale v daném případě dabing.

http://www.adriennenicole.com/images/Actor.gif

Ti, kdož četli předcházející část, už znají odpověď na mou otázku. Pro vás ostatní: na jedné VHS mám originál a na druhé – český dabing. 

S nástupem zvuku do filmu se objevila nová profese. Dabér cizojazyčných filmů. 

Alfou a omegou národní verze zahraničních filmů je i tady herecké obsazení – jsou to herci, kteří namluví český text, říká se jim „dabéři“.

Herec. On dává svůj hlas, své hlasové nástroje i emoce.

Jak jsem již řekl - dobrá výslovnost. Zde není místo pro šišlání, jazykové vady... A co hůř, každou indispozici nemilosrdně zachytí mikrofon. Ucpaný nos, nachlazení, vytržený přední zub či novou zubní protézu a pochopitelně i hladinu alkoholu v krvi.

Barva hlasu. Někdo mluví vysoko, jiný nízko... nemluvě o dalších odlišnostech tembru. Někdo s ním umí pracovat jiný ne. Proto se dělá dnes tzv. hlasový výběr, česky řečeno „hlasový casting“ (vysl. kásting). Zahraniční distributoři filmů si na tom často velmi zakládají, aby dabující herec byl hlasově co nejvíce podobný tomu jejich.

A zejména tady je nebezpečí, že se to přežene. Hledali herce na jakousi epizodu – a dozírající zástupce zahraniční společnosti stále nebyl spokojený. Jeden z herců pak řekl, počkejte jak ho doběhnu. Postavil se před mikrofon a začal mluvit způsobem: „Thou ye then khrásney opras, khtervy kchci khoupit“...  a dotyčný zástupce začal jásat:“To je on! Toho chci!“ Samozřejmě mu delikátně vysvětlili, že si dotyčný herec dělal legraci a parodoval americkou výslovnost češtiny.

Emoce jsou další důležitou kategorií. Herec se musí trefit nálady a situace.

Technologicky se film dabuje po kouscích. Dříve jako obrazový smyčka běžící v přístroji kolem dokola, dnes na obrazovce televizoru opakovaně promítaný úsek – ten princip je stejný. A je daný technologií. Lépe se dabuje po přiměřených částech a je svým způsobem i umění vhodně rozdělit scénu na takové úseky.

A také je to záležitost organizační. Film má řadu hlavních i vedlejších postav. A je potřeba organizačně potřebné herce shromáždit a ekonomicky využít jejich čas. Proto se film dabuje na přeskáčku. Hlavní hrdina dejme tomu na začátku mluví se svou matkou, pak až někdy v polovině, třetí třetině a pak dejme tomu až na konci. Celkem čtyři scény. Představitelka matky se tedy sjedná dejme tomu na 2 hodiny času, a během nich se ty čtyři scény natočí. (Stejným způsobem probíhá i filmové natáčení jakéhokoli filmu, nejen dabing. Produkční kritéria jsou v takovém případě ale jiná, např. daná místem natáčení.)

Nicméně – rozkouskováním filmu dabující herec ztrácí přehled o souvislostech děje, náladách a situacích hrdiny. Od toho má k ruce dialogový scénář filmu a pochopitelně je to jedním z hlavních úkolů režiséra dabingu, adekvátně vést herce danou situací. 

Osobnost herce je vůbec kapitolou sama pro sebe.

Měli jsme a máme řadu vynikajících daberů. A máme i herce,kteří dabovali jen výjimečně (Jiří Sovák, Miloš Kopecký) nebo snad nikdy (Petr Nárožný, Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová).

Koho naopak chcete, abych vám jmenoval z těch slavných a známých? František Filipovský, Otomar Korbelář, Stanislav Fišer, Vladimír Ráž, Soběslav Sejk, Viktor Preis, Václav Postránecký, Viktor Brabec, Miroslav Moravec, Petr Oliva, Pavel Soukup, Nelly Gajerová, Věra Galatíková, Libuše Švormová, Eva Klepáčová, Jana Drbohlavová, Zlata Adamovská, Valerie Zawadská...

A jsou i dabéři, kteří jsou pro tu kterou postavu nebo toho kterého herce prakticky nenahraditelní.

O tom my Češi víme své! Lousis de Funes a František Filipovský, Annie Girardot a Věra Galatíková... a tak dál! Nemusíme ale chodit až tak daleko – stačí když si uvědomíte, jaký zlom nastal v seriálu Simpsonovi, když Vlastimila Bedrnu nahradil Vlastimil Zavřel. Oba výborní dabeři – ale výsledek jejich dabingu Homera Simspona je neporovnatelný a po mnohé nepřijatelný. Vlasta Zavřel, při vší úctě k jeho mistrovství, se prostě s Homerem nesžil a to i přes to, že je tembrem hlasu mnohem více blíže k originálu.

(Navštivte http://www.simpsonovi.net/dabingfilmu.html a pusťte si „ Reportáž z dabingu“. Uvidíte, kolik práce má režisér s V. Zavřelem na rozdíl od ostatních herců... a i paní Helena Štáchová se o něm v dalším videu vyjadřuje velmi opatrně, aby si nezadala.)

Zkrátka v dabingu více než kde jinde platí, když dva dělají totéž, není to totéž. 

A co víc – máme i řadu příkladů, kdy se pořizovaly nové dabingy pro celé filmy (např. Sedm statečných) – a divák je nepřijal. A distributoři se musejí pokorně vracet k těm starým. Naštěstí digitální technologie již umožňují dokonalou úpravu starých zvukových záznamů. Dovedete si představit Disneyovu Sněhurku a sedm trpaslíků s jiným dabingem? I v tomto případě se dabing stal klasikou a neodmyslitelnou součástí díla. A čeští herci se stali také jeho svébytnou součástí. 

Mám v tomto, i když paradoxně poněkud opačném směru, i jeden unikátní zážitek ze studií na filmové škole v Moskvě. Byla to 70. léta, řada filmů i tvůrců byla v trezoru a „nesměli se“. Využil jsem tenkrát situace a v rámci příprav pro absolventský film jsem si nechal ze studijních důvodů pustit film „Až přijde kocour,“ v Čechách trezorový film emigrovavšího Vojtěcha Jasného. Ani tady to nebylo jednoduché. Za přísných bezpečnostních opatření mi přivezli filmovou kopii z utajovaného filmového archivu za Moskvou. V promítacím sále pro 150 lidí jsem směl zasednout jen já sám.

Rozběhly se úvodní titulky a mně zatrnulo!

Film byl dabován do ruštiny a v jedné z hlavních rolí filmu je Jan Werich! A Jiří Sovák a Jiřina Bohdalová... jak chcete českému uchu a mysli nahradit neopakovatelný projev Jana Wericha? Nálada mi tak v první minutě klesla o 80%.

Na plátně se otevřelo okno radnice, vykoukl Jan Werich a pronesl rusky „Bylo nebylo, ale vlastně spíš bylo než nebylo...“

...a mně začal padat kámen ze srdce. Ten dabing byl vynikající.

Nevím jak, ale podařilo se najít nejen hlasově, ale i herecky podobnou osobnost. Kdo ten film znáte, víte jak sám o sobě je úžasný a jak působí. A já jsem v té chvíli i podprahově vnímal dokonale hlasově i osobnostně vybrané ruské dabéry (Jana Wericha daboval jeden z předních herců Divadla na Tagance – ale jméno už nevím). A měl jsem z filmu srovnatelný zážitek jako bych jej viděl v češtině. Klobouk dolů před takovým dabingem. 

Když už mluvím o dabingu, nesmím zapomenout na jeho další tvůrce. Překladatele, úpravce, střihače, zvukové mistry a samozřejmě režiséry. Z těch starších např. Olga Walló, Ludvík Žáček, Marie Fronková, Miloslav Kubišta, Zdeněk Hruška... Za všechny nejnovější jmenujme Zdeňka Štěpána, režiséra české verze Simpsonů. 

Bohužel se stále ještě setkáváme i s dabingy, které nejsou kvalitní. V dnešní době, bohužel, převažují.
Proč?
Příčina je jako vždy – v penězích. 

Přizvali mne jednou před několika málo lety k režii takového dabingu. Byl to jakýsi málo známý film mistra horroru Alfréda Hitchcocka. Byla to vlastně nafilmovaná divadelní hra. Film trval kolem 1 hodiny 40 minut, z toho hodina pětadvacet minut připadalo čistě na dialogy.

Komerční zadavatel výroby, český producent, na to vyčlenil jeden jediný den. Nebudu si nalhávat, že jsem nebyl nezkušený, ale herci – Pavel Soukup, Dalimil Klapka, Miriam Kantorková, Jaroslava Obermajerová – byli prostě vynikající a dabovali „z jedné vody na čisto“. Mimo jiné také díky tomu, že jsem trval na tom, že herci musejí dostat dopředu scénář. Mnozí z nich mi pak děkovali, že jim to ohromně pomohlo, že to dnes u takových produkcí nebývá běžné.

Nicméně i tak se takovýhle dialogově náročný film prostě nedal stihnout za plánovanou frekvenci. Také se to nestihlo. Končili jsme hodně „přes“ a dokončili to díky profesionalitě a ochotě Pavla Soukupa, který odjel odpoledne do České televize namluvit komentář, a vrátil se (naštěstí měl čas) a do deváté večer – celou frekvenci navíc, namlouval svůj part – hlavního hrdinu. Za tu neuvěřitelnou celodenní práci a dřinu i přesčas dostal „závratný“ honorář něco málo přes tisíc korun (tedy asi tak 100Kč hrubého na hodinu), zatímco ostatní herci měli ještě méně. Ten film jsme doslova "dřeli" tím neuvěřitelným tempem všichni. I tak si myslím, že se dodnes nemusím za odvedenou práci stydět. Na ten film se dá koukat a ten dabing není nejhorší. 

Ovšem chcete-li udělat skutečně dobrý dabing, musíte mít čas pracovat s herci. Vést je v intonaci, v charakteru postavy, v temporytmu... Na to není při dnešním komerčním dabingu čas. V takovém případě jde o to, aby se herec strefil do synchronu a hotovo! Jakápak intonace – dejte s tím pokoj! Ten film musí být ještě dnes hotový! – zatímco opravdový dabing se dělá minimálně tři-čtyři dny, ne-li celý týden. Ale co to stojí! Takové finance se dnes vynakládají už jen u velkofilmů typu Harry Potter nebo Piráti. Výsledek ovšem stojí za to – a my ho stále ještě umíme. Občas ho i pochválí kritika, občas se sama utne.

Před pár roky mne pobavila jedna kritika, pochvalující si dabing série tří německých filmů, komedií o strašidlech ze Spessartu. V těch třech filmech se i hodně zpívá a zpěv v dabingu, to je kapitola sama pro sebe. Tady to bylo skvělé, o vlastním dabingu nemluvě. A ejhle! Jakýsi kritik-zelenáč, začal dabing vychvalovat – jak se to teď podařilo České televizi ohromně udělat, že to už není dnes běžným zvykem takhle precizně pracovat, natož pracovat se zpěvem a jak to ti herci úžasně zahráli... (půlka z nich už je dávno na pravdě Boží – Korbelář, Gajerová) ...bylo mi toho kritika, chudáčka, líto. Ten dabing pocházel z počátku 70. let, ne-li ještě dřív. Předpokládám, že mu to kolegové dali potom pěkně sežrat! O vedení samotných novin nemluvě. 

Nejúžasnějším na dabingu je ovšem jeho výsledek.
Co napsat a dodat? Je úžasné, že se u nás uděluje Cena za nejlepší dabing. Přečtěte si o tom více zde: http://www.prelouc.com/cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2383 

O samotném dabingu pak třeba mnohem více tady http://www.dabing.info/ 

Jsme malý český národ. Ale v mnoha věcech jsme velcí. Světoví. Na příklad v hudbě, v pivu, v českých šikovných rukách, v hokeji; a jednou z těch mnoha věcí je i  

Dabing